Standard - Speciální zásahy na stromech

SPPK A02 009:2024 I. Revize

© 2025 Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
© 2025 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

1.1.1

1.1.2

1.1.3

1.1.4

1.2.1

1.2.2

1.2.3

1.2.4

1.2.5

1.3.1

Dřeviny rostoucí mimo les jsou chráněné před poškozováním a ničením [1].

1.3.2

V opodstatněných případech jsou povolené i rozsáhlejší zásahy na dřevinách, a to ve třech oblastech (viz ustanovení § 2 vyhlášky č. 189/2013 Sb.):

• zásahy prováděné za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny,

• zásahy prováděné v rámci péče o zvláště chráněný druh rostliny či živočicha,

• zásahy prováděné v rámci péče o zvláště chráněné území v souladu s plánem péče nebo zásadami péče anebo v rámci péče o evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast prováděné v souladu se souhrnem doporučených opatření.

V takových případech lze patřičně zdůvodnit až provedení ořezu dřeviny na torzo. Tento standard řeší pouze zásahy prováděné za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, zbývající dva případy jsou součástí standardu z řady E 02 005 Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů.

1.3.3

V některých případech je stanovený zvláštní režim:

• u stromů vyhlášených jako památné

• u zvláště chráněných druhů stromů

• u stromů, které jsou registrované jako významný krajinný prvek (VKP) nebo které jsou součástí jiného VKP, ať již ze zákona nebo registrovaného na základě zákona

• u stromů, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů

• u stromů rostoucích v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou nebo na nemovitostech, které nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkových rezervacích, památkových zónách či v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny

• u stromů, kde může být v konkrétním případě zásah posuzován jako činnost, která by mohla snížit nebo změnit krajinný ráz

Při provádění zásahu je dále nutné dodržovat zákonné podmínky ochrany volně žijících ptáků, základní a bližší ochranné podmínky zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem

Ve výše uvedených případech je nutné si pro zásahy opatřit příslušný správní akt od orgánu ochrany přírody resp. orgánu státní památkové péče.

1.3.4

Zásahy do dřevin dále podléhají zvláštní regulaci z hlediska:

• provádění řezu jako profylaktického opatření k zabránění šíření regulovaných škodlivých organismů. Podle § 3 zákona o rostlinolékařské péči je vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu, povinni zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat. Dále jsou povinni používat k ošetřování stromů proti škodlivým organismům pouze přípravky, pomocné prostředky a zařízení pro aplikaci přípravků povolené k používání podle tohoto zákona a nařízení (ES) č. 1107/2009, a to způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí

• ochrany přepravních a distribučních soustav a přípojek v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství, jakož i podzemního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě.

1.3.5

Technologické postupy uváděné jako standard je možné v nezbytném rozsahu porušit v případě akutního nebezpečí selhání stromu nebo jeho částí, tzn. v případech, kdy je zřejmě a bezprostředně ohroženo zdraví osob nebo hrozí škoda na majetku velkého rozsahu a existuje nebezpečí z prodlení.

1.3.6

Zhotovitel prací má povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Zhotovitel prací odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, pokud neprokáže, že škodu nezavinil.

2.1.1

2.1.2

2.1.3

2.1.4

2.1.5

2.1.6

2.2.1

2.2.2
Minimální dimenze kmene:

2.2.3
Významně zhoršený zdravotní stav stromu s hodnotou 4 (silně narušený – souběh více závažných defektů či přítomnost poškození výrazně snižujících dožití jedince) či 5 (kritický/rozpadlý strom – celkově se rozpadající či rozpadlý strom/torzo) dle SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů.

2.2.4
Stromy evidované jako památné dle zákona č. 114/1992 Sb. jsou vyhlášeny rozhodnutím orgánu ochrany přírody. V terénu jsou zpravidla označené tabulí s malým státním znakem. Databáze památných stromů pro celé území ČR je k dispozici na stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody AOPK ČR.

2.2.5
Výskyt doprovodných druhů organismů s důrazem na ochranářsky významné druhy (ZCHD a druhy kategorii VU, EN, CR, RE z červených seznamů) – zjišťuje specialista zpravidla v rámci specializovaného průzkumu (biologický průzkum). Jedná se zejména o dutinové druhy ptáků, netopýrů a bezobratlých, případně další organismy.

2.2.6
Výskyt rozsáhlých centrálních dutin může být zjištěn buď vizuálně (zcela otevřené dutiny, dutiny s otvory), akusticky (poklepem na kmen do dosahu ze země) nebo s využitím přístrojového vybavení (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

2.2.7
Růstová (tvarová či pěstební) výjimečnost charakterizuje význam stromu například na základě jeho bizarního vzhledu či růstové výjimečnosti. Jedná se zejména o stromy se zahříženými větvemi, vytvářejícími silné adventivní kořeny a podobně.

2.3.1
Základním nutným předpokladem pro realizaci pěstebních opatření na stromech výjimečné hodnoty je stanovení pěstebního cíle (tzn. koncepční a kontinuální péče o tyto stromy).

2.3.2
K dosažení pěstebního cíle směřujeme realizací plánu pěstebních opatření. Systém péče je zpravidla rozložen do jednotlivých etap pěstebních zásahů zohledňujících vývoj stavu stromu. Podkladem je:

– pravidelné sledování stavu stromu (alespoň 1x ročně) doporučeno se zápisem o kontrole,

– odborné zhodnocení stavu stromu (obvykle 1x za 3 roky) a vytvoření/aktualizace plánu pěstebních opatření.

2.3.3
Doporučený obsah plánu pěstebních opatření:

• lokalizaci stromu,

• popis lokality, stanovištních podmínek,

• dendrologický průzkum (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů a obdobné),

• případné další specializované průzkumy,

• charakteristiku předchozích zásahů (pro zajištění kontinuity péče),

• závěry z kontroly stavu a reakce stromu na předchozí ošetření,

• popis cílového stavu (v dlouhodobém horizontu, tzn. může přesahovat i rámec 10ti let),

• návrh pěstebních opatření v péči o strom i o stanoviště – návrh opatření a dalších doporučení, případně návrh cíleného bezzásahového režimu,

• etapizaci navržených opatření, intenzitu zásahů, naléhavost provedení, optimální termín realizace,

• zdroje možného ohrožení, způsob ochrany (strom i okolí),

• další doporučení,

• fotodokumentaci,

• datum zpracování i všech aktualizací.

– pravidelné sledování stavu stromu (alespoň 1x ročně) doporučeno se zápisem o kontrole,

– odborné zhodnocení stavu stromu (obvykle 1x za 3 roky) a vytvoření/aktualizace plánu pěstebních opatření.

2.3.4
U stromů výjimečné hodnoty se doporučuje odborné zhodnocení stavu stromu doplnit o biologický průzkum, jehož závěry pak musí být zohledněny, a to včetně vhodného nastavení termínu realizace pěstebních opatření. Tento průzkum by neměl být starší než 2 roky.

2.3.5
Charakteristické pro přístup k ošetřování stromů výjimečné hodnoty je:

• řízený ústup koruny (obvodové redukce – viz 2.3.6 a 2.3.7),

• symetrizace koruny a odlehčení přetížených větví (viz 2.3.10),

• maximální ponechání obrostu sekundárními výhony (viz 2.3.9),

• ponechávání stabilních silných suchých větví v koruně (viz 2.3.11),

• ponechávání a ochrana zahřížených větví (viz 2.3.12),

• kontinuita a návaznost zásahů v delším časovém horizontu (viz 2.3.13).

2.3.6
Za účelem zabránění rozpadu a k podpoře regenerace koruny se může u senescentních stromů provádět postupná (řízená) redukce koruny napodobující její přirozený ústup.

2.3.7
Za účelem posílení tvorby obrostu sekundárními výhony, může probíhat obvodová redukce koruny formou redukce koncových částí větví. Účelem je potlačení hormonálního vlivu vrcholových pupenů a tím snaha podpořit prorašení spících pupenů níže v koruně (vnitřních částech koruny). Velikost ran by při tomto postupu měla být minimální (nejvýše do 50 mm).

2.3.8
Za účelem zvýšení stability stromu nebo jeho částí s vysokým rizikem selhání, lze provádět i intenzivnější a hlubší obvodové či lokální redukce. Velikost vznikajících ran může přesahovat velikost doporučovanou SPPK A02 002 Řez stromů.

2.3.9
Obrost sekundárními výhony níže v koruně, na kmeni a v oblasti kořenových náběhů představuje náhradu ustupující periferie původní koruny a bude tvořit základ nové koruny. V rámci zásahů je proto zcela ponecháván nebo formován prostřednictvím strukturálních řezů. Zvláště v případě kořenové a pařezové výmladnosti je nutné respektovat požadavky na využívání stanoviště.

2.3.10
V případě asymetrických korun lze provádět jejich symetrizaci. Účelem je zmírnit zejména torzní namáhání (namáhání krutem). Technologie provedení odpovídá lokální redukci za účelem stabilizace (SZ-RLLR, případně S-RLLR dle SPPK A02 002 Řez stromů).

2.3.11
S ohledem na biodiverzitu a přirozený vzhled je možné stabilní suché větve v koruně ponechávat. Kromě cíle pádu se zohledňuje i taxon stromu a charakter dané lokality.

2.3.12
Zahřížené větve představují možnost další vegetativní propagace stromu. Pokud to stanoviště umožňuje, zahřížené části je vhodné účelně chránit. Sklánějící se větve, u kterých je pravděpodobný dotyk s půdním povrchem, není vhodné odlehčovat či podpírat.

2.3.13
Navržená opatření by měla probíhat v etapách s opakováním definovaným v rámci plánu pěstebních opatření, pokud se nejedná o akutní zásah řešící významně narušenou stabilitu jedince (hodnota 4 a 5 dle SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

2.3.14
V opodstatněných případech lze doporučit i cílený bezzásahový režim s ponecháním stromu nebo části porostu přirozenému rozpadu.

2.4.1
Torzo vzniká samovolným rozpadem koruny stromu nebo je výsledkem několika fází obvodových redukcí (S-RO či SZ -RO), postupného či jednorázového sesazení koruny z důvodů stabilizace.

2.4.2
Torza lze záměrně vytvářet v opodstatněných případech ze stromů, které odpovídají definici v bodě 2.2.

2.4.3
Důvodem pro vytváření torz může být jedno z následujících kritérií [17]:
• zvýšená biologická hodnota dle 2.2.5 až 2.2.6 spojená s významnou destabilizací stromu,
• absence možnosti stabilizace stromů s významnou dimenzí (viz 2.2.2) jako alternativa kácení,
• vysoká historická hodnota dřeviny v dané lokalitě,
• potřeba zachování autentických prvků v kompozici.

2.4.4
Torza lze vytvářet a udržovat jako:
• živá,
• odumřelá.

2.4.5
Živá torza jsou vytvářena a udržována za účelem zajištění další existence hodnotných dřevin. Podporovány jsou přirozené regenerační mechanismy a tvorba náhradní korunové struktury. Nadále je nutné kromě kontroly jejich stability provádět i pravidelné redukce vznikajícího obrostu.

2.4.6
Odumřelá torza jsou krátkodobým způsobem zajištění existence částí kmenů s vysokou biologickou nebo kulturní hodnotou. Dle taxonu stromu je nutné počítat s postupnou dekompozicí, především v oblasti báze kmene a kotvících kořenů. Z důvodu zajištění dlouhodobé stability je vhodné provádět torza spíše nízká.

2.4.7
Je nutné provádět pravidelnou kontrolu vytvořených torz zejména na plochách s hodnotou cíle pádu 1 až 3 (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů). O všech kontrolách je nutné vést záznamy.

2.4.8
Především v případě odumřelých torz je vhodné zvážit provádění kontrol i s využíváním diagnostických přístrojů umožňujících detekci rozsahu interních defektů (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

2.4.9
Ponechávání torz v krajnici silničních komunikací se řídí standardem SPPK A02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury.

2.4.10
Na veřejně přístupných plochách je vhodné informovat o důvodech vytvoření torz (například informační tabulí).

2.5.1
Odpovídající management stanovištních poměrů a okolního porostu je vhodné zvážit v oblasti kruhového tvaru o poloměru odpovídajícímu minimálně 10ti-násobku průměru kmene s přihlédnutím k vlastnostem jednotlivých taxonů, stavu a funkci jedince a současnému charakteru využití stanoviště a okolí stromu. Zohledněn by měl být i výskyt zvláště chráněných druhů organismů.

2.5.2
Management stanoviště a okolního porostu je u stromů výjimečné hodnoty součástí zpracovaného plánu pěstebních opatření (viz 2.3.1 až 2.3.3).

2.5.3
Hlavní oblasti managementu spočívají v následujících zásazích:
• citlivé uvolňování stromů a živých torz ze zástinu okolními stromy,
• zajišťování kontinuity hodnotného biotopu na daném stanovišti,
• omezení přístupu do bezprostředního okolí stromu,
• minimalizace negativních vnějších vlivů působících na strom a jeho okolí.

2.5.4
V opodstatněných případech lze zvážit částečné či úplné znepřístupnění okolí báze kmene či celého průmětu koruny. Účelem je redukce provozu a snížení cíle pádu a také omezení dalšího zhutňování půdního povrchu.

2.5.5
Znepřístupnění stromů může být realizováno opticky (například nízké plůtky, změna vegetačního krytu a podobně) nebo pomocí fyzických bariér (plotů) zcela zamezujícím přístupu.

2.5.6
Zamulčování kořenové zóny je třeba provádět v souladu s SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin. Výhodou je snížení kompetice stromu o vodu s travním drnem či jiným vegetačním pokryvem.

2.5.7
Změna vegetačního krytu může zahrnovat osázení prostoru keři či jinými rostlinami. Především využití keřů může významně napomoci snížení využívání prostoru, zároveň ale může dojít i k omezení možnosti následné kontroly stromů a zvýšení kompetice o vodu. Opatření musí být prováděno v souladu s pěstebním a kompozičním záměrem.

2.5.8
Ponechávání zbytků z ošetřených stromů zahrnuje umisťování větví a kmenů v průmětu koruny či v jeho blízkosti. Tento postup lze využít zejména v extravilánu na místech, kde není příliš intenzivní pohyb osob a kde je zvýšený zájem na posílení biologické hodnoty lokality. Nevýhodou postupu je riziko následného zabuřenění prostoru a snížená možnost vyklízení antropogenního odpadu.

2.5.9
Vhodné je (u zdravých dřevin) z lokality neodstraňovat opadané listy a ponechávat je zde k přirozenému rozkladu. Další způsoby vylepšování stanovištních podmínek se provádějí v souladu se standardem SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin.

2.6.1
Při péči o stromy výjimečné hodnoty jsou běžně používány standardní techniky řezu definované SPPK A02 002 Řez stromů. Nad rámec těchto technik lze využívat techniku umělého zlomu

2.6.2
Při řezu prováděném na stromech výjimečné hodnoty a torzech není velikost rány po řezu rozhodujícím parametrem. Ta může i podstatně přesahovat maximální velikosti doporučované v SPPK A02 002 Řez stromů.

2.6.3
Možným způsobem odstraňování větví o větším průměru (viz 2.6.5) je vytváření umělých zlomů. Technika se provádí jak na živých (dožívajících), tak i na odumřelých větvích.

2.6.4
Cílem techniky umělého zlomu je napodobení přirozeného zlomu větve či kmene se zakrytím antropogenního původu rány.

2.6.5
Umělými zlomy se upravují zejména stabilní suché větve, větve odumírající, přetížené, vyčnívající z habitu koruny a přetěžující celý strom.

2.6.6
Technika umělých zlomů se provádí u přírodě blízkých technologických postupů na všech větvích a kmenech, které jsou redukované „naslepo“ a které mají průměr větší než 200 mm. U dřevin s tvrdým dřevem lze provádět i u větví menšího průměru a na stromech menšího vzrůstu.

2.6.7
Provádění uvedených technik řezu je komplikovaným postupem i z pohledu zajištění bezpečnosti při práci. Nutná je zvýšená pozornost a zajištění odpovídajícího vybavení a pracovních nástrojů pro snížení vznikajícího rizika.

2.7.1
Řezy významně redukující korunu je vhodné provádět jen na jedincích, u kterých je předpoklad pozitivní reakce, pokud redukce není nezbytná z důvodu zajištění provozní bezpečnosti.

2.7.2
SZ-RO – Řízená obvodová redukce (retrenchment) za účelem zvýšení stability stromu (viz 2.3.6). Provádí se obdobným způsobem jako obvodová redukce (S-RO) s tím, že lze provádět i významnější redukce (nad 30 % objemu asimilačního aparátu). Redukce se přednostně realizují na ustupující primární koruně. U formující se sekundární koruny (obrost) jsou uplatňovány principy strukturálních řezů [18] (viz SPPK A02 002 Řez stromů).

2.7.3
SZ-RR – Řez regenerační/řez za účelem iniciování regeneračních procesů ve vnitřní části koruny (viz 2.3.7) se provádí formou velmi citlivé obvodové redukce (do 10 % objemu asimilačně aktivní části koruny) s odstraněním koncových výhonů. Účelem je iniciování regeneračních procesů ve vnitřní části koruny.

2.7.4
SZ-RB – Bezpečnostní řez stromů výjimečné hodnoty probíhá s respektováním zásad S-RB dle SPPK A02 002 Řez stromů s tím, že lze ponechávat stabilní suché větve nebo jejich části.

2.7.5
SZ-RLLR – Lokální redukce stromů výjimečné hodnoty se provádí za účelem zajištění stability. Navrhuje se zejména v případech, kdy je třeba zajistit symetrizaci či odlehčení periferních částí korun nestabilních stromů či torz. Probíhá s respektováním zásad S-RLLR dle SPPK A02 002 Řez stromů.

2.7.6
SZ-SSK – Stabilizace sekundární koruny probíhá dle SPPK A02 002 Řez stromů s tím, že lze provádět i rozsáhlejší redukce.

2.7.7
SZ-RS – Sesazovací řez probíhá dle SPPK A02 002 Řez stromů. Jde o hlubokou redukci koruny na kosterní větve nebo až na kmen. Slouží k zajištění aktuální stability jedince a provádí se pouze ze závažných důvodů.

2.7.8
SZ-RT – Zapěstování koruny sesazených stromů a torz se provádí dle principů strukturálních řezů (viz SPPK A02 002 Řez stromů)

2.7.9
SZ-ST – Sesazení stromu na torzo. Rozhodnutí o vytvoření torza probíhá s respektováním 3.4. Povinnou součástí návrhu torza je výška výsledného torza

2.7.10
SZ-OU – Management okolního porostu dřevin za účelem uvolňování cílového jedince. Může probíhat zejména formou:
• lokální redukce korun okolních stromů – v tom případě probíhá technologií S-RLSP dle SPPK A02 002 Řez stromů,
• odstraňováním stromů, negativně ovlivňujících růstové poměry cílového jedince – v tom případě probíhají technologií SK-PP dle SPPK A02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin.
• v opodstatněných případech lze využít na stromech určených k odstranění metody veteranizace (viz SPPK E02 005 Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů).

2.7.11
SZ-OS – Úprava stanovištních poměrů zahrnující zejména:
• úpravu stanovištních poměrů stromu dle SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin,
• limitaci či změnu využívání prostoru v průmětu koruny stromu dle 2.5.
Plánovaný záměr je uvedený v poznámce k technologii.

3.1.1
Konzervační ošetření stromů má za účel:

• upravit vzhled vzniklého poranění,

• zmírnit negativní vliv poranění a podpořit efektivnější tvorbu kalusu a ránového dřeva,

• zamezit dalšímu narušování stromů především v důsledku lidské činnosti.

3.1.2
Konzervačním ošetřením nelze zamezit dalšímu postupu kolonizace dřevními houbami, hmyzem a dalšími organismy, podílejícími se na dekompozici dřeva.

3.1.3
Konzervační ošetření se netýká úprav ran po odřezávání větví. U nich se postupuje podle ustanovení SPPK A02 002 Řez stromů.

3.2.1
Nepřipouští se zvětšovat poranění za účelem jejich tvarování. Možné je pouze zahlazení ran za účelem odstranění překážek pro vytvářející se kalus.

3.2.2
Čerstvá rozsáhlejší plošná povrchová poranění především na kmeni, která vznikla v době aktivní činnosti kambia (přibližně v období mezi březnem a květnem), je vhodné bezodkladně ošetřit.

3.2.3
Povrch poranění se překrývá hmotou zadržující vlhkost (například mech, jíl a podobně) a znemožňující vstup světelného záření (tmavá fólie).

3.2.4
Cílem ošetření je obnova činnosti kambia na povrchu poranění. Efekt lze kontrolovat během cca 2 měsíců po provedení ošetření. Pokud nedošlo k vytvoření kalusové vrstvy, musí se opatření odstranit.

3.2.5
Starší rány se zpravidla neošetřují. Významné snížení dynamiky rozkladu dřeva po aplikaci nátěrů nebylo prokázané.

3.2.6
Používání penetračních nátěrů je možné výhradně na odumřelém dřevě, nesmí dojít k zasažení kalusu či jiných částí s živými pletivy.

3.3.1
Dutiny lze zastřešovat z důvodu zamezení vstupu osob, zamezení ukládání odpadu, omezení vzniku požáru a jako podporu živočichů využívajících dutiny.

3.3.2
Jakákoli ošetření dutin nesmí snižovat jejich biologickou hodnotu a nesmí zamezovat vstupu do dutin pro ptáky, netopýry a hmyz.

3.3.3
Odstraňování adventivních kořenů či frézování stěn dutin je nepřípustné. Čištění dutin a odstraňování infikovaného dřeva je možné jen v opodstatněných případech se zohledněním životnosti, pěstebních cílů a funkcí stromu.

3.3.4
Zakrývání otvorů do dutin je třeba provádět citlivým způsobem tak, aby se minimalizovalo poškozování ránového dřeva a aby nebyl zásadně narušen přirozený vzhled stromu.

3.3.5
Starší rány se zpravidla neošetřují. Významné snížení dynamiky rozkladu dřeva po aplikaci nátěrů nebylo prokázané.

3.3.6
Používání penetračních nátěrů je možné výhradně na odumřelém dřevě, nesmí dojít k zasažení kalusu či jiných částí s živými pletivy.

3.4.1
Základní ochrana stromů proti poškození zvěří na exponovaných plochách (v intravilánu i extravilánu) se řídí SPPK D02 005 Zlepšení struktury lesních porostů.

3.5.1
SZ-KO – Konzervační ošetření čerstvých či starých poranění na kmeni stromů (viz 3.2).

3.5.2
SZ-KZ – Konzervační ošetření dutin spočívající v jejich zastřešení nebo znepřístupnění (viz 3.3).

3.5.3
SZ-ZZ – Instalace ochrany dospělých (senescentních) stromů proti poškození zvěří.

4.1.1
Jedná se o přesadbu stromů neškolkovaných či rostoucích na stanovišti po dobu delší než 6 let.

4.1.2
Přesadbu stromů z trvalého stanoviště lze provádět v opodstatněných případech u dlouhodobě perspektivních jedinců, kdy je třeba:

• přemístit nevhodně vysazený strom na nové stanoviště,

• na konkrétní stanoviště umístit vzrostlého jedince z jiné lokality.

4.1.3
Před přesadbou stromu je nutné zpracovat projekční přípravu, popisující zejména:

• management péče před vyzvednutím,

• proces přesadby,

• logistiku přesunu stromu,

• péči po přesazení včetně definice potřebných kontrol.

4.1.4
Strom určený k přesadbě musí mít odpovídající vitalitu (maximálně stupeň 2 dle SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

4.1.5
Přesadba bez významné mortality je standardně možná u stromů:

• s průměrem kmene na styku s půdou do 150 mm,

• v případě větších dimenzí kmene, je nutné vždy individuální posouzení stavu s přihlédnutím k vhodnosti taxonů (viz Příloha č. 2).

Nutné je vždy individuální posouzení stavu a předpokladů pro přesadbu u konkrétního jedince.

4.1.6
Kmen a kosterní větve stromu určeného pro přesadbu by neměly vykazovat rozsáhlá poškození nebo růstové defekty, které nelze vyřešit pěstebním zásahem.

4.1.7
Stanoviště, na němž strom určený pro přesadbu roste, musí umožňovat přípravu kořenového balu a vlastní realizaci procesu přesadby. Je nutná předběžná kontrola lokalizace sítí veřejné technické infrastruktury a podrobný průzkum zpevněných povrchů v průmětu koruny stromu.

4.1.8
Přesadbu nelze provádět na stanovištích se skalnatým podkladem či s takovým podílem skeletu, který by znemožňoval vytvoření a vyjmutí balu.

4.1.9
V případě přesadby stromů s průměrem kmene do 150 mm na styku s půdou se vytváří bal s průměrem rovným 10ti-násobku průměru kmene stromu na styku s půdou. V případě stromů s větším průměrem kmene se stanovuje velikost balu individuálně.

4.2.1
Přípravu stromů na přesadbu je třeba provést minimálně jedno (u větších stromů dvě) vegetační období před vlastní přesadbou.

4.2.2
Přesadba pomocí bagrů a přesazovacích strojů bez předchozí přípravy je krizové řešení bez možné záruky za výsledný efekt, nelze ho proto doporučit.

4.2.3
Redukce koruny. Optimálně se provádí v období vegetačního klidu. Doporučený rozsah redukce je do 25% objemu asimilačního aparátu. Dochází k zakrácení větví vyčnívajících z habitu a prosvětlení koruny. Terminální výhon se neredukuje. Provádí se před započetím zemních prací.

4.2.4
Výkop přípravné rýhy. Optimálně v období vegetačního klidu dojde k obkopání stromu ve vzdálenosti, definující finální velikost kořenového balu. Rýhu s hloubkou cca 1 m je třeba provádět ručním výkopem s hladkým zaříznutím kořenům na hraně balu (ve směru ke stromu).

4.2.5
Při vyšším výskytu kořenů s průměrem nad 50 mm, je třeba zvážit změnu technologie přesadby (například zvětšení balu).

4.2.6
Výkop rýhy je vhodné rozdělit do dvou let, přičemž v každém roce dochází k vytvoření 50 % plánované rýhy.

4.2.7
Zasypání přípravné rýhy se provádí kvalitním zahradnickým substrátem s příměsí pomalu rozpustného hnojiva. Hrana vymezující vnější okraj budoucího balu se obkládá plachetkami, pytli či jiným materiálem, zpomalujícím prorůstání kořenů vně rýhy.

4.2.8
Péče o strom před přesadbou. Během následujícího vegetačního období před vlastní přesadbou je třeba sledovat stav stromu a především zajistit dodávku vody v období přísušků.

4.3.1
Obkopání balu a vyzvednutí stromu probíhá v období vegetačního klidu. Dojde k vytvoření rýhy bezprostředně za hranou rýhy přípravné (od stromu vzdálenější). Podkopání balu lze provést buď postupně ručně (optimálně za asistence jeřábu), podražením pomocí trubek, případně podřezáním za pomoci ocelového lana.

4.3.2
Obalení a fixace balu probíhá pomocí plachetek (pytlů) s fixací drátěným pletivem a fixačními popruhy. Je nutné zajistit intaktnost balu po celou dobu jeho transportu.

4.3.3
Transport je nutné provést v co nejkratší době, optimálně na krátké vzdálenosti. Strom musí být po dobu transportu chráněný před vyschnutím (kořeny, pupeny a listy), zapařením (asimilační aparát) a zmrznutím. Maximální doba transportu po okamžik opětovné výsadby je 48 hodin.

4.3.4
Manipulaci stromu je nutné provádět výhradně za bal. Jištění kmene či kosterních větví lze využít pouze ke směrování stromu. Všechna místa na kmeni či v koruně, kam jsou fixované úvazy, musí být chráněna proti odření krycích pletiv.

4.3.5
Kotvení stromu na novém stanovišti probíhá v případě potřeby (zejména v případě, že byl bal vytvořen bez rovného dna) zpravidla kombinací nadzemního a podzemního kotvení o odpovídající dimenzi.

4.3.6
Následná péče (dokončovací a rozvojová péče) o přesazený strom probíhá dle SPPK A02 001 Výsadba stromů, případně specifickými pěstebními postupy uvedenými v projektové dokumentaci.

5.1.3
Konflikty pod půdním povrchem mohou nastávat zejména v důsledku:

• radiálního přírůstu již existujících kořenů,

• prorůstání nových kořenů při jejich rozrůstání do prokořenitelného prostoru.

5.2.1
Instalaci systémů pro zábranu směrového prorůstání kořenů lze instalovat zpravidla jednostranně. V případě mladých stromů (fyziologické stáří 1-3 dle SPPK A01 001
Hodnocení stavu stromů) ve vzdálenosti minimálně:

• 1 m od osy kmene u malokorunných taxonů,

• 2 m od osy kmene u ostatních stromů.

5.2.2
U dospělých stromů (fyziologické stáří 4) je při instalaci kořenových chrániček nutné respektovat SPPK A01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti a výkopy provádět za hranicí chráněného kořenového prostoru.

5.2.3
Protikořenové zábrany se instalují v rýze zpravidla do hloubky 1–1,5 m dle pedologických charakteristik stanoviště.

5.2.4
Kořenové chráničky lze instalovat i lokálně pro ochranu vybraných struktur (prvky veřejné technické infrastruktury, základy stavebních struktur a podobně).

5.3.1
V případě přítomnosti neodstranitelných pevných překážek v takové vzdálenosti od stromů, že dochází k jejich narušování v důsledku přírůstu kmene, větví nebo kořenů, je vhodné zvážit pokácení, případně přesadbu konfliktních stromů.

5.3.2
V případech, kdy jsou překážky v takové vzdálenosti, že lze docílit dlouhodobého udržení stromu, je možné částečné konflikty řešit pomocí lokálních redukcí koruny stromů (S-RLSP) nebo tvarovacích řezů (S-RTHL, S-RTPP). V těcho případech se postupuje podle ustanovení SPPK A02 002 Řez stromů.

6.1.1
Provádění zásahů v rámci fytopatologické ochrany stromů lze zvažovat u hodnotných jedinců v případě jejich nežádoucí kolonizace některými z chorob či škůdců, případně jako preventivní opatření, pokud to není v rozporu se zájmy ochrany přírody.

6.1.2
Klasifikace chorob a škůdců je uvedená v Příloze č. 3.

6.1.3
Další skupinou organismů, která intenzivně souvisí s fytopatologickou ochranou stromů, jsou karanténní škodlivé organismy. Přístup k těmto hmyzím a houbovým zástupcům je vázán předpisy ČR19 a na mezinárodní úrovni předpisy EU20

.

6.2.1
V minulosti používanou metodou mechanické ochrany proti dřevním houbám byla změna fyzikálních vlastností prostředí kolonizovaného houbou, tedy vlastní hniloby. Z důvodu možného narušení hostitelské dřeviny i prostředí, které dutiny a hniloby vytváří, jsou konzervační zásahy tohoto typu obecně nežádoucí.

6.2.2
Řada dřevních hub v pokročilém stádiu infekce vytváří dutiny, které v případě velkého rozsahu vedou k ústupu až odumření vlastní houby (původce stavu). Pokud není narušena významně běl, případně nejsou narušeny kořeny a báze kmene, nemusí přítomnost dutiny v kmeni znamenat nutně významný fytosanitární ani statický problém.

6.2.3
Mechanická ochrana proti hmyzím škůdcům spočívá především ve sběru, sklepávání či setřásání pohybujících se jedinců či vývojových stádií a také ořezávání, případně olamování poškozených částí stromů, případně částí, kde se dá předpokládat, že daný jedinec může diapauzovat, zimovat nebo nalézt klidové stanoviště.

6.2.4
Je možné přistoupit k úpravě stanoviště půdním kypřením, mulčováním a ve výjimečných a odůvodněných případech silnější úpravou půdního substrátu dle SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin.

6.2.5
K zachycování nelétavých druhů hmyzu je možné využít lepových pásů, které lze připevnit na bazální část stromového jedince. Zde je možné navíc snáze a spolehlivěji získat informaci o počtu jedinců daného druhu na daném místě.

6.2.6
Je také možné přistoupit k likvidaci hnízd a vaků s živými housenicemi a housenkami.

6.3.0.1
Chemická ochrana stromů může probíhat buď formou povrchových aplikací (postřiků), nebo systémově pomocí injektáží.

6.3.0.2
Je možné využívat pouze přípravky, které jsou schválené k použití a jsou uvedeny v příslušných legislativních předpisech a v Registru přípravků na ochranu rostlin.

6.3.1.1
Postřiky lze provádět pouze v případech splnění legislativních požadavků včetně použití vhodné techniky i technologie postřiku. V praxi lze rozlišit následující nejčastěji využívané aplikační metody:

• postřik,

• rosení,

• zamlžení.

6.3.1.2
Nedílnou součástí je také splnění technologického protokolu uvedeného v návodu k použití přípravku a aplikační techniky.

6.3.1.3
V městském prostředí je nutné schválení aplikace prostředků chemické ochrany orgánem ochrany zdraví.

6.3.1.4
Chemická ochrana rostlin ve formě postřiku se dá účinně použít především proti chorobám asimilačního aparátu, jako jsou padlí a rzi. Tyto postřiky musí být aplikovány na povrch rostliny před průnikem patogenní houby do pletiv hostitele. Po aplikaci tyto prostředky chemické obrany nejčastěji zabraňují vyklíčení spor a vzniku infekce.

6.3.1.5
Pro ochranu dřevin proti hmyzím škůdcům jsou použitelné především látky na bázi syntetických pyretroidů, případně inhibitory syntézy chitinu.

6.3.1.6
Aplikace jakýchkoli chemických přípravků proti dřevním houbám se v současné době jeví jako neúčinná.

6.3.2.1
Metoda injektáží stromů využívá přirozeného transpiračního proudu jakožto nosiče účinné látky. Díky tomu je zásadní provádět ošetření dřevin při vhodných klimatických podmínkách (mimo období s výraznějšími srážkovými úhrny a nízkými teplotami, případně při delších obdobích sucha). Podmínkou úspěšné aplikace je také, že aplikovaná látka nesmí být pro dřevinu toxická a musí být zaručeno, že splňuje veškeré hygienické a rostlinolékařské legislativní předpisy.

6.3.2.2
Stromové injektáže se používají především u dřevin v zastavěných územích nebo v oblastech s vyšší frekvencí pohybu osob z důvodu zmírnění ekologických dopadů a hygienických nebezpečí postřikové aplikace pro veřejné zdraví na minimum.

6.3.2.3
Důležitá je minimalizace poškození dřeviny při aplikaci injektáží. Možné postupy minimalizace škodlivých důsledků jsou následující:

• optimalizace velikosti a počtu otvorů pro aplikaci,

• použití speciálních vrtáků s ostrým břitem umožňující hladký vývrt

• používání speciálních ventilků zajišťujících aplikaci látky výhradně do xylému dřeviny.

6.3.2.4
V současné době existují mikro, mezo a makro-injektážní metody, které se liší množstvím aplikované dávky, jejím složením, koncentrací a použitím.

6.3.2.5
Mikro-injektáže jsou využívány v rámci obrany dřevin všech věkových stádií (od cca 10 cm průměru kmene v 1,3m) vůči chorobám a škůdcům poškozujícím fyziologicky aktivní pletiva:

• aplikuje se velmi malé množství systémově působící účinné látky v řádu mililitrů,

• ošetření jedné dřeviny je velmi rychlé v řádu minut, díky tomu je možné plošné použití na stovky až tisíce dřevin,

• efektivní aplikace se provádí od začátku rašení listů do konce června,

• aplikace by se měla provádět mimo období kvetení, ideálně po odkvětu,

• je efektivní vůči fytofágním, minujícím, savým a podkorním škůdcům,

• účinkuje také na tracheomykózní patogeny, choroby kambia, letorostů, kořenů a asimilačního aparátu.

6.3.2.6
Mezo-injektáže se využívají pro podporu mladých dřevin dlouhodobě stagnujících po výsadbě v důsledku povýsadbového stresu či působením jiných stresorů:

• aplikuje se koncentrovaná směs živin a asimilátů v řádu decilitrů až jednoho litru,

• do směsi je možné případně přidat i systémově působící účinné látky pro obranu dřeviny vůči chorobám a škůdcům,

• ošetření jedné dřeviny trvá desítky minut,

• částečně plošné využití na stovky dřevin,

• nejvíce efektivní je použití v podzimním období, ale lze provádět celoročně.

6.3.2.7
Makro-injektáže se využívají pro komplexní podporu vitality, zdravotního stavu a zlepšení perspektivy nejčastěji dřevin výjimečné hodnoty:

• před ošetřením dřeviny se doporučuje zpracovat detailní posouzení, na jehož základě je připravena aplikační směs přímo pro konkrétní dřevinu

• aplikuje se koncentrovaná směs živin a asimilátů v řádu desítek až stovek litrů,

• do směsi je možné případně přidat i systémově působící účinné látky pro obranu dřeviny vůči chorobám a škůdcům,

• ošetření jedné dřeviny trvá od 2 do 6 hodin,

• zcela individuální použití z pravidla u dřevin výjimečné hodnoty,

• doporučuje se použití v podzimním období.

6.3.2.8
Při ošetření dřeviny stromovou makro-injektáží je vhodná kombinace s dalšími technologiemi cílenými ke zlepšení prostředí pro růst stromu, především prokořenitelného prostoru.

6.4.1
Mezi poloparazitické (hemiparatizitické) keře je řazen ochmet evropský (Loranthus europaeus) a jmelí bílé (Viscum album), včetně subspecií podle hostitelských rostlin:

• borovice – subsp. austriacum,

• jedle – subsp. abietis,

• listnáče – subsp. album.

6.4.2
Tyto typy keřů poškozují stromy, snižují jejich vitalitu nebo způsobují odumření napadených částí, případně postupné odumření celé hostitelské dřeviny. Keře mohou po dosažení vysoké hmotnosti přispět i ke statickému selhání stromu nebo jeho částí. Uvedené organismy se ze stromů zpravidla odstraňují. V případě Viscum album subsp. austriacum a subsp. abietis je potřeba vzít v úvahu, že se jedná se o druhy ohrožené dle červeného seznamu (kategorie LC – málo dotčený)21. Jejich odstranění je proto nutné zvážit dle konkrétní situace.

6.4.3
Z důvodu omezení šíření jmelí či ochmetu je vhodné silně napadené jedince odstranit. Kácení dřeviny je doporučeno v případě, kdy je zdravotní stav či vitalita významně redukována – odpovídá hodnotám 4 a 5 (dle SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů) a/nebo jsou významně zasaženy kosterní větve a kmen a/nebo je zasaženo více jak 50 % objemu koruny.

6.4.4
Ošetření dřeviny je možné jen v případě menšího rozsahu napadení a zdravotním stavu/vitalitě odpovídající hodnotě 1-3 (dle SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů). V odůvodněných případech (např. výskyt ZCHD, kompoziční důvody, zvýšená ochrana – památný strom, VKP) lze o ošetření uvažovat i u významněji napadených jedinců (nad 50% objemu koruny). Taková ošetření zpravidla jen dočasně zpomalí postup poloparazitických rostlin. Současně mohou znamenat podstatnou změnu přirozeného habitu a dalších funkcí dřevin.

6.4.5
Odstraňování keřů řezem napadených větví je nejefektivnější pokud se provádí včas, tedy při menším rozsahu napadení (obvykle max. 30 % objemu koruny) a růstu keřů na slabších větvích na periferii koruny.

6.4.6
Řez je veden tak aby byly pokud možno odstraněny i orgány uložené pod kůrou stromu (haustoria). Je nutno počítat s jejich prorůstáním pod kůrou do vzdálenosti minimálně dvojnásobku průmětu keříku. V odůvodněných případech lze využít technologických postupů dle 2.7 tohoto standardu.

6.4.7
Při napadení větví nejnižších řádů lze trsy keřů z kosterní větve nebo hlavního kmene vylomit či odříznout. V rámci studií se uvádí, že je vhodné místo ovázat černou folií, případně natřít inhibičním preparátem.

6.4.8
Odstranění jmelí chemickou cestou (formou postřiku registrovanými přípravky) je reálné v případě, kdy hrozí zásadní znehodnocení struktury koruny daného jedince řezem, tj. při napadení kosterních větví nebo kmene. Možné je také jeho použití v rámci dlouhodobé péče o významné stromy, u kterých lze zajistit pravidelnou kontrolu a opakování zásahu. Vzhledem k vysokým nárokům na podmínky v době aplikace (viz 6.4.9) použití metody vyžaduje operativní přístup zhotovitele. Z těchto důvodů není metoda vhodná pro plošné využití.

6.4.9
Postřik se provádí v období hluboké dormance dřeviny. Minimálně 12 hodin před a 24 hodin po aplikaci nesmí dojít k významnějším srážkám. Přípravek musí být aplikován na suché listy poloparazitické rostliny bez přítomnosti rosy či námrazy a za bezvětří (větrné počasí znemožňuje aplikaci aerosolu). Průměrné denní teploty v době aplikace přípravku nesmí být nižší než – 5 °C a vyšší než 5 °C. Několikadenní nárůst teploty není na překážku.

6.4.10
Při použití kterékoliv metody může jmelí znovu regenerovat. Žádnou z metod nelze zabránit opětovnému napadení dřeviny. Relativně účinným opatřením je v tomto ohledu odstraňování celých větví, kdy na stromě zůstavá zachováno minimum původních haustorií. Naopak s rychlou recidivou v několika letech je potřeba počítat v případě metody vylamování a postřiku, kdy jsou odstraňovány pouze zelené části rostlin.

6.4.11
Vhodným systémovým opatřením při použití kterékoliv z uvedených metod může být úprava stanovištních podmínek daného stromu, zejména zlepšení vláhových podmínek. Provádí se podle SPPK A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin.

6.4.12
Metody odstraňování jmelí je vhodné kombinovat.

6.5.1
Definice lián je uvedena v SPPK A02 003 Výsadba a řez keřů a lián, včetně výčtu jejich typů.

6.5.2
Některé typy lián mohou negativně ovlivňovat hostitelské stromy potlačováním jejich asimilačního aparátu (zástinem) a vrůstáním do staticky významných částí (většinou větvení) s jejich zaškrcováním.

6.5.3
Odstraňování lián probíhá odřezáním hlavní osy u země bez poškození stromu. V opodstatněných případech lze provést i stržení zbytků liány ze stromu taktéž bez jeho poškození. Dle potřeby lze provést následné ošetření větví mechanicky poškozených liánou dle SPPK A02 002 Řez stromů.

6.6.1
SZ-MH – Mechanická ochrana proti hmyzím škůdcům dle 6.2.3 až 6.2.6.

6.6.2
SZ-CHP – Ochrana stromů proti hmyzím škůdcům či houbovým chorobám aplikací postřiku (viz 6.3.1). Součástí návrhu je specifikace typu postřiku a období aplikace.

6.6.3
SZ-CHI – Ochrana stromů proti hmyzím škůdcům či houbovým chorobám aplikací mikro-injektáže. Součástí návrhu je specifikace účelu její aplikace (případně vč. typu aplikované látky).

6.6.4
SZ-VI – Podpora vitality a perspektivy stromů a ochrana vůči chorobám a škůdcům aplikací mezo- nebo makro-injektáže. Součástí návrhu je specifikace účelu její aplikace (případně vč. typu aplikované látky).

6.6.5
SZ-JO – Odstraňování poloparazitických keřů z koruny může být prováděno spolu s využíváním specializovaných postupů devitalizace dle 6.4.7. K odstranění poloparazitických keřů často dochází při naplňování cílů jiných technologií (dle SPPK A02 002 Řez stromů). Vždy je třeba stanovit rozsah napadení v % z objemu koruny (stupeň kolonizace). Rozsah napadení se stanovuje kvalifikovaným odhadem.

6.6.6
SZ-LO – Odstranění lián vrůstajících do koruny hostitelských stromů dle 6.5.3. Odstranění lián probíhá včetně jejich strhnutí z kmene a kosterních větví.

6.6.7
SZ-LR – Redukce (podříznutí) lián vrůstajících do korun hostitelských stromů. Probíhá pouze odříznutí lián u země, jejich části se z koruny zpravidla neodstraňují.

Dřeviny nevhodné k přesadbě (velmi špatně snášející přesadbu):

Dřeviny obtížně přesazovatelné (převážně špatně snášející přesadbu, s rostoucím věkem výrazněji):

Dřeviny relativně dobře přesazovatelné (snášející přesadbu):

Rozdělení chorob a škůdců dřevin z pohledu způsobovaného poškození:

• poškozující asimilační aparát,
• poškozující reprodukční orgány rostlin,
• tracheomykózy (vaskulární mykózy),
• působící rozklad dřeva,
• způsobující změny v růstu a tvaru rostlinných pletiv,
• poškozující celou rostlinu.

Rozdělení hlavních chorob a škůdců podle působícího agens:

• choroby působené bakteriemi (bakteriózy),
• choroby působené houbami,
• poškození působená hmyzem,
• poškození působená kolonizací parazitickými a poloparazitickými rostlinami.

Rozdělení hmyzu z pohledu lokalizace působení:

• fytofágní, působící žír (fylofágní, rhyzofágní atp.),
• podkorní (kambioxylofágové) sdružující skupinu škůdců kambiální a dřevní zóny a to jak bělové, tak i jádrové části,
• savý (fytosugní hmyz),
• hálkotvorní (cecidogenní hmyz),
• limitující produkci a úspěšné dozrávaní semen a plodů,
• vázaný na mrtvé dřevo (saproxylický hmyz), případně hmyz nekrofágní (zpravidla není řazený mezi škůdce).

U většiny rostlinných chorob způsobovaných houbovými organismy se s obdobím výskytu vzhledem k nepřetržitému průběhu choroby během roku nepracuje. Výjimku tvoří patogenní druhy hub s vyšším počtem hostitelských organismů, které jsou v průběhu roku střídány. Typickým zástupcem těchto organismů jsou houby spadající do řádu Uredinales – rzi. Tyto patogenní druhy hub často střídají bylinné a dřevinné hostitele, přičemž v pletivech dřevin často přezimují, takže je jejich výskyt omezen na podzimní, zimní a časně jarní část roku. Z hlediska ochrany dřevin proti hmyzím škůdcům je důležité brát v úvahu tzv. aspekt, což je obraz hmyzího společenstva v dané části roku. Vše je zde vztaženo k rostlinné fenologii dané oblasti.

V této souvislosti je rozlišeno pět skupin:

• aspekt jarní (vernální) 10. 4. – 20. 5.
• aspekt letní (aestivální) 21. 5. – 12. 8.
• aspekt pozdně letní (serotinální) 13. 8. – 24. 9.
• aspekt podzimní (autumnální) 25. 9. – 18. 11.
• aspekt zimní (hiemální) 19. 11. – 9. 4.

Typické symptomy poukazující na přítomnost chorob a škůdců:

Choroby způsobované houbovými organismy:

• fruktifikační orgány (plodnice),
• hniloby,
• nekrózy,
• zbarvení a změna tvaru pletiv,
• ucpání cév (obturace),
• přítomnost mycelia, syrrócia, rhizomorf a podobně,
• klejotok a rezinóza,
• tvorba charakteristických útvarů, které rostlina tvoří jako reakci na probíhající hnilobu
• (nadměrné zbytnění báze kmene, nepravidelné zduření kmene a větví).

Hmyzí škůdci:

• závrtové/výletové otvory,
• přítomnost různých frakcí trusu, drtinek či hoblinek ve spodních částech koruny, při patě kmene nebo na půdním povrchu,
• hnízda či trusnicové vaky v korunách,
• zbytky jak matečných, tak larválních chodeb,
• novotvary (hálky, tzv. cecidie),
• přítomnost žírů či charakteristických požerků,
• prezence larválních a imaturních jedinců v koruně,
•  klejotok a rezinóza ojediněle doprovázené charakteristickým zápachem,
• přítomnost ostatních vývojových stádií, případně jejich zbytků,
• tvorba charakteristických útvarů, které dřevina tvoří například jako obrannou reakci vůči žírové aktivitě (korové růžice a podobně).

01 Kontroly, hodnocení, plánování

01 001 Hodnocení stavu stromů
01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti

02 Technologické postupy

02 001 Výsadba stromů
02 002 Řez stromů
02 003 Výsadba a řez keřů a lián
02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy
02 005 Kácení stromů
02 006 Ochrana stromů před úderem blesku
02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin
02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin
02 009 Speciální zásahy na stromech
02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury
02 011 Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury

[1] Zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči

[2] § 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[3] § 46 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[4] § 49 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[5] § 3 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[6] § 50 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[7] Část druhá zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

[8] § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

[9] § 5a odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

[10] Bližší ochranné podmínky jsou upraveny ve vyhlašovacím předpisu konkrétního zvláště chráněného území, základní ochranné podmínky zvláště chráněných území jsou upraveny v části třetí zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

[11] Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů.

[12] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031 o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin zavádí pravidla pro identifikaci fytosanitárních rizik, která představuje jakýkoli druh, kmen nebo biotyp patogenů, živočichů či parazitických rostlin škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům (dále jen „škodlivé organismy“), a opatření vedoucí ke snížení těchto rizik na přijatelnou úroveň. V příloze II toto nařízení stanoví opatření a zásady pro řízení rizik škodlivých organismů, mezi něž mj. řadí opatření zaměřená na prevenci a eliminaci napadení pěstovaných a volně rostoucích rostlin. Upřesnění seznamů škodlivých organismů obsahuje nařízení Komise (EU) 2019/2072, kterým se provádí nařízení (EU) 2016/2031, pokud jde o sestavení seznamu karanténních škodlivých organismů pro Unii, karanténních škodlivých organismů pro chráněné zóny a regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Unii a opatření pro rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty s cílem snížit rizika uvedených škodlivých organismů na přijatelnou úroveň.

[13] § 46 odst. 9 a 10; § 68 odst. 6 a § 87 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon

[14] § 102 odst. 3 písm. c) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích

[15] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[16] Doupný strom je strom s dutinami, které vznikly hnilobou jádra nebo činností datlovitých ptáků. Může se jednat jak o stromy, tak i o jejich torza.

[17] viz vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů

[18] strukturální řez – sourhnné označení technologií pro cílenou formaci, opravy a prevenci nevhodné struktury koruny používané zejména v zahraniční literatuře. Významově se shoduje zejména s řezem výchovným (S-RV). U dospívajících a mladých jedinců ve fázi dynamického růstu je strukturální řez součástí i řezu zdravotního (S-RZ). Týká se stromů, u kterých je ještě možné účinně ovlivňovat strukturu/architekturu koruny, prevenci defektů a konfliktů koruny.

[19] Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[20] Směrnice Rady 2000/29/ES o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství.

[21] Viz červené seznamy ohrožených druhů (https://portal.nature.cz/publik_syst/ctihtmlpage.php?what=1264).

© 2025 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Kaplanova 1931/1
148 00 Praha 11