Standard – Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy

Standard „Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy“ definuje technologické postupy spojené s technickou stabilizací stromů rostoucích mimo les, instalací bezpečnostních vazeb, obručí a podpěr.

Instalace  bezpečnostních  vazeb  a  ostatních  stabilizačních  systémů  probíhá  v opodstatněných případech na významně destabilizovaných stromech za účelem prodloužení jejich perspektivy a zlepšení jejich provozní bezpečnosti.

1.2.1

Návrh  zásahů  spojených  se  stabilizací  stromů  je  činnost  odborná  prováděná kompetentní osobou, kterou mohou být:

• soudní znalci dle zákona č. 36/1967 Sb. se specializací zahrnující hodnocení stavu stromů nebo obdobnou, nebo

• absolventi studijních programů a oborů fakult či VOŠ lesnických, zahradnických, přírodovědných, environmentálních apod., kde je problematika hodnocení stavu stromů vyučována, nebo

• držitelé národního či mezinárodního dokladu prokazujícího odborné znalosti v této oblasti (např. Český certifikovaný arborista – Konzultant, European Tree Technician apod.).

1.2.2

Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící instalaci bezpečnostních systémů  ve  výškách  je  uznávaný  národní  nebo  mezinárodní  doklad  prokazující  odborné znalosti a dovednosti pracovníka v oblasti arboristiky (např. European Treeworker, ISA Certified Tree Worker Climber Specialist, Český  certifikovaný arborista – Stromolezec, Technik arborista apod.).

1.1.1

Ze  zákona  č.  89/2012  Sb.  (občanského  zákoníku),  konkrétně  z obecné  prevenční povinnosti  zakotvené  v  §  2900,  vyplývá  povinnost  vlastníka  stromu  zajišťovat provozní  bezpečnost  stromů  včetně  povinnosti  provádět  odpovídající  stabilizační zásahy a kontroly instalovaných stabilizačních systémů.

1.1.2

Podle zákona č 114/1992 Sb. je péče o dřeviny v mimolesním prostředí povinností jejich vlastníka (§ 7 odst. 2).

2.0.1

Návrh  stabilizace  stromu  vychází  z posouzení  perspektivy  jedince  a  ze souvisejících  funkčních,  kompozičních  a  ekonomických  souvislostí.  Cílem  je zajištění přijatelné míry rizika spojeného s existencí staticky narušených stromů.

2.0.2

Stabilizační systémy je doporučené navrhovat a instalovat pouze v opodstatněných případech  u  destabilizovaných  stromů,  u  nichž  lze  následně  zajistit  odpovídající režim kontrol a následné péče.

2.0.3

Bezpečnostní  vazby  a  další  stabilizační  systémy  se  uplatňují  především  tam,  kde není  možné  dosáhnout  odpovídající  míry  stabilizace  řezem  a  kde  není  vhodné uvažovat o odstranění destabilizovaného stromu.

2.0.4

Zhodnocení staticky významných defektů a jejich vliv na stabilitu stromu probíhá dle  SPPK  A01 001  Hodnocení  stavu  stromů.  Rozhodnutí  o  typu  odpovídajícího stabilizačního  zásahu  probíhá  podle  níže  uvedených  bodů  2.0.5  až  2.0.8. V případech, kdy nelze tímto postupem  docílit odpovídající provozní  bezpečnost, přistupuje se k návrhu a  instalaci stabilizačního systému.

2.0.5

Pokud  není  možné  v  případě  kolize  požadavků  na  zajištění  provozní  bezpečnosti lokality  a  požadavků  na  zachování  dřevin  uspokojivě  provést  stabilizaci  stromu, lze  za  vhodnější  postup  považovat  jeho  pokácení.  Kácení  stromů  probíhá  dle SPPK A02 005 Kácení stromů.

2.0.6

Úpravu  provozní  bezpečnosti  lokality  lze  provést  modifikací  cíle  pádu  –  tedy, snížením  frekvence  provozu  (či  jeho  vyloučením)  osob  či  vozidel  v  dopadové vzdálenosti stromu (2 – násobek výšky stromu) či odstraněním ohrožených objektů z tohoto prostoru.

2.0.7

Stabilizaci částí korun stromů lze provést pomocí lokálních redukcí (S-RLLR) dle SPPK A02 002 Řez stromů.

2.0.8

Stabilizaci  celého  stromu  lze  provést  pomocí  stabilizačních  řezů  (S-RO,  S-SSK, S-RS) dle SPPK A02 002 Řez stromů.

2.0.9

Stabilizační systémy dělíme na následující druhy:

• vazby dynamické (preventivní),
  • obruče,
  • podpěry.
• vazby statické (biomechanicky nezbytné),

2.0.10

Instalaci  stabilizačních  systémů  lze  ve  většině  případů  vhodně  kombinovat  s dalšími postupy stabilizace stromů.

2.0.11

Stabilizační  postupy  je  vhodné  vzájemně  kombinovat  za  účelem  docílení maximálního efektu při minimalizaci zásahů do dřevin.

2.0.12

Druh  a  typ  stabilizačního  systému,  jeho  dimenzování  a  způsob  instalace  musí odpovídat  zejména  stabilizovanému  defektu,  taxonu  a  velikosti  stromu  ve  vztahu k lokalitě, na které se strom nachází.

2.0.13

Při nevhodně zvoleném stabilizačním systému může dojít k negativnímu ovlivnění stability  celého  stromu  –  především  odolnosti  proti  vyvrácení,  případně  k selhání některé z jištěných větví.

2.1.1         Návrh povinně obsahuje následující položky:

• jednoznačnou identifikaci stromu,
• druh vazby (dynamická/statická),
• konkrétní typ statické vazby (např. podkladnicová/vrtaná),
• úroveň instalace (horní/spodní úroveň),
• počet vazeb (lan, podpěr, obručí),
• minimální požadovanou nosnost po celou dobu životnosti vazby.

2.1.2         V  případě  stromů  s  již  instalovanými  stabilizačními  systémy  je  součástí  návrhu technologie ošetření stromů režim revizních kontrol.

2.1.3         Doporučené  kódy  pro  návrh  jednotlivých  typů  stabilizačních  systémů  jsou následující:

• S-VDH – vazba dynamická v horní úrovni,
• S-VDD – vazba dynamická v dolní úrovni,
• S-VSV – vazba statická vrtaná,
• S-VSP – vazba statická podkladnicová,
• S-VO – instalace obruče,
• S-VP – instalace podpěry,
• S-VK – revizní kontrola již instalovaného stabilizačního systému.

Další položky vyplývající z 2.1.1 se uvádějí v poznámce k technologii. V případě revizní  kontroly  již  instalovaného  stabilizačního  systému  musí  být  tento  systém také v poznámce specifikován analogicky s bodem 2.1.1.

2.1.4

Součástí  návrhu  ošetření  stabilizovaného  stromu  jsou  zpravidla  i  další  zásahy, vyplývající zejména ze standardů:

• SPPK A02 002 Řez stromů,
• SPPK A02 009 Speciální zásahy na stromech.

2.2.1

Jako vazby dynamické se označují takové typy vazeb, které jsou instalované jako preventivní,  z dynamických  průtažných  lan  s  deklarovanou  odolností  proti klimatickým vlivům.

2.2.2

Pro využití v České republice jsou doporučovány typy systémů vazeb, uvedené v Příloze č. 1.

2.2.3

Nosné prvky instalovaného systému (jednotlivé vazby) musí být složené výhradně z komponent od jednoho výrobce, jednoho typu a jedné tonáže. Kombinace prvků vazby je až na případy povolené výrobcem systému vyloučená.

2.2.4

Dynamické vazby nesmí být instalovány jako předepjaté .

2.2.5

Po  celou  dobu  životnosti  nesmí  dojít  k  napnutí  lan  v koruně  v  klidovém  stavu. Tomu  musí  odpovídat  povolení  lan  v okamžiku  instalace  a  ponechání  dostatečné rezervy lana v tzv. přírůstové smyčce, případně volně umístěné za zápletem.

2.2.6

Nosné lano nesmí být v nechráněném kontaktu se žádnou větví ani jiným objektem v  koruně  (např.  jiným  lanem,  podpěrou  apod.).  Je  třeba  zvážit  i  pohyby  větví  za větru a zamezit riziku kontaktu a odření nosného lana.

2.2.7

Vzdálenost zápletu lana, případně spojení objímky kmene a lana v době instalace je minimálně rovná polovině průměru jištěného kmene či větve v místě instalace (viz Příloha  č.  2,  obrázek  1).  Úhel  objímky  kmene  nebo  lana  směřujícího  do  zápletu musí být ostrý, v okamžiku instalace maximálně cca 60 .

2.2.8

Oko zápletu musí být kolem kmene chráněné vhodnou ochranou (dutinkou), která musí přesahovat až k zápletu.

2.2.9

Záplet  lana  je  prováděn  dle  pokynů  výrobce  daného  systému,  případně  v  souladu s platnou normou ČSN EN.

2.2.10

Umístění a dimenzování systémů je řešeno v kap. 2.6.

2.3.1

Jako vazby statické (biomechanicky nezbytné) se označují takové typy vazeb, které jsou sestavené z konstrukčních materiálů s minimální průtažností. Instalovány jsou jako vazby předepjaté.

2.3.2

Doporučovanými typy statických vazeb jsou:

• vazba vrtaná,
• vazba podkladnicová.

2.3.3

Využívání  jiných  typů  statických  vazeb  není  vhodné  z důvodu  zvýšeného  rizika zaškrcování kmene.

2.3.4

Jednotlivé  nosné  komponenty  musí  být  zpracovány  z  vhodné  konstrukční  oceli nebo    materiálu    s obdobnými    pevnostními    parametry    a    odolností    danými požadovanou nosností systému.

2.3.5

Materiál a pevnost jednotlivých komponent, použitých pro sestavení statické vazby, musí  být  deklarovány  v  předávacím  protokolu  k  instalované  vazbě.  Protokol  je povinnou  součástí  dokumentace,  předávané  vlastníku  stromu  spolu  s  instalovanou vazbou.

2.3.6

Lana  se  nesmí  vzájemně  dotýkat  (například  v případě  instalace  podkladnicové vazby jako „osmičky“).

2.3.7

Nosné lano nesmí být v nechráněném kontaktu se žádnou větví ani jiným objektem v koruně z důvodu možnosti jejich poškození.

2.3.8

Umístění a dimenzování systémů je řešeno v kap. 2.6.

2.3.9

Vazba vrtaná je zpravidla sestavená z následujících komponent:

• ocelová táhla instalovaná do vývrtu, procházejícího kmenem či větví,
• podložka o průměru min 50 mm,
• matice,
• očnice,
• matice s okem,
• spojovací systém,
• ocelové lano nebo pevnostní tyč.

Využití  jiných  komponent  či  systémů  je  možné,  nebudou-li  pro  strom  více destruktivní než výše popsaný systém a doloží-li zhotovitel požadovanou nosnost.

2.3.10

Vazba podkladnicová je sestavená z:

• nosného statického lana obepínajícího jištěný kmen či větev,
• spojovacího systému (příp. zápletu),
• podkladnic (2.6.16 – 2.6.22).

2.3.11

Doporučené způsoby instalace podkladnicové vazby jsou:

• nekonečnou smyčkou (Příloha č. 2, obrázek 7),
• do „osmičky“ (Příloha č. 2, obrázek 8).

2.4.1

Obruče  jsou  jako  stabilizační  systém  kmene  instalovány  pouze  výjimečně  ve zvláště opodstatněných případech, kdy není možná stabilizace jiným způsobem.

2.4.2

Obruče  je  třeba  instalovat  na  podkladnice  (viz  2.6.16  až  2.6.22)  pro  snížení negativního vlivu zarůstání.

2.4.3

Staré  obruče  se  stávají  integrální  součástí  stabilizovaného  stromu.  Nelze  je odstraňovat bez předchozí instalace nového statického stabilizačního systému.

2.4.4

Pokud  není  možné  staré  obruče  odstranit  bez  poškození  stromu,  je  vhodné  je přerušit, aby nedocházelo k dalšímu zaškrcování kmene. Zarostlé části je možné ve kmeni ponechat.

2.5.1

Jedná  se  o  systém,  kterým  lze  zvýšit  stabilitu  celého  stromu  nebo  jeho  části v případech,  kdy  nelze  využít  jiný  způsob  odpovídající  stabilizace.  Podpěry  je většinou vhodné kombinovat s ostatními typy stabilizačních zásahů.

2.5.2

Instalované  podpěry  se  stávají  integrální  součástí  stabilizovaného  stromu.  Jejich odstranění bez náhrady je vyloučené.

2.5.3

Podpěry mohou být instalovány jako statické, které přímo podpírají konkrétní části stromu,  nebo  jako  dynamické  (obvykle  obsahující  pružiny),  které  části  stromu pouze nadlehčují a zabraňují extrémním výkyvům.

2.5.4

Základní požadavky na zřizování podpěr jsou:

• dostatečná nosnost a stabilita nosných prvků,
• schopnost podpěry účinně přenášet vznikající síly,
• šetrnost vůči jištěným částem, zejména v místě fixace,
• odolnost proti povětrnostním vlivům.

2.5.5

Základy  pro  fixaci  podpěr  v půdě  je  třeba  zhotovovat  opatrně  s minimalizací poškození  kořenů  stromu.  Veškerá  výkopová  činnost  probíhá  s respektováním SPPK A01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti.

2.5.6

Při návrhu podpěr jsou zohledňovaná specifika spojená s vlastnostmi jedince a jeho okolí. Zohledňované jsou estetické požadavky.

2.5.7

Je  vhodné  využívat  instalace  podpěr  ve  tvaru  písmene  A,  případně  podpěr obdélníkových (příloha č. 2, obrázek 9).

2.5.8

Instalované podpěry vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu zaměřenou především na stav jistících a jištěných prvků s pozorností věnovanou rozsahu zarůstání živých pletiv.

2.6.1

Vazby  se  standardně  instalují  v jedné  úrovni,  v případě,  kdy  nelze  docílit požadovaného efektu stabilizace, lze je instalovat ve více úrovních.

2.6.2

Víceúrovňové bezpečnostní vazby je vhodné zvážit v následujících případech:

• kombinace statické  a  dynamické  vazby  zejména  u  stromů  s vysoko umístěným těžištěm,

• v případech stabilizace     vysoko     vyvětvených     stromů či dlouhých horizontálních větví,

• při stabilizaci větví a kmenů bezprostředně nad cílem pádu.

2.6.3

Délka  vazeb  stabilizujících  větve  a  jejich  lokalizace  musí  být  zvolená tak,  aby v případě odlomení jištěné části nedošlo k zasažení cíle pádu.

2.6.4

Při dimenzování vazeb je nutné zohlednit i další parametry jištěných částí koruny, zejména:

• délku jištěné větve (výška umístění těžiště),
• úhel lana,
• vlastní hmotnost jištěné části koruny,
• u statických vazeb výši předepnutí vazby při instalaci.

2.6.5

Vazby statické jsou jako systém dimenzované na udržení a zajištění částí koruny. Nosnost  statické  vazby  se  udává  jako  minimální  požadovaná  nosnost  po  celou dobu  životnosti.  Je  možné  je  dimenzovat  dle  následující  orientační  tabulky  na základě průměru jištěné větve:

Průměr jištěné větve či kmene (měřený v době instalace za větevním límečkem nebo ve větvení jištěného kmene)	Minimální nosnost systému	Doporučený typ vazby
do 300 mm	20 kN	vrtaná
300 – 400 mm	30 kN	vrtaná
400 – 600 mm	40 kN	vrtaná, podkladnicová
600 mm a více	80 kN	podkladnicová

2.6.6

Pro  sestavení  statických  vazeb  se  obvykle  používá  vysokopevnostní  válcované ocelové  lano  nebo  ocelové  lano  klasické  konstrukce  s  antikorozivní  povrchovou úpravou (např. galvanizací, žárovým pozinkováním apod.). Průměr lana a dimenze dalších nosných prvků systému závisí na požadované nosnosti (viz Příloha č. 3).

2.6.7

Statické  vazby  se  umisťují  výhradně  ve  spodní  polovině  jištěné  části  stromu (počítáno  od  jištěného  defektu  –  větvení  –  po  vrchol  koruny).  V  případě víceúrovňových vazeb je horní úroveň statické vazby umístěna nejvýše v polovině jištěné části stromu (Příloha č. 2, obrázek 2).

2.6.8

Statické vazby se alternativně instalují jako:

• vazba vrtaná (2.6.9 až 2.6.15),
• vazba podkladnicová (2.6.16 až 2.6.22).

2.6.9

U  vrtané vazby  by  jištěný kmen  či  větev v místě instalace neměl mít  zpravidla větší průměr než 600 mm.

2.6.10

Místa  pro  volbu  vývrtů  nesmí  vykazovat  symptomy  infekce  dřevními  houbami. V případě  nejistoty  je  vhodné  prověření  místa  pro  předpokládaný  vývrt  vhodným přístrojovým testem (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

2.6.11

Vývrty není vhodné vést místem větevního kornoutu.

2.6.12

Vertikální  vzdálenost  mezi  vývrty  na  jedné  větvi  (oky  ocelových  táhel)  v  místě instalace vrtané vazby by neměla být menší než 500 mm.

2.6.13

Táhlo by mělo procházet osou kmene.

2.6.14

Do jednoho oka lze v případě potřeby instalovat maximálně dvě lana tak, aby jejich vzájemný úhel byl maximálně 60. V případě nedodržení této podmínky, musí být výpočtem ověřena nosnost celého systému dle návrhu.

2.6.15

Pokud  v místě  instalace  vazby  jsou  jištěné  větve  blízko  sebe,  je  možné  vrtanou vazbu instalovat jedním táhlem protaženým skrze oba dva kmeny.

2.6.16

Podkladnicová vazba musí být předepjatá takovým způsobem, aby bylo zamezeno pohybům podkladnic a jejich vypadávání i při zatížení silným větrem.

2.6.17

Podkladnice  musí  být  nainstalované  takovým  způsobem,  aby  vzdálenost  lana od povrchu jištěného kmene či větve v žádném místě nebyla menší než 20 mm.

2.6.18

Podkladnice  slouží  jako  ochrana  jištěné  části  proti  mechanickému  poškození  a zarůstání,  musí  být  tedy  zhotoveny  z  tvrdého  dřeva  (například  dub,  jasan,  akát) nebo  z materiálu  obdobné  kvality.  Dřevo  musí  být  dobře  zpracované  s  hladkým povrchem.  Vhodné  je  napuštění  dřeva  penetračními  nátěry  pro  zvýšení  jeho životnosti.

2.6.19

Šíře  podkladnice  je  mezi  50  a  100  mm,  délka  mezi  100  až  300  mm.  Výška podkladnic, je taková, aby byl zajištěn požadavek 2.6.17.

2.6.20

Vzdálenost podkladnic od sebe musí odpovídat minimálně šířce jedné podkladnice.

2.6.21

Tvar a úprava podkladnice musí zabraňovat posunutí lana a jeho vypadnutí.

2.6.22

Minimálně dvě krajní podkladnice na každém jištěném kmeni či větvi musí být pro zamezení  vypadnutí  pevně  zafixované  do  kmene,  například  přišroubované. Doporučené je fixovat všechny podkladnice.

2.6.23

Vazby  dynamické  jsou  dimenzovány  pro  zachycení  rázů  při  dynamických pohybech koruny. Nosnost dynamické vazby se udává jako minimální požadovaná nosnost  po  celou  dobu  životnosti.  Dimenzují  se  dle  průměru  jištěné  větve následujícím způsobem:

 

Průměr jištěné větve či kmene (měřený v době instalace za větevním límečkem nebo ve větvení jištěného kmene)	Minimální nosnost systému	Maximální nosnost systému
do 400 mm	20 kN	40 kN
400 – 600 mm	40 kN	80 kN
600 mm a více	80 kN a více	bez omezení

2.6.24

Dynamické  vazby  se  umisťují  výhradně  v  horní  polovině  jištěné  části  stromu (počítáno  od  jištěného  defektu  –  větvení  –  po  vrchol  koruny).  Optimální  výška instalace  je  ve  2/3  této  vzdálenosti  (Příloha  č.  2,  obrázek 2).  V  případě víceúrovňových vazeb je možné spodní úroveň dynamické vazby umístit zpravidla v polovině jištěné části stromu, v opodstatněných případech i níže.

2.6.25

Kmenové objímky dynamických vazeb není vhodné umisťovat do úzkých větvení, kde je pravděpodobné jejich zarůstání.

2.6.26

Kmenové objímky musí být vhodně výškově fixovány, zpravidla na boční výhon.

2.6.27

Vazby  lze  v koruně  umisťovat  v následujících  geometrických  uspořádáních (a jejich kombinacích):

• přímá vazba vzájemně stabilizující dvě větve/kmeny,
• trojúhelníková vazba,
• obvodová vazba více kmenů.

2.6.28

Přímá vazba slouží k zachycení přetížení jištěných částí pouze ve směru instalace. Neumožňuje  zachycení  bočních  zátěží.  Pokud  to  je  možné,  doporučuje  se  využít dalších částí koruny ve dvou směrech (Příloha č. 2, obrázek 3).

2.6.29

Trojúhelníková  vazba  je  velmi  stabilním  typem  spoje,  který  umožňuje  zachytit přetížení jištěných částí koruny ve více směrech zátěže (Příloha č. 2, obrázek 4).

2.6.30

Obvodová  vazba  více  kmenů  zachycuje  pouze  zatížení  působící  ve  směru  os instalovaných  vazeb.  Je  často  využívaná  při  dočasné  stabilizaci sekundárních korun,  případně  jako  kombinace  při  víceúrovňových  vazbách  (Příloha  č.  2, obrázek 5).

2.6.31

Speciální typy instalace bezpečnostních vazeb jsou následující:

• stabilizace báze větve,
• stabilizace vrcholku koruny,
• vzájemná stabilizace více stromů.

2.6.32

Stabilizace báze větve proti zasažení cíle pádu probíhá pomocí dvou lan (vazeb), z nichž  jedno  fixuje  větev  přibližně  ve  2/3  její  délky  a  jedno  v  oblasti  její  báze (Příloha č. 2, obrázek 6). Pro tyto účely se využívají především dynamické vazby.

2.6.33

Stabilizaci vrcholku koruny lze navrhovat především u štíhlých stromů s vysoko nasazeným  těžištěm,  u  nichž  existuje  riziko  selhání  vrcholku  koruny  v důsledku dynamického     namáhání.     Stabilizace     probíhá     instalací     dynamické     vazby ve vertikálním směru s fixací:

• vrcholu nad místem předpokládaného selhání,
• v místě, které umožňuje spolehlivé zachycení event. pádu.

2.6.34

Vazbu je třeba dimenzovat  na zachycení  a udržení  jištěné části koruny  – tedy dle bodu 2.6.23.

2.6.35

Délka  vazby  a  její  lokalizace  musí  být  zvolená  tak,  aby  v případě  odlomení jištěného vrcholu nedošlo k zasažení cíle pádu.

2.6.36

Vzájemnou     stabilizaci     více     stromů     lze     navrhovat     a     provádět     pouze ve výjimečných případech, s nutností průzkumu stability jistících stromů.

3.1.1

Zajištění  pracovního  prostoru  při  instalaci  stabilizačních  systémů  v  korunách stromů musí odpovídat nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

3.1.2

Minimální ohrožený prostor je stanovený v souladu s nařízením vlády č. 362/2005 Sb. ve vzdálenosti nejméně:

a) 1,5 m při práci ve výšce od 3 m do 10 m,

b) 2 m při práci ve výšce nad 10 m do 20 m,

c) 2,5 m při práci ve výšce nad 20 m do 30 m,

d) 1/10 výšky stromu při práci ve výšce nad 30 m.

Šířka  ohroženého  prostoru  se  vytyčuje  od  paty  svislice,  která  prochází  vnější hranou  průmětu  koruny  jištěného  stromu,  pokud  pracovní  postup  na  základě analýzy rizik nestanoví jinak.

3.2.1

Spojování  ocelových  lan  u  statických  vazeb  může  být  alternativně  zhotoveno z následujících komponent:

• třmenových svorek s antikorozní úpravou („blajchrtek“),
• zapletením lana,
• zaplétacím drátem,
• pevnostním slisováním atp.

3.2.2

V případě využití třmenových svorek je třeba dodržovat následující postup:

• určení vhodné velikosti svorky dle průměru lana,
• vizuální kontrola svorky (trhliny, vady tvaru a podobně),
• určení adekvátní délky nenamáhaného konce lana s ohledem na předepsaný počet svorek (viz 3.3.3) pro daný spoj,
• svorka musí  být  upevněna  tak,  aby  třmen  svorky  obepínal  nenamáhaný (volný) konec lana a patka lano zatěžované (viz Příloha č. 2, obrázek č. 10),
• konec lana musí být zajištěn proti rozpletení,
• první se umisťuje svorka, která je nejdále od očnice,
• před umístěním  druhé  svorky  je  třeba  lano  lehce  předepnout,  aby nedocházelo ke krčení lana mezi jednotlivými svorkami,
• jako druhá  se  umísťuje  svorka  bezprostředně  za  očnicí  a  další  svorky  pak mezi první a druhou svorku,
• vzdálenost svorek činí 1,5 až 3 – násobek šířky mostu svorky,
• svorky jsou  utahované  postupně,  střídavě  obě  matice  až  do  dosažení předepsaného utahovacího momentu,
• při spojování dvou nezávislých průběžných lan (například u podkladnicové vazby) se používá dvojnásobný počet svorek, než je doporučeno pro danou dimenzi lana,
• po předepnutí    vazby    dochází    k opětovné    kontrole    utažení    svorek na předepsaný moment,
• minimální  délka  volného  (namáhaného)  lana  mezi  vnějšími  svorkami každého zakončení je 30 násobků průměru lana.
• minimální délka volného (nenamáhaného) konce lana za poslední svorkou je 10 násobků průměru lana.

3.2.3

Minimální počet svorek je:

• pro lana s průměrem 5-7 mm 2 ks,
• pro lana s průměrem 8-17 mm 3 ks,
• pro lana s průměrem 18-23 mm 4 ks,
• pro lana s průměrem 24-27 mm 5 ks.

3.3.1

Syntetická lana se využívají zpravidla pro dynamické vazby. Výjimkou jsou lana vyrobená  z  vysokopevnostních  syntetických  materiálů  (Dyneema,  Vektran  atp.) využívané pro některé typy vazeb statických.

3.3.2

Instalace  dynamických  vazeb  vždy  probíhá  dle  technického  listu  nebo  návodů k použití daného typu.

3.3.3

Při  použití  samostatných  syntetických  lan  bez  návodu  k použití,  probíhá  záplet v souladu s ČSN EN.

3.3.4

Při instalaci musí být za zápletem ponechaná dostatečná rezerva lana (300–600 mm dle předpokladu přírůstu stromu) buď volně visící, nebo ve tvaru přírůstové smyčky pro možnost povolování vazby při revizních kontrolách.

3.3.5

Využívány  jsou  zpravidla  následující  typy  zápletů  (event.  další  varianty  dle platných ČSN-EN):

• klasický záplet,
• klasický záplet se dvěma zápichy,
• propíchaný záplet s protažením,
• propíchaný záplet.

3.3.6

Klasický záplet – protažení lana o délce 250–600 mm v opačném směru vnitřkem dutého  lana.  Délka  zápletu  je  vždy  závislá  na  průměru  používaného  lana.  Tento záplet  se  používá  především  u lan  z  polypropylenu,  je  možné  ho  využívat  i  u  lan polyesterových.

3.3.7

Klasický záplet se dvěma zápichy – na začátku zápletu se provede 2x zápich skrze celé  lano  po  cca  50  mm.  Následně  dojde  k  protažení  lana  o  délce  200–400  mm v opačném  směru  vnitřkem  dutého  lana.  Tento  typ  zápletu  se  používá  hlavně u polyesterových lan.

3.3.8

Propíchaný záplet s protažením – na začátku zápletu se provede 4-5 zápichů po cca 50 mm a zakončí se protažením lana o délce alespoň 150–200 mm v opačném směru vnitřkem dutého lana. Tento typ zápletu se používá hlavně u polyesterových lan.

3.3.9

Propíchaný  záplet  –  na  začátku  zápletu  se  provede  4-5  zápichů  po  cca  50  mm mezi  prameny  lana.  Konec  lana  se  nechá  vytažený.  Tento  typ  zápletu  se  využívá hlavně u lan z vysokopevnostních syntetických materiálů.

3.4.1

Pro  usnadnění  provádění  pravidelných  kontrol  stabilizačních  systémů  a  sledování maximální  doby  jejich  životnosti  je  doporučeno  fyzické  vyznačení  roku  instalace vazby  na  nenosných  prvcích  vazby  (např.  formou  štítku  s datem,  nápisu permanentní barvou apod.).

3.4.2

Současně  s  instalací  systému  je  potřeba  informace  o  něm  zavést  do  informačního systému zadavatele nebo obecně přístupného informačního systému.

3.4.3

Evidence stabilizačního systému zahrnuje následující informace:

• datum instalace,
• návrh data revizní kontroly,
• druh stabilizačního systému (dynamická, statická vazba, obruč, podpěra),
• úroveň instalace,
• typ a model instalované vazby,
• nosnost vazby,
• počet lan (podpěr).

3.4.4

Součástí evidence je též uvedení kontaktu na instalujícího arboristu.

3.4.5

Je  vhodné,  aby  informační  systém  umožňoval  evidenci  prováděných  běžných  a revizních  kontrol  a  současně  vhodným  způsobem  zajišťoval  předání  informace  o ukončení životnosti stabilizačního systému.

4.1.1

Stabilizační  systém  se  přebírá  na  základě  předávacího  protokolu  realizační  firmy (v písemné či elektronické podobě), který obsahuje minimálně informace dle 3.4.3. U statických vazeb předávací protokol obsahuje navíc informace dle 2.3.5.

4.1.2

Součástí  předání  stabilizačního  systému  je  stanovení  následné  péče,  pokud  se  liší od ustanovení kap. 5 tohoto standardu.

4.2.1

Osoba (fyzická/právnická), která zpracovala návrh instalace stabilizačního systému je odpovědná za optimální volbu typu stabilizačního systému a jeho dimenzaci.

4.2.2

Osoba (fyzická/právnická) zajišťující instalaci stabilizačního systému je odpovědná za  celkové  provedení,  tzn.  za  technologicky  správný  typ  instalace,  správný  typ vazby  a  odpovídající  zajištění  všech  destabilizovaných  částí  koruny.  Pokud  byl návrh stabilizačního systému proveden chybně (viz 4.2.1), měla by na to upozornit zadavatele a neměla by instalaci dle chybného projektu provést.

5.0.1

Stromy s instalovanými stabilizačními systémy je nutné pravidelně kontrolovat.

5.1.1

Běžná kontrola probíhá jednou za 12 měsíců a po extrémních klimatických jevech s využitím vizuálních metod šetření.

5.1.2

Kontrola probíhá ze země, tedy bez výstupu do koruny.

5.1.3

Optimálním obdobím pro provedení běžné kontroly je období vegetačního klidu. Provedení kontroly v jiném období není technologickou chybou.

5.1.4

Kontrolují se především následující parametry:

• úroveň poškození jisticích systémů,
• napnutí (v případě dynamické vazby),
• povolení (v případě statické vazby),
• stupeň zarůstání,
• kontrola stavu jištěného defektu,
• u dynamických vazeb viditelný konec zápletu včetně rezervy lana pro povolení (volně visící, přírůstová smyčka apod.),
• úhel lana směřující do zápletu musí být ostrý.

5.3.1

Výstupem z obou typů kontrol (5.1 a 5.2) je protokol (v písemné či elektronické podobě) se záznamem:

• data kontroly,
• zodpovědného pracovníka provádějícího kontrolu,
• výsledkem kontroly,
• případných doporučených nápravných opatření.

5.3.2

Protokoly o kontrolách je nutné archivovat po celou dobu životnosti vazby.

5.4.1

Výměna stabilizačních systémů probíhá v případech, kdy systém:

• neplní svoji funkci,
• je po ukončení životnosti určené výrobcem,
• pochází od neznámého výrobce nebo je neidentifikovatelný,
• nelze prokazatelně doložit jeho reálné stáří,
• je poškozený, špatně nebo nevhodně instalovaný, poddimenzovaný,
• negativně ovlivňuje růst stromu nebo ho poškozuje,
• došlo ke změně stavu stromu.

5.4.2

Při jakékoliv reinstalaci vazeb se postupuje stejným způsobem jako při instalaci nové vazby (viz kapitola 3). Je třeba vždy zhodnotit aktuální stav stromu, zvolit vhodnou nosnost a typ vazby a v případě potřeby navrhnout vhodný řez.

5.4.3

Nelze odstranit vazbu bez následného vhodného zajištění novou vazbou nebo stabilizačním řezem. V případě odstraňování starých zarostlých vazeb nesmíme více poškodit strom v místě zarůstání. Není doporučeno mechanické odstraňování zarostlých vazeb.

5.4.4

Postup při výměně funkční dynamické vazby po ukončení životnosti:

• v případě potřeby probíhá vhodný typ řezu,
• dojde k odstranění staré vazby a k instalaci vazby nové dle stávajícího a požadovaného zajištění (vhodná nosnost a počet lan).

5.4.5

Postup při reinstalaci napnuté dynamické vazby za dynamickou vazbu:

• v případě potřeby odpovídající redukce stromu,
• zajištěnívětve vhodným prostředkem proti případnému rozkmitání,
• odstanění staré vazby,
• povolení zajištění proti rozkmitání,
• instalace nové dynamické vazby.

5.4.6

Postup při reinstalaci napnuté dynamické vazby za statickou vazbu:

• v případě potřeby odpovídající redukce stromu,
• zajištění větve proti případnému rozkmitání vhodným prostředkem,
• instalace statické vazby vhodného typu a nosnosti,
• odstranění staré vazby,
• povolení zajištění proti rozkmitání,
• případná instalace nové doplňkové dynamické vazby.

5.4.7

Postup při reinstalaci statických vazeb:

• v případě potřeby vhodný typ řezu,
• v blízkosti stávající vazby instalace vhodné nové statické vazby s odpovídající nosností,
• po přenosu zatížení do nové vazby odstranění staré vazby.

5.4.8

Vždy po provedení reinstalace vazeb musí být instalovaný systém řádně předán dle 4.1.

5.2.1

Revizní kontrola probíhá dle pokynů výrobce (viz Příloha č. 1), v minimálním intervalu jednou za 48 měsíců a je prováděná s využitím výškové techniky detailním ohledáním vazby v místě její instalace.

5.2.2

Obsahuje detailní kontrolu stabilizačního systému v rozsahu běžné kontroly s jeho případným posunutím či povolením.

5.2.3

Součástí revizní kontroly není reinstalace stabilizačního systému či jeho součástí.

5.2.4

Je vhodné spojit revizi bezpečnostní vazby s opakováním udržovacího či stabilizačního řezu dle definice v návrhu ošetření stromu.

5.2.5

Součástí revizní kontroly je zpracovaná fotodokumentace, zachycující hlavní nosné části stabilizačního systému.

Příloha č. 1

¹ Při zatížení na 10 % nosnosti; ² při zatížení na 50 % nosnosti.

³ Případně je viditelný indikátor přetížení.

Příloha č. 2

Obr. 1 Vzdálenost zápletu (2.2.7)

Obr. 2 Umístění statických (2.6.7) a dynamických vazeb (2.6.24).

Obr. 3 Modelová ukázka přímé vazby (2.6.28)

Obr. 4 Modelová ukázka trojúhelníkové vazby (2.6.29)

Obr. 5 Modelová ukázka obvodové vazby (2.6.30)

Obr. 6 Stabilizace báze větve proti pádu na zem (2.6.32)

Obr. 7 Doporučený způsob instalace podkladnicové vazby nekonečnou smyčkou (2.3.11)

Obr. 8 Doporučený způsob instalace podkladnicové vazby „osmičkou“ (2.3.11)

Obr. 9 Modelová ukázka tvaru podpěr (2.5.7)

Obr. 10 Modelová ukázka upevnění svorky při namáhání jednoho konce lana (3.2.2)

Příloha č. 3

• 01 Kontroly, hodnocení, plánování
  • 01 001 Hodnocení stavu stromů
  • 01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti

• 02 Technologické postupy
  • 02 001 Výsadba stromů
  • 02 002 Řez stromů
  • 02 003 Výsadba a řez keřů a lián
  • 02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy
  • 02 005 Kácení stromů
  • 02 006 Ochrana stromů před úderem blesku
  • 02 007 Úprava stanovištních poměrů
  • 02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin
  • 02 009 Speciální zásahy na stromech
  • 02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury
  • 02 011 Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury
  • 02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury
  • 02 011 Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury