Standard – Hodnocení stavu stromů

SPPK A01 001

1. Účel a náplň standardu

1.1 Účel standardu a kvalifikace osob

1.1.1

Standard  „Hodnocení  stavu  stromů“  definuje  postupy,  úrovně  a  náplň  jednotlivých stupňů  hodnocení  stavu  stromů  rostoucích  mimo  les  včetně  jejich  růstových podmínek především za účelem možnosti návrhu pěstebních opatření a jako podklad pro oblasti řešené dalšími z řady standardů, zejména:

  • SPPK A01 002            Ochrana dřevin při stavební činnosti,
  • SPPK A02 002            Řez stromů,
  • SPPK A02 005            Kácení stromů,
  • SPPK A02 008            Zakládání a péče o porosty dřevin,
  • SPPK A02 010            Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury,
  • SPPK A02 011            Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury.
1.1.2

Hodnocení  stavu  stromů  má  interdisciplinární  charakter  a  zahrnuje  analýzu  široké škály  faktorů.    Jedná  se  o  odbornou  činnost,  která  musí  být  prováděna  kompetentní osobou, kterou mohou být:

  • soudní znalci dle zákona č. 36/1967 Sb. se specializací zahrnující hodnocení stavu stromů nebo obdobnou, nebo
  • absolventi studijních programů a oborů fakult lesnických, zahradnických, přírodovědných, environmentálních apod., kde je problematika hodnocení stavu stromů vyučována, nebo
  • držitelé národního či mezinárodního dokladu prokazujícího odborné znalosti v této oblasti.

1.2 Právní rámec

1.2.1

Zákon  č.  114/1992  Sb.,  o  ochraně  přírody  a  krajiny,  ve  znění  pozdějších  předpisů (dále  jen  „zákon  č.  114/1992  Sb.“)  se  ochraně  stromů  věnuje  nejpodrobněji  a nejkomplexněji.  Upravuje  ochranu  dřevin  jak  obecnou,  tak  i  zvláštní.  Význam v případě hodnocení stavu stromů mají především  ustanovení týkající se povinnosti vlastníka  pečovat  o  dřeviny  a  ustanovení  týkající  se  obecné  ochrany  dřevin  před poškozováním  a  ničením  (§  7).  Tento  zákon  dále  upravuje  práva  a  povinnosti v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les (§ 8), náhradní výsadbou (§ 9) a obecnou a zvláštní ochranu rostlin a živočichů.  S ohledem na ustanovení § 5 odst. 1 a § 48 zákona č. 114/1992 Sb. je při hodnocení stavu  stromů  potřeba  brát  ohled  na  případný  výskyt  druhů,  jejichž  populace  by mohly být zásahem do dřevin ohroženy. Při zásahu do dřeviny, která je zvláště chráněným druhem dřeviny § 48 (viz Příloha č. 12),  je  nutná  výjimka  ze  zákazů  u  zvláště  chráněných  druhů  rostlin  dle  §  56 zákona č. 114/1992 Sb. Ochrana druhů dle § 48 se nevztahuje na případy uvedené v § 49 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.

1.2.2

Vyhláška  č.  189/2013  Sb.,  o  ochraně  dřevin  a  povolování  jejich  kácení,  ve  znění pozdějších  předpisů  má  pro  problematiku  hodnocení  stavu  stromů  význam především úpravou nedovolených zásahů do dřevin (§ 2).

1.2.3

Zákon  č.  89/2012  Sb.,  občanský  zákoník  ve  znění  pozdějších  předpisů. Problematika  hodnocení  stavu  stromů  se  v  souvislosti  s  občanským  zákoníkem dotýká především závazků z deliktů, resp. odpovědnosti k náhradě škody. Občanský zákoník zakotvuje obecnou prevenční povinnost (§ 2900), odpovědnost za zaviněné porušení  zákona  (např.  již  zmíněného  zákona  č.  114/1992  Sb.)  (§  2910) a odpovědnost  za  porušení  smluvní  povinnosti  (§  2913).  Dále  občanský  zákoník zavádí  odpovědnost  za  úmyslné  porušení  dobrých  mravů  (§  2909),  upravuje v ustanovení  §  1013  problematiku  vnikání  imisí,  řeší  další  podobné  spory,  např. ohledně  kořenů,  větví  či  jiných  částí  stromů  a  keřů,  pokud  škodlivě  přesahují na vedlejší pozemek.

1.2.4

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů mimo jiné  upravuje  možnost  krajského  úřadu  po  projednání  s příslušnými  úřady  určit, u jakých  nemovitostí,  nejsou-li  kulturní  památkou,  ale  jsou  v památkové  rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhé prací na nich, včetně výsadby  a kácení dřevin  na  veřejných  prostranstvích,  je  vyloučena  povinnost  vlastníka  vyžádat  si předem  závazné  stanovisko  obecního  úřadu  obce  s rozšířenou  působností,  které  je jinak  k takovým  pracím  nutné.  Krajský  úřad  tak  činí  pomocí  plánů  ochrany,  které vydává formou opatření obecné povahy.

1.2.5

Vyhláška  č.  395/1992  Sb.,  kterou  se  provádějí  některá  ustanovení  zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. V příloze č. II. této vyhlášky je uveden seznam druhů rostlin (včetně stromů a keřů), které jsou zvláště  chráněny  a  stupeň  jejich  ohrožení.  V příloze  č.  III  je  obsažen  seznam ohrožených druhů zvířat a některé z nich, resp. vývojová stádia některých z nich se bezprostředně vážou na dřeviny.

Systém hodnocení a kontrol

2. Systém hodnocení a kontrol

2.0

Za  účelem  systémového  přístupu  k analýze  stavu  stromů  probíhá  hodnocení postupně v několika krocích:

  • hodnocení základních ploch (viz 2.1),
  • hodnocení individuálních stromů (viz 2.2),
    • soupis stromů (viz 2.2.4),
    • dendrologický průzkum (viz 2.2.6),
    • návrh pěstebního opatření (viz 2.2.8),
  • navazující a specializované průzkumy (viz 2.2.10).

    2.1 Hodnocení základních ploch

    2.1.1

    Hlavní  prostorovou  jednotkou  je  základní  plocha.  Základní  plocha je  území  se stejnou funkcí, režimem návštěvnosti a intenzitou péče.

    2.1.2

    Základní  plochy  lze  pro  účely  hodnocení  stavu  stromů  dále  členit  do  dílčích prostorových jednotek.

    2.1.3

    Základní  plochy  jsou  označované  zkratkou  „ZP“  následovanou  unikátním  číslem konkrétní  základní  plochy  v  rámci  hodnoceného  území  a  jednoznačným  názvem. Dílčí  prostorové  jednotky  jsou  označované  číslem  v  rámci  nadřazené  základní plochy za lomítkem.

    2.1.4

    Využívání  základní  plochy  a  její  zařazení  do  systému  pěstební  péče  je charakterizované intenzitní třídou údržby. Stupnice:

    TřídaPopis
    1Mimořádné nároky na péči na zvláště exponovaných stanovištích v centrálních a centru blízkých oblastech s významem utvářejícím
    vzhled města, obce či kulturních památek (parky).
    2Průměrné nároky na péči u všech ploch zeleně, pokud nejsou zařazeny do 1 třídy. Typicky zpravidla zahrnuje zeleň bydlení jako funkční typ zeleně s nejvyšším podílem v systémech zeleně
    sídel.
    3Nízké nároky na péči, odlehlé objekty, špatně přístupné části parků, plochy ležící ladem. Zpravidla funkční typy krajinné zeleně na území města.
    4Plochy neudržované zeleně nebo udržované pouze příležitostně.
    2.1.5

    Pro  účely  tohoto  standardu  jsou  parametry  charakterizující  základní  plochu rozšířené o:

    • celkovou hodnotu stability stromů na ploše (viz 2.1.6),
    • hodnotu cíle pádu (viz 2.1.7),
    • v opodstatněných případech o sklonitost terénu (viz 2.1.8).

    Tyto parametry jsou určované metodou kvalifikovaného odhadu pro celou základní plochu.

    2.1.6

    Celková  hodnota  stability  charakterizuje  celkovou  stabilitu  stromů  na  základní ploše.  Uvádí  se  jako  odhad  převažujícího  stavu  stromů  na  celé  základní  ploše.
    Stupnice:

    StupeňPopis
    1Plochy se stromy bez zásadních staticky významných defektů
    2Plochy se stromy s defekty řešitelnými běžným pěstebním zásahem
    3Plochy se stromy se zjevným výskytem defektů, které je nutné řešit speciálními stabilizačními zásahy (například stabilizační řezy, vazby).
    4Plochy se stromy se zjevným výskytem selhání. Omezená možnost stabilizace pěstebními zásahy.
    5Plochy s havarijním stavem stromů. Významný podíl výskytu rozpadajících se stromů bez možnosti stabilizace.
    2.1.7

    Hodnota cíle pádu charakterizuje intenzitu provozu osob a automobilů v dopadové vzdálenosti  stromů  na  základní  ploše  a  hodnotu  majetku,  který  může  být  zasažen v případě  selhání  stromů.  Uvádí  se  jako  odhad  převažujícího  parametru  na  celé základní  ploše;  nejvyšší  parametr  rozhoduje  o  zařazení  plochy  do  konkrétního stupně. Stupnice:

    StupeňFrekvence pohybu osobTyp komunikace (počty automobilů za den)Hodnota majetku
    1Využití plochy mezi konstantním a 2,5 hod/den
    Chodci a cyklisté 73–720/hod

    dálnice, silnice I. třídy a hlavní ulice v zastavěném území

    • 26 000-2 700 rychl. 110 km/h
    • 32 000-3 300 rychl. 80 km/h
    • 47 000-4 800 rychl. 50 km/h
    riziko vzniku škod na majetku převyšující 5 400 000 Kč
    2Využití plochy mezi 2,4 hod/den a 15 min/den
    Chodci a cyklisté 8–72/hod

    silnice II. třídy a frekventované ulice v zastavěném území, parkoviště

    • 2 600-270 rychl. 110 km/h
    • 3 200-330 rychl. 80 km/h
    • 4 700-480 rychl. 50 km/h
    riziko vzniku škod na majetku mezi 540 000 a 5 400 000 Kč
    3Využití plochy mezi 14 a 2 min/den
    Chodci a cyklisté 2–7/hod

    méně frekventované silnice nebo silnice s horší viditelností

    • 260-27 rychl. 110 km/h
    • 320-33 rychl. 80 km/h
    • 470-48 rychl. 50 km/h
    riziko vzniku škod na majetku mezi 54 000 a 540 000 Kč
    4Využití plochy mezi 1 min/den a 2 min/týden
    Chodci a cyklisté 1/hod – 3/týden

    méně frekventované silnice s dobrou viditelností

    • 26-4 rychl. 110 km/h
    • 32-4 rychl. 80 km/h
    • 47-6 rychl. 50 km/h
    riziko vzniku škod na majetku mezi 54 000 a 5 400 Kč
    5Využití plochy mezi 1 min/týden a 1 min/měsíc
    Chodci a cyklisté 2/týden-2/měsíc

    silnice bez obecného přístupu (firemní, soukromé), zemědělské cesty

    • 3-1 rychl. 110 km/h
    • 3-1 rychl. 80 km/h
    • 5-1 rychl. 50 km/h
    riziko vzniku škod na majetku mezi 540 a 5 400 Kč
    6Využití plochy menší než 1 min/měsíc
    Chodci a cyklisté méně než 1/měsíc
    žádný provoz automobilůriziko vzniku škod na majetku pod 540 Kč

    Zdroj: Quantified Tree Risk Assessment, www.qtra.co.uk

     2.1.8

    Sklonitost terénu je jedním z faktorů, určujících finanční náročnost provedení některých pěstebních zásahů. Určuje se jako parametr převážně charakterizující základní plochu.
    Stupnice:
    1. rovina – sklon do 1:5,
    2. mírný svah – sklon 1:5 až 1:2,
    3. svah – sklon 1:2 až 1:1,5,
    4. prudký svah – sklon 1:1,5 až 1:1.

    2.1.9

    V případě, že se některá z charakteristik 2.1.4 až 2.1.8 významně liší v některé z částí základní plochy, je vhodné tuto část vylišit jako dílčí prostorovou jednotku se samostatným hodnocením.

    2.2 Hodnocení individuálních stromů

    2.2.1

    Individuální hodnocení se provádí u stromů, které lze spolehlivě lokalizovat a u nichž je žádoucí individuálně stanovit pěstební opatření. V ostatních případech lze hodnocené stromy sdružovat do skupin.

    2.2.2

    Individuální hodnocení stavu stromů je žádoucí provést alespoň na plochách s intenzitní třídou údržby 1 a 2 (viz 2.1.4) a na plochách s vysokou hodnotou cíle pádu (stupeň 1-2 viz 2.1.7).

    2.2.3

    Pro účely základního přehledu majetku, stanovení plánu péče a kontrol stromů je postupně vhodné zpracování kompletního dendrologického průzkumu stromů na všech plochách zeleně.

    2.2.4

    Soupis stromů zahrnuje:

    • lokalizaci stromů (viz 3.1),
    • určení základních taxonomických a zjištění dendrometrických údajů individuálních stromů (viz 4.1 až 4.5).
      V opodstatněných případech mohou být po dohodě s objednatelem taxonomické a dendrometrické údaje zjišťované pouze v omezeném rozsahu.
    2.2.5

    V případech vyžadovaných objednatelem může být obsahem soupisu stromů i evidence pařezů včetně určení jejich průměrů.

    2.2.6

    Dendrologický průzkum zahrnuje:

    • soupis stromů (viz 2.2.4),
    • fyziologické stáří (viz 5.1),
    • vitalitu (viz 5.3),
    • zdravotní stav (viz 5.4),
    • stabilitu (viz 5.5),
    • perspektivu (viz 5.7),
    • datum hodnocení.

    Součástí výstupu je i analýza zjištěných hodnot a uvedení rámcových závěrů relevantních z pohledu účelu dendrologického průzkumu.

    2.2.7

    Součástí zadání dendrologického průzkumu musí být i popis vazeb na další ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., zejména zda daná dřevina je/není součástí významného krajinného prvku, územního systému ekologické stability, památným stromem, zvláště chráněného území, vliv stromu na krajinný ráz, případně zda dřevina je osídlena ZCHD. Tyto skutečnosti musí být následně v dendrologickém průzkumu uvedeny a zohledněny.

    2.2.8

    Návrh pěstebního opatření vychází ze zjištění 2.2.6 – 2.2.7 a je obvykle součástí dendrologického průzkumu (pokud není stanoveno jinak). Zahrnuje:

    • technologii zásahů (viz 6.1),
    • naléhavost zásahů (viz 6.2),
    • navrhované opakování zásahů (až na výjimky viz 6.3.2).
    2.2.9

    Při zjištění jakýchkoli skutečností, které by vyvolávaly nutnost provést specializovaný průzkum (například při podezření na výskyt zvláště chráněných druhů organismů), musí být tyto podklady součástí dendrologického průzkumu.

    2.2.10

    Navazující a specializované průzkumy jsou podrobné typy hodnocení prováděné v případech zvláštní potřeby jako nadstavba nebo jako rozšíření dendrologického průzkumu. Mohou zahrnovat získávání dalších specifických informací o stromech, zaměřených například na následující:

    • sadovnickou hodnotu (viz 8.1),
    • průzkum a evidenci doprovodných organismů (viz 8.2),
    • průzkum prokořenitelného prostoru (viz 8.3),
    • biomechanickou a bezpečnostní analýzu stromu (viz. 8.4),
    • význam stromů pro kompozici objektu (viz 8.5),
    • oceňování dřevin (viz 8.6),
    • fytopatologický průzkum a podobně.

    Na základě informací ze specializovaných průzkumů lze modifikovat další postup.

    2.2.11

    Po dohodě s objednatelem je možné v opodstatněných případech provádět i zjednodušené typy hodnocení, které zahrnují pouze vybrané charakteristiky, případně, u nichž je omezena přesnost a rozsah zjišťovaných dendrometrických parametrů. Objednatel prací musí být informován o omezené možnosti dalšího využívání těchto dat.

    2.3 Hodnocení skupin stromů

    2.3.1

    Hodnocení skupin (porostů) stromů probíhá dle SPPK 02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin.

    2.4 Období hodnocení

    2.4.1

    Soupis stromů může probíhat kdykoli během roku.

    2.4.2

    Dendrologický průzkum není vhodné provádět v období, kdy jsou stromy a půdní povrch kryté sněhovou pokrývkou.

    2.4.3

    Vitalita stromů (viz 5.3) se optimálně hodnotí v období vegetace. Lze ji u opadavých stromů v omezené míře zjišťovat i v období vegetačního klidu, tato skutečnost musí být v dokumentaci uvedena. U stálezelených stromů ji lze hodnotit celoročně.

    2.4.4

    Výskyt plodnic jednoletých dřevních hub (viz 5.45.5) lze zjišťovat pouze v období jejich růstu (většinou pozdní léto – podzim).

    2.4.5

    Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit i kontrolu potenciálního výskytu zvláště chráněných druhů (viz 8.2).

    2.4.6

    Období provedení dendrologického průzkumu může ovlivnit přesnost determinace taxonu hodnocených dřevin.

    2.4.7

    Datum provedení soupisu stromů či dendrologického průzkumu nebo provedení poslední aktualizace (kontroly) se uvádí v databázovém záznamu každé základní plochy a/nebo každého stromu.

    3. Lokalizace stromů

    3.1 Lokalizace individuálních stromů

    3.1.1

    Každý  strom  se  identifikuje  číslem,  které  je  unikátní  alespoň  v  rámci  základní plochy.

    3.1.2

    Lokalizace  individuálního  stromu  se  provádí  pomocí  bodu  s  definovanými souřadnicemi, volitelně doplněná symbolem či znázorněním průmětu koruny.

    3.1.3

    Základním typem lokalizace je zjišťování souřadnic středu kmene stromu v jednom ze standardních typů souřadného systému.

    3.1.4

    Za standardní jsou považovány následující typy souřadného systému:

    • S-JTSK (Minus S-JTSK),
    • WGS 84.

    V  případě  využití  jiného  souřadného  systému  je  nutné  zajistit  jeho  přepočet na systém standardní.

    3.1.5

    Stanovení  souřadnic  může  proběhnout  více  metodami  (viz  Příloha  č.  1),  volba konkrétního postupu je volbou objednatele prací a realizátora průzkumu.

    3.1.6

    Přesnost  zjišťování  souřadnic  odpovídá  použité  metodě  (viz  Příloha  č.  1), podkladovým materiálům a technickému vybavení.

    3.1.7

    Vizuální  zakreslení  do  katastrální  mapy  či  ortofoto  mapy  se  provádí  s  možnou odchylkou  do  3  m  v  případech,  kdy  není  situace  významně  komplikovaná. V případě  lokalizace  stromů  v  porostech,  na  svazích  a  v  obdobných  podmínkách komplikujících odhad může být chyba i větší.

    3.1.8

    Zakreslení do technické mapy probíhá s možnou odchylkou do 0,5 m, odpovídající třídě 5 dle ČSN 01 3410.

    3.1.9

    Pro zvláštní účely, kdy je požadované geodetické zaměření pozic stromů, odpovídá zaměření    třídě     přesnosti     3     dle    Směrnice     Českého     úřadu     geodetického a kartografického č. 2600/1981-22.

    3.1.10

    Podle účelu hodnocení se zobrazuje hodnocený strom v grafické (výkresové) části dle zvoleného atributu.

    3.2 Značení stromů v terénu

    3.2.1

    Pro  usnadnění  lokalizace  stromů  v terénu  je  možné  využít  instalované identifikační  štítky  nebo  čipy.  Jedná  se  o  sekundární  identifikační  nástroj s unikátní číselnou řadou v rámci hodnoceného území.

    3.2.2

    Štítky jsou instalované na jeden hřebík či šroub, zasahující pouze do bělové části dřevního  válce.  Systém  musí  umožňovat  povolování,  případně  jiný  postup, zohledňující tloušťkový přírůst stromu.

    3.2.3

    Identifikační čipy jsou zapouštěné či zavrtávané do bělové části kmene.

    3.2.4

    Po  dohodě  s  objednatelem  je  možné  využívání  i  dočasných  štítků  instalovaných pouze  do  borky/kůry  stromů,  přivazovaných  na  výsadbové  kůly,  případně  čísly nastříkanými na kmen stromu barvou.

    4. Taxonomické a dendrometrické údaje

    4.1 Určování taxonu stromů

    4.1.1

    Je  uváděný  rod,  druh  a  případně  název  vnitrodruhové  jednotky  hodnoceného stromu  vědeckým  jménem.  Uvádění  autora  vědeckého  jména  není  nutné  při uvedení citace literárního pramenu v metodice hodnocení.

    4.1.2

    Formální úprava uváděných jmen taxonů se řídí Mezinárodním kódem botanické nomenklatury (viz Příloha č. 2).

    4.1.3

    V  opodstatněných  případech  zjednodušených  hodnocení,  případně  při  hodnocení stromů mimo  vegetační  období  je  možné  po  dohodě  s  objednatelem  používat i zjednodušené určování taxonů s uváděním pouze rodu stromu.

    4.1.4

    Neúplné  určení  taxonu,  případně  chybné  zařazení  do  druhu  u  rodů  s  obtížnou determinací nelze považovat za zásadní chybu hodnocení.

    4.2 Dimenze kmene

    4.2.1

    Dimenzi  kmene  je  možné  uvádět  jako  průměr  (tloušťku)  či  obvod  kmene. Vzájemný  přepočet  mezi  parametry  je  možný .  Uvádí  se  zaokrouhleně  na  celé centimetry.

    4.2.2

    Dimenze kmene se měří ve výčetní výšce 1,3 m nad úrovní terénu, kolmo na osu kmene.

    4.2.3

    Dimenze  kmene  se  zjišťuje  pomocí  odpovídajících  přístrojů,  například  pomocí průměrky  či  obvodového  pásma  (viz  Příloha  č.  3).  Parametr  je  nutné  stanovit měřením nikoliv odhadem.

    4.2.4

    V případě, že na kmeni jsou ve výčetní výšce nerovnosti (boule, rány a podobně), se  dimenze zjišťuje  nad  či  pod  nerovností  tak,  aby  byla změřena  reprezentativní hodnota žádaného parametru bez ovlivnění kořenovými náběhy či větvením.

    4.2.5

    V  případě  růstu  stromu  na  svahu  se  výčetní  výška  měří  od  horní  hrany  styku kmene s terénem.

    4.2.6

    Pokud se strom větví pod výčetní výškou, měří se dimenze kmene pod větvením v místě,  kde  není  významným  způsobem  ovlivněna  kořenovými  náběhy  nebo náběhy větví. Pokud to není možné, postupuje se jako při měření vícekmenů.

    4.2.7

    V případě vícekmenů jsou měřeny dimenze alespoň 4 nejsilnějších kmenů. Podle požadavků  následného  zpracování  může  být  objednatelem  vyžadováno  měření všech kmenů. Je doporučené uvádět počet kmenů v poznámce.

    4.2.8

    Pro účely kumulativního vyjádření dimenze kmene u vícekmenů může být využit výpočet  průměr  náhradního  kmene  přepočtem  ze  všech  kmenů  dle  následujícího vzorce:
    d = √ d2 max + d2 ostatní
    kde dmax je průměr nejsilnějšího kmene a dostatní je aritmetický průměr průměrů kmenů ostatních.

    4.2.9

    Při  určování  dimenze  kmene  z pařezu  se  přepočtový  koeficient  zjišťuje referenčním  měřením  stromů  obdobného  věku  a  taxonu  na  daném  stanovišti. Pokud srovnávací vzorek není k dispozici, určí se průměr kmene ve výčetní výšce pomocí funkce:
    d1,3 = dpařez/1,37
    kde d1,3 je průměr kmene ve výčetní výšce a dpařez je průměr kmene na pařezu.

    4.2.10

    Maximální přípustná odchylka při stanovení dimenze kmene je 5 %.

    4.3 Výška stromu

    4.3.1

    Výška stromu je dána vzdáleností mezi bází  kmene a vrcholem koruny.  Uvádí se se zaokrouhlená na 1 m.

    4.3.2

    Výšku stromu lze určovat přímým měřením každého jedince nebo odhadem. I při odhadu  výšek  probíhá  přímé  měření  výšky  jednoho  reprezentativního  stromu na každé ploše, dále pak nejméně každého 50. jedince pro zpřesnění odhadu.

    4.3.3

    Maximální odchylka  při stanovení výšky stromů může být:

    • 20 % u stromů s výškou do 20 m,
    • 25 % u stromů s výškou 21 až 30 m,
    • 30 % u stromů s výškou nad 31 m.

    4.4 Výška nasazení koruny/výška koruny

    4.4.1

    Pro charakteristiku objemu či náporové plochy koruny individuálně hodnocených stromů je užívaný parametr výška nasazení koruny, případně výšky koruny (rozdíl výšky stromu a výšky nasazení koruny). Uvádí se zaokrouhlený na 0,5 m.

    4.4.2

    Výška  nasazení  koruny  se  uvádí  jako  stanovení  vzdálenosti  mezi  patou  kmene a místem,  kde  začíná  hlavní  objem  větví  a  asimilačních  orgánů.  Určuje  se s uvážením  skutečnosti,  že  jeho  účelem  je  následný  reprezentativní  výpočet objemu či náporové plochy koruny (Příloha č. 17, Obr. 7, 8).

    4.4.3

    Maximální  odchylka   při  stanovení  spodního  okraje  koruny  by  neměla  být  větší než 30 %.

    4.5. Šířka koruny

    4.5.1

    Šířka  koruny  charakterizuje  reprezentativní  průměr  průmětu  koruny  na  rovinu  kolmou  k výšce  stromu.  Stanovuje  se  jako  aritmetický  průměr  dvou  na  sebe kolmých  směrů  (případně  jako  součet  dvou  na  sebe  kolmých  poloměrů). V případě  výrazně  asymetrické  koruny  probíhá  jedno  měření  v nejdelší  ose a jedno ve směru kolmém (Příloha č. 17, obr. 910).

    4.5.2

    Uvádí  se  zaokrouhleně  na  1  m.  Maximální  odchylka   by  neměla  být  větší  než  30 %.

    5. Kvalitativní a související atributy stromů

    5.1 Fyziologické stáří

    5.1.1

    Fyziologické  stáří  charakterizuje  strom  z hlediska  jeho  vývojové  ontogenetické fáze.

    5.1.2

    Stupnice (viz Příloha č. 4):

    1. mladý strom ve fázi ujímání,
    2. aklimatizovaný mladý strom,
    3. dospívající strom,
    4. dospělý strom,
    5. senescentní strom.

    5.2 Věk

    5.2.1

    Stanovení  věku  nebo  věkových  kategorií  stromů  na  základě  vizuálně  patrných kritérií je ve většině případů zatíženo značnou chybou. Přesnější stanovení věku je možné  pouze  s využitím  laboratorních  metod  (dendrochronologické  analýzy), případně disponibilních záznamů o výsadbě jedince.

    5.2.2

    U  stromů  rostoucích  v běžných  podmínkách  je  možné  vycházet  i  z průměrných ročních přírůstů dřeva pro jednotlivé věkové kategorie daného taxonu.

    5.2.3

    Stanovení  věku  se  udává  pouze  v opodstatněných  případech  (například  8.6.5) nebo se provádí na zvláštní žádost objednatele.

    5.3 Vitalita (životní funkce)

    5.3.1

    Vitalita     stromu     (životní     funkce,     fyziologická     vitalita,     životaschopnost) charakterizuje  jedince  z pohledu  dynamiky  průběhu  jeho  fyziologických  funkcí. Vitalita  je  hodnocena  na  základě  souhrnného  vyhodnocení  zejména  následujících projevů stromu a jejich souběhu:

    • rozsah defoliace (případně odhad počtu ročníků jehlic),
    • změny velikosti a barvy asimilačních orgánů,
    • významné napadení asimilačních orgánů chorobami či škůdci,
    • dynamika vývoje sekundárních výhonů,
    • změny formy větvení vrcholové části koruny,
    • prosychání na periferii koruny,
    • u fyziologického stáří 1 až 3 dynamika výškového přírůstu.
    5.3.2

    Ukazatele    vitality    mohou    mít    značnou    proměnlivost    mezi    jednotlivými vegetačními  obdobími.  Hodnocení  mohou  negativně  ovlivnit  např.  holožíry, extrémní klimatické vlivy, zásadní zásahy do stanovištních poměrů stromu.

    5.3.3

    Stupnice (viz Příloha č. 5):

    1. výborná až mírně snížená,
    2. zřetelně snížená,
    3. výrazně snížená,
    4. zbytková vitalita,
    5. suchý strom.

      5.4 Zdravotní stav (defekty a poškození)

      5.4.1

      Zdravotní stav (defekty a poškození) stromu charakterizuje jedince z pohledu jeho mechanického  narušení  či  poškození.  Zdravotní  stav  je  hodnocen  na  základě souhrnného vyhodnocení zejména následujících projevů stromu a jejich souběhu:

      • mechanická poškození,
      • napadení dřevními houbami, xylofágním hmyzem,
      • přítomnost silných suchých větví,
      • přítomnost dutin a výletových otvorů,
      • přítomnost defektních a poškozených větvení.
      5.4.2

      Zdravotní  stav  hodnotí  všechna  narušení  stromu  jako  mechanického  objektu  bez ohledu jejich bezprostřední vliv na celkovou stabilitu jedince.

      5.4.3

      Stupnice (viz Příloha č. 6):

      1. zdravotní stav výborný až dobrý,
      2. zhoršený,
      3. výrazně zhoršený,
      4. silně narušený,
      5. kritický/rozpadlý strom.

      5.5 Stabilita

      5.5.1

      Stabilita  stromu  hodnotí  úroveň  rizika  selhání  stromu  vývratem,  zlomem  kmene nebo odlomením části koruny.

      5.5.2

      Náplní hodnocení stability stromu je posouzení rozsahu zjištěných defektů a jejich vlivu na stabilitu jedince, nikoli předvídání okamžiku selhání.

      5.5.3

      Při  vizuálním  hodnocení  stavu  stromů  je  součástí  šetření  pouze  hodnocení odolnosti  proti  zlomu.  Odolnost  proti  vyvrácení  je  hodnocena  jen  v  rozsahu symptomů, které jsou vizuálně patrné.

      5.5.4

      Reprezentativní  charakteristika  odolnosti  stromů  proti  vyvrácení je  možná  jen s využitím vybraných přístrojových metod šetření (viz 9.2.5).

      5.5.5

      Riziko  selhání  stromu  mohou  zásadním  způsobem  zvýšit  nepředvídatelné  vnější vlivy (tzv. vlivy vyšší moci), jako je například:

      • extrémní rychlost větru,
      • turbulentní větrné proudění,
      • námraza, silná zátěž mokrým sněhem,
      • extrémní  zvlhčení  půdy  (například  dlouhodobými  intenzivními  srážkami, případně povodněmi).
      5.5.6

      Stabilita je hodnocena na základě souhrnného vyhodnocení zejména následujících projevů stromu a jejich souběhu:

      • přítomnost  defektních  větvení  (tlakové  vidlice,  poškozená  kosterní  větvení a podobně),
      • symptomy infekce hlavních nosných částí dřevními houbami či xylofágním hmyzem,
      • přítomnost dutin a výletových otvorů,
      • habituální defekty (významně zvýšené těžiště koruny, asymetrická koruna),
      • výskyt přerostlých sekundárních výhonů,
      • trhliny v hlavních nosných částech stromu,
      • nekompenzovaný náklon kmene,
      • symptomy  infekce  či  narušení  mechanicky  významného  kořenového prostoru.
      5.5.7

      Konkrétní  seznam  nalezených  staticky  významných  defektů  je  povinně  uváděný v textové podobě v poznámce (viz 5.9).

      5.5.8

      Stupnice (viz Příloha č. 7):

      1. výborná až dobrá (nenarušená),
      2. zhoršená,
      3. výrazně zhoršená,
      4. silně narušená,
      5. kritická.

      5.6 Provozní bezpečnost

      5.6.1

      Provozní bezpečnost se stanovuje pro konkrétní strom.

      5.6.2

      Provozní  bezpečnost  je  syntetická  hodnota  vyjadřující  míru  ohrožení  cíle  pádu, jejíž  odvození  je  výsledkem  individuálního  přístupu  autora  na  základě  zjištěných kvalitativních atributů (zejména hodnota cíle pádu a stabilita).

      5.7 Perspektiva

      5.7.1

      Perspektiva  stromu  charakterizuje  zjednodušeným  způsobem  předpokládanou délku  jeho  existence  na  daném  stanovišti,  danou  stavem  jedince  (vitalita, zdravotní  stav,  stabilita)  při  současném  zohlednění  limitů  stanoviště  a  podobně. Rozhodující pro zařazení do stupnice je horší z parametrů.

      5.7.2

      Stupnice (viz Příloha č. 8):
      a  dlouhodobě perspektivní,
      b  krátkodobě perspektivní (perspektiva dočasná),
      c  neperspektivní.

      5.8 Fotodokumentace

      5.8.1

      Základní fotodokumentace je u individuálních stromů zpracovávaná jako volitelná součást dendrologického průzkumu (vyjma 5.8.3).

      5.8.2

      Základní fotodokumentace zahrnuje pohled na celý strom. V případech, kdy není možné  na  obraz  zahrnout  celý  strom,  fotografuje  se  spodní  část  kmene  a  oblast kosterního větvení.

      5.8.3

      V  případě  výskytu  hlavních  staticky  významných  defektů  je  nezbytnou  součástí dendrologického průzkumu fotodokumentace jejich rozsahu.

      5.8.4

      Pořízené  fotografie  musí  být  čitelné  a  pojmenované  jednoznačným  způsobem za účelem propojení s databázovým záznamem stromu.

      5.9 Ostatní

      5.9.1

      Další  skutečnosti  nezahrnuté  do  výše  uvedených  parametrů  se  uvádí  v  textové podobě v poznámce ke každému stromu.

      5.9.2

      V textu poznámky se povinně uvádí alespoň:

      • seznam nalezených staticky významných defektů (viz 5.5.7Příloha č. 7) včetně odhadu jejich rozsahu,
      • podezření na výskyt zvláště chráněných druhů organismů,
      • aktuálně patrné faktory, jež ovlivňují nebo mohou do budoucna ovlivňovat stav  jedince  (výkopy  v  kořenovém  prostoru,  patrné  změny  výšky  terénu, napadení  škůdci,  provedené  vylepšení  stanovištních  poměrů  jedince a podobně).
      5.9.3

      V     rámci     dendrologického     průzkumu     probíhá     evidence     instalovaných bezpečnostních  vazeb  a  podpěr  v rozsahu  daném  A02  004  Bezpečnostní  vazby a ostatní stabilizační systémy.

      6. Návrh pěstebního opatření

      6.1 Technologie

      6.1.1

      Návrh  technologie  pěstebního  opatření  (zásahu)  je  uváděn  slovně  nebo  zkratkou vždy  dle  příslušného  Standardu  péče  o  přírodu  a  krajinu.  Seznam  doporučených zkratek technologií je uveden v Příloze č. 9.

      6.1.2

      Případné  uvádění  nestandardizovaných  technologických  postupů  musí  být v metodice  hodnocení  detailně  popsáno  způsobem,  který  umožňuje  jejich nacenění a následnou kontrolu provedení.

      6.1.3

      Použitá  databáze  musí  umožňovat  návrh  více  typů  technologií  pro  každý hodnocený strom.

      6.1.4

      Bližší specifikace pěstebního opatření je uvedena v poznámce k technologii.

      6.2 Naléhavost

      6.2.1

      Všechny navržené technologie pěstebních opatření se rozdělují do tříd naléhavosti podle jejich důležitosti. Účelem je zejména možnost finanční optimalizace zásahu.

      6.2.2

      Provedení  všech  navržených  pěstebních  opatření  v  jednom  kroku  (bez  ohledu na naléhavost) není technologickou chybou.

      6.2.3

      Stupnice (viz Příloha č. 10):

      1. pěstební opatření s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení,
      2. realizovat v první etapě prací,
      3. realizovat ve druhé etapě prací,
      4. realizovat ve třetí etapě prací.
      6.2.4

      Konečnou etapizaci prováděných prací stanovuje investor (vlastník stromů).

      6.3 Opakování

      6.3.1

      V  opodstatněných  případech  lze  u  každé  technologie  pěstebního  opatření navrhnout interval jeho opakování.

      6.3.2

      Opakování  je  třeba  definovat  především  u  následujících  typů  pěstebních  opatření (viz SPPK A02 002 Řez stromů):

      • S-RV – řez výchovný,
      • S-RO – obvodová redukce koruny,
      • S-SSK – sesazení sekundární koruny,
      • S-RS – sesazovací řez,
      • S-RTHL – řez na hlavu,
      • S-RTPP – řez popouštěcí,
      • S-RTZP – řez živých plotů a stěn,
      • S-VK – revize bezpečnostní vazby.
      6.3.3

      Skutečné  opakování  pěstebního  opatření  je  třeba  před  realizací  upřesnit  v  rámci aktualizace.

      7. Možnosti optimalizace a aktualizace dat

      7.1 Výměnný formát

      7.1.1

      Data  z  inventarizací,  dendrologických  průzkumů,  specializovaných  průzkumů, kontrol  i  přístrojových  hodnocení  je  doporučeno  poskytovat  i  v  elektronické podobě vhodné pro další zpracování. Zadavatel při objednání prací může definovat formát  dat,  případně  strukturu  databáze,  umožňující  jejich  vzájemné  propojování do systému  a  vzájemnou  návaznost.  Struktura  databáze  by  měla  respektovat kategorie a číselníky definované ve standardu.

      7.2 Kontroly ploch

      7.2.1

      Kontroly  stavu  základních  ploch  probíhají  pravidelně  v intervalu  stanoveném vlastníkem  a  dále  pak  nárazově  po  extrémních  klimatických  vlivech  (vichřice, silná  sněhová  pokrývka  těžkého  sněhu,  povodně  a  podobně),  případně  před předpokládaným výrazným zvýšením intenzity provozu.

      7.2.2

      Obsahem pravidelné kontroly plochy je:

      • kontrola aktuálnosti parametrů základní plochy, především celkové hodnoty stability,  hodnoty  cíle  pádu  a  významných  odchylek  ve funkčním využívání,
      • přítomnost  skutečností,  opodstatňujících  doporučení  individuální  kontroly stromů,
      • skutečnosti vyžadující provedení zásahu na významné části stromů v ploše (stav  vyhovující;  u  části  stromů  nutný  zásah;  u  většiny  stromů  nutný zásah).
      7.2.3

      Obsahem  nárazové kontroly  plochy  je vyhodnocení  vzniklých  rizikových  stavů bezprostředně  snižujících  provozní  bezpečnost  plochy  a  návrh neodkladných opatření směřujících k nápravě.

      7.2.4

      Výstupem obou typů kontrol ploch je zpracovaný protokol, obsahující minimálně:

      • datum kontroly,
      • typ kontroly,
      • osobu, která kontrolu provedla,
      • zjištěné skutečnosti,
      • seznam navržených opatření.
      7.2.5

      Kontroly ploch nezahrnují individuální kontroly stromů.

      7.2.6

      V  případě  zjištění  stromů  v  patrném  havarijním  stavu,  případně  jedinců odumřelých či jinak zásadně narušených je evidována jejich přítomnost a navržené řešení.

      7.2.7

      Interval  pravidelných  kontrol  je  nutné  přizpůsobit  parametrům  charakterizujícím plochu (viz 2.1).

      7.2.8

      Maximální  interval  mezi  pravidelnými  kontrolami  ploch  by  neměl  přesáhnout 10 let.

      7.2.9

      Pravidelné  kontroly  ploch  lze  optimalizovat  s  využitím  charakteristik  základních ploch (viz 2.1.4, 2.1.62.1.7).

      7.3 Kontroly hodnocených stromů

      7.3.1

      Kontroly stavu stromů probíhají pravidelně v intervalu stanoveném vlastníkem. Je doporučeno, aby tento interval byl nejméně 1x za 10 let.

      7.3.2

      Obsahem pravidelné kontroly stromů je:

      • kontrola a aktualizace dendrometrických dat (soupis dřevin),
      • kontrola a aktualizace obsahu dendrologického průzkumu,
      • aktualizace návrhu technologie ošetření,
      • současně    probíhá    kontrola    stromů    s instalovanými    bezpečnostními vazbami (viz. 7.4).
      7.3.3

      Výstupem kontroly stromů je zpracovaný protokol, obsahující minimálně:

      • datum kontroly,
      • typ kontroly,
      • osobu, která kontrolu provedla,
      • zjištěné skutečnosti,
      • seznam navržených opatření.
      7.3.4

      Pravidelné kontroly  stromů  lze  optimalizovat  s  využitím  popisných  charakteristik ploch a údajů z dendrologického průzkumu.

      7.4 Kontroly stromů s instalovanými stabilizačními systémy

      7.4.1

      Stromy s instalovanými bezpečnostními vazbami a podpěrami je nutné pravidelně kontrolovat dle SPPK A02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy.

      Navazující a specializované průzkumy

      8. Navazující a specializované průzkumy

      8.0.1

      Navazující a specializované průzkumy probíhají  po naplnění  obsahu kompletního dendrologického  průzkumu  jako  jeho  nadstavba,  případně  souběžně  v  podobě podrobnějšího  či  tematicky  rozšířeného  dendrologického  průzkumu.  Výjimkou  je kontrola  potencionálního  výskytu  zvláště  chráněných  druhů  živočichů  a  rostlin (dále  jen  ZCHD),  která  je  zákonnou  povinností,  vyplývající  z ust.  §  49  a  §  50 zákona  č.  114/1992  Sb.  (viz  8.2.5)  a  ohrožených  druhů  červených  seznamů v kategorii  CR-kriticky  ohrožený  a  EN-ohrožený  (dále  jen  druhů  červených seznamů).

      8.0.2

      Druh,  rozsah  a  účel  specializovaných  průzkumů  je  definován  po  dohodě s objednatelem průzkumu.

      8.0.3

      Na  základě  analýz  a  dodatečných  šetření  v rámci  specializovaných  průzkumů může docházet ke změnám plánu péče u individuálních stromů či jejich skupin.

      8.1 Sadovnická hodnota (vyhodnocení dendrologického potenciálu)

      8.1.1

      Sadovnická  hodnota  představuje  syntetickou  hodnotu  stromu  z pohledu  zahradní a krajinářské    architektury,    vyjadřující    současnou    a    potenciální    funkčnost, vyplývající  z jeho  biologicky  podmíněných  vlastností.  Stanovuje  se  při  terénním šetření  jako  komplexní  výstupní  parametr  na  základě  vyhodnocení  zjištěných dílčích  atributů  hodnocení.  Využívání  sadovnické  hodnoty  bez  předchozího analytického hodnocení (dendrologického průzkumu) je metodickou chybou.

      8.1.2

      Funkčnost  stromu,  kterou  vyjadřuje  sadovnická  hodnota,  určují  především  tyto jeho biologicky podmíněné charakteristiky:

      • taxon (včetně jeho vhodnosti na dané stanoviště),
      • dendrometrické veličiny,
      • architektura nadzemní části,
      • kvalitativní atributy (viz kapitola 5).
      8.1.3

      Stupnice sadovnické hodnoty je uvedena v Příloze č. 11.

      8.2 Průzkum a evidence doprovodných organismů

      8.2.1

      V  případě  zjištěného  výskytu  dřevních  hub,  parazitických  a  poloparazitických rostlin  a  dalších  typů  chorob,  škůdců  či  dalších  relevantních  doprovodných organismů je vhodné uvádět druh zjištěného organismu a místo jeho výskytu.

      8.2.2

      Evidovány jsou především známky přítomnosti ZCHD uvedených v Příloze č. II a č. III vyhlášky č. 395/1992 Sb. a dále druhů červených seznamů .

      8.2.3

      Při evidenci doprovodných organismů je uváděn:

      • vědecký název organismu (případně označení skupiny organismů),
      • lokalizace výskytu zjištěného symptomu,
      • charakteristika výskytu,
      • datum nálezu.
      8.2.4

      Ochrana ZCHD se dle ust. § 49 a § 50 zákona  č. 114/1992 Sb. vztahuje  také na všechna  vývojová  stádia  daného  druhu  a  chráněn  je  i  jeho  biotop  (viz  Příloha č. 13).

      8.2.5

      Při hodnocení potenciálního výskytu ZCHD a druhů červených seznamů je nutné věnovat  zvýšenou  pozornost  zejména  starším  stromům  a  stromům  s prvky  se zvýšeným  biologickým  potenciálem  (viz  8.2.6),  které  jsou  těmito  druhy preferovány.

      8.2.6

      Prvky se zvýšeným biologickým potenciálem jsou zejména:

      • dutiny,
      • rozštípnuté dřevo a trhliny,
      • hniloba,
      • suché větve,
      • poškození borky,
      • výtok mízy,
      • zlomené větve,
      • dutinky,
      • víceleté plodnice hub.
      8.2.7

      O výskytu organismů vázaných na stromy, mohou svědčit níže uvedené okolnosti, které je třeba zaznamenat do hodnotícího protokolu:

      • pohyb ptáků, netopýrů či brouků,
      • přítomnost ptačího hnízda,
      • přítomnost  osídlené  dutiny  (pohyb,  přítomnost  trusu  nebo  zvukových projevů),
      • přítomnost velkých požerků anebo výletových otvorů hmyzu,
      • přítomnost dutiny s trouchem (zejména jsou-li v ní larvy, zbytky těl či trus brouků),
      • zvukové projevy mláďat i dospělých,
      • výskyt charakteristických plodnic.
      8.2.8

      Indikativní  podklady  o  výskytu  ZCHD  a  druhů  červených  seznamů  je  možné získat  na  AOPK  ČR .  Případná  absence  dokladu  o  výskytu  ZCHD  či  druhů červených  seznamů  v Nálezové  databázi  ochrany  přírody  neznamená,  že  se  zde tyto  druhy  nevyskytují.  Průzkum  je  proto  u  stromů,  které  by  mohly  být potenciálním biotopem těchto druhů (8.2.5), nutné provádět vždy.

      8.2.9

      Při  hodnocení  stromu,  který  je  biotopem  ZCHD,  je  nutné  na  tuto  skutečnost upozornit.  Při  případném  zásahu  do  takové  dřeviny  byla  vyžadována  výjimka  ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb.

      8.2.10

      Při  podezření  na  výskyt  ZCHD  na  dřevině  je  nutná  spolupráce  se  specialistou  – zoologem/mykologem.

      8.3 Průzkum prokořenitelného prostoru

      8.3.1

      V  opodstatněných  případech  může být  proveden  popis  vizuálně  patrných  známek ovlivnění  stanovištních  poměrů  v  prokořenitelném  prostoru  stromů.  Průzkum zahrnuje především následující parametry:

      • charakteristika prokořenitelného prostoru,
      • symptomy narušení okolních struktur v důsledku růstu stromů,
      • známky  zásahů  (výkopů,  navážek)  v  oblasti  chráněného  kořenového prostoru (viz SPPK A01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti),
      • zjištění umístění podzemních sítí veřejné technické infrastruktury.
      8.3.2

      Charakteristika prokořenitelného prostoru popisuje stanoviště z hlediska limitování prokořenitelného  prostoru  a  půdních  podmínek  pro  růst  a  vývoj  stromu.  Růstové podmínky  se  hodnotí  vizuálně  v  prostoru  daném  šířkou  koruny  dospělého  jedince daného taxonu pomocí následující stupnice  (viz Příloha č. 14):

      1. neovlivněné,
      2. dobré,
      3. zhoršené,
      4. extrémní.
      8.3.3

      V případě využití přístrojového vybavení pro analýzu stanovištních poměrů mohou být  provedeny  i  další  speciální  pedologické  analýzy  dle  SPPK  A02  007  Úprava stanovištních poměrů dřevin.

      8.4 Biomechanická a bezpečnostní analýza stromů

      8.4.1

      Pro biomechanickou a bezpečnostní analýzu stromů mohou být využívány všechny publikované metodické postupy, jako například:

      • SIA (Statisch Integrierte Abschätzung),
      • VTA (Visual Tree Assessment),
      • QTRA (Quantified Tree Risk Assessment),
      • TRAQ (Tree Risk Assessment Qualification) – ANSI A300, Part 9.
      8.4.2

      V  rámci  České  republiky  je  doporučeno  využívání  metody  WLA  (Wind  Load Analysis) .

      8.4.3

      Metodu WLA lze využívat pouze v následujících případech:

      • analyzován je stav solitérně rostoucího  stromu, případně stromu rostoucího mimo souvislé porosty,
      • nejedná se o vícekmen,
      • nejedná se o strom se sekundární korunou,
      • jedná se o  analýzu stability celého stromu (tedy  nikoli  částí koruny, resp. větví) a to v parametru odolnosti proti zlomu či ukroucení (nikoli odolnosti proti vyvrácení).
      8.4.4

      Taxonomické a dendrometrické parametry (viz 4.1 – 4.5), tvořící vstupní hodnoty pro výpočet  základní hodnoty stability metodou WLA musí  být zjištěny  měřením s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení.

      8.4.5

      Základní hodnota stability se určuje s přesností na celá procenta v parametrech:

      • odolnost proti zlomu,
      • odolnost proti ukroucení.
      8.4.6

      S využitím kvalifikovaného odhadu lze do výpočtu zavést i vliv vybraných defektů na základní hodnotu stability v oblasti odolnosti proti zlomu.

      8.4.7

      Zvýšení  odolnosti  proti  zlomu  lze  v rámci  metody  WLA  kalkulovat  na základě výpočtu efektivity obvodové redukce (S-RO dle SPPK A02 002 Řez stromů).

      8.4.8

      Zvýšení odolnosti proti ukroucení lze v rámci metody WLA kalkulovat na základě změny  excentricity  koruny,  provedené  pomocí  lokální  redukce  za  účelem stabilizace stromu (S-RLLR dle SPPK A02 002 Řez stromů).

      8.4.9

      Možnost  provedení  stabilizačních  zásahů  dle  8.5.6  –  8.5.7  na  konkrétním  stromu musí posoudit kvalifikovaná osoba.

      8.5 Význam stromů pro kompozici objektu

      8.5.1

      Stromy  zásadním  způsobem  určují  stabilitu  a  autenticitu  kompozice  objektů zahradní  a  krajinářské  architektury.  Vyhodnocení  jejich  významu  pro  kompozici objektu je základním předpokladem pro návrh prostorové kompozice a péči o ni.

      8.5.2

      Pro  posouzení  významu  stromů  pro  kompozici  objektu  se  využívá  některého z níže  uvedených  hodnocení.  Výběr  způsobu  hodnocení  závisí  na  typu  objektu a charakteru  plánovaného  zásahu.  Specifické  postupy  a  kombinace  metod hodnocení     vyžadují     především     památkově     chráněné     objekty     zahradní a krajinářské architektury.

      8.5.3

      Lokalizace  stromů  v kompozici.  Vyjadřuje  význam  dřeviny  pro  kompozici objektu,  vyplývající  z její  lokalizace.  Podmínkou  pro  posouzení  je  znalost kompozičních principů, kterými je objekt vytvářen.

      8.5.4

      Původnost  stromů  v kompozici.  Původnost  stromů  v  kompozici  se  stanovuje na základě analýzy historického vývoje kompozice objektu či jeho částí. Hodnotí se  pravděpodobnost  fyzické  existence  stromů  či  jejich  skupin  a  porostů od zvoleného období v minulosti do přítomnosti.

      8.5.5

      S původností stromů souvisí stanovení stáří stromů či jejich skupin a porostů, při kterém jsou tyto řazeny do věkových kategorií vymezených v metodice hodnocení buď schematicky po 10 (u starších exemplářů i více) letech nebo po jednotlivých etapách vývoje výsadeb v objektu.

      8.5.6

      Historická  vhodnost  stromů.  Vyjadřuje  jejich  schopnost  nést  originální  princip. Tento  princip  nesou  postupně  jedna  generace  dřevin  za  druhou. Autentický  proto z tohoto pohledu může být například i nově vysazený strom.

      8.5.7

      Podkladem  pro  stanovení  historické  hodnoty  je  jak  znalost  historického  vývoje kompozice  objektu  či  jeho  částí  a  hodnocení  původnosti  dřeviny  (viz  8.6.4),  tak znalost dobových sortimentů dřevin a způsobů jejich použití.

      8.6 Oceňování dřevin

      8.6.1

      Výpočet  hodnoty  dřevin  v  mimolesním  prostředí  může  probíhat  v  následujících základních režimech:

      • oceňování z pohledu majetkoprávního (případně trestněprávního),
      • oceňování  z  pohledu  společenské  hodnoty  dřevin,  resp.  ekologické  újmy vzniklé kácením nebo poškozením dřevin.
      8.6.2

      Oceňování  dřevin  z  pohledu  majetkoprávního  probíhá  s  využitím  metodiky vyhlášky č. 441/2013 Sb.

      8.6.3

      Oceňování společenské hodnoty dřevin, resp. ekologické újmy vzniklé kácením nebo  poškozením  dřevin  (při  výkonu  státní  správy)  dle  zákona  č.  114/1992  Sb. probíhá s využitím doporučené metodiky AOPK ČR .

      8.6.4

      Při  oceňování  dle  8.6.2  může  být  v opodstatněných  případech  k  celkové  hodnotě připočtena hodnota biomasy (dřeva).

      8.6.5

      Zvláštní případy ocenění provádějí znalci s odpovídající specializací.

      9. Přístrojové metody hodnocení

      9.1 Obecné požadavky

      9.1.1

      Přístrojové metody umožňují zpřesnění posouzení vitality (životní funkce) stromů a exaktnější  hodnocení  zdravotního  stavu  (poškození  a  defektů),  případně stanovení jejich rozsahu a pravděpodobnosti selhání stromů.

      9.1.2

      Přístrojové  metody  jsou  využívány  výhradně  jako  nadstavba  dříve  provedeného komplexního  dendrologického  průzkumu  stromu.  Jejich  využívání  bez  vazby na dendrologický průzkum je technologickou chybou.

      9.1.3

      Seznam  přístrojových  metod  s  popisem  jejich  možného  využití  je  uveden v Příloze č. 15.

      9.1.4

      Nasazení přístrojových metod je relevantní pokud:

      • vizuální hodnocení není dostačující,
      • hodnota stromu je velmi vysoká,
      • stav stromu je sporný.
      9.1.5

      Aplikací přístrojové metody hodnocení:

      • nesmí dojít k poškození dřeviny,
      • nesmí dojít ke vzniku trvalých poškození dřevních pletiv stromu za hranicí běle,
      • nesmí dojít k narušení stanoviště stromu, např. aplikací nevhodných látek.
      9.1.6

      Metody  musí  být  opakovatelné  a  nezávislé  na  osobě  měřícího.  Výsledek  měření musí    být    jasně    identifikován    (např.    detekce    rozsahu    dutiny,    stanovení pravděpodobnosti  selhání)  a metodika  stanovení  musí  být  popsána  v  protokolu  či jinak dostupná.

      9.2 Rozdělení přístrojových metod

      9.2.1

      Uvedený  seznam  přístrojových  metod  nemusí  být  kompletní.  Uvedené  jsou  pouze přístupy  ověřené  vědeckým  výzkumem  a  praktickou  aplikací,  doporučované  pro využití  v  podmínkách  ČR.  Princip  jednotlivých  přístrojových  metod  zpravidla kvantifikuje  pouze  část  parametrů,  zahrnutých  do  jednotlivých  diagnostických charakteristik.

      9.2.2

      Hodnocení  vitality.  Účelem  aplikace  metod  je  zpřesnit  posouzení  jednotlivých parametrů  dynamiky  průběhu  fyziologických  funkcí  stromu,  případně  zhodnotit časový vývoj tohoto parametru. Příklady metod:

      • gazometrické metody měření,
      • měření transpiračního toku,
      • dendroekologická analýza (invazivní metoda zasahující do jádrového/vyzrálého dřeva).
      9.2.3

      Zjišťování  stability  koruny.  Účelem  je  detailní  analýza  stability  silných  větví a kmenů,  tvořících  korunu  stromu.  Používané  postupy  musí  umožňovat  práci v koruně stromu. Doporučované metody:

      • akustická měření,
      • akustická tomografie.
      9.2.4

      Zjišťování  stability  kmene.  Účelem  je  především  detekce  rozsahu  skrytých defektů  v oblasti  kmene  (od  oblasti  styku  s  půdou  po  kosterní  větvení).
      Doporučované metody:

      • akustická měření,
      • akustická tomografie,
      • tahová zkouška.
      9.2.5

      Zjišťování  stability  kořenového  systému.  Účelem  je  detekce  rozsahu  narušení mechanicky  významného  kořenového  systému  bez  ohledu  na  důvod  (nevhodná architektura, mechanické poškození, infekce dřevními houbami a podobně).
      Doporučované metody:

      • tahová zkouška.
      9.2.6

      Analýza  architektury.  Metody  se  zabývají  detailním  popisem  architektury  buď nadzemní, nebo podzemní části stromu. Účelem může být např. zpřesnění výpočtu zátěžové  analýzy  nebo  zjištění  rozsahu  kořenového  systému  (bez  ohledu na intaktnost či funkci kořenů). Doporučované metody:

      • půdní radar (GPR),
      • LIDAR,
      • akustické vytyčení kořenového systému (speciální senzory).

      Přílohy

      Příloha č. 1 - Metody stanovení souřadnic stromu/skupiny

      Příloha č. 1

      Přesná lokalizace stromů je jedním ze základních předpokladů při hodnocení stavu stromů. Správná lokalizace nejen usnadňuje následnou péči o dřevinu, ale především je důležitá s ohledem na majetkové poměry, neboť jednoznačné polohové určení stromu rovněž jednoznačně identifikuje majitele v katastru nemovitostí. V současnosti je lokalizaci možné provádět celou řadou metod, které mají různou výslednou přesnost i časovou náročnost sběru a zpracování dat. Mezi základní metody lokalizace patří:

      1. Ruční zakreslení polohy do mapy či ortofotosnímku,
      2. Geodetické zaměření stromu,
      3. GNSS měření,
      4. Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování,
      5. Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV),
      6. Kombinace metod.

      1. Ruční zakreslení do mapy či ortofotosnímku

      Nejjednodušším způsobem lokalizace stromu je ruční zakreslení polohy stromu do papírového mapového podkladu (základní či topografické mapy) na základě pouze subjektivní lokalizace polohy stromu oproti okolním objektům (komunikace, budovy). Tato metoda je časově velmi
      nenáročná, její nevýhodou je však nižší přesnost. Při digitálním zpracování dat se zvyšuje časová náročnost vzhledem k nutnosti následného překreslení pomocí ruční digitalizace v počítači nad mapovým podkladem. Sbíraná data je nutné zapisovat rovněž v papírové podobě a poté převádět do digitální databáze. Vyšší přesnosti je možné dosáhnout při zakreslení polohy stromů do leteckých ortofotosnímků, které v současnosti jsou dostupné ve velkém rozlišení pro celé území naší republiky a umožňují přesnou lokalizaci stromů. Opět je zde nutná digitalizace v počítači a ruční editace databáze.
      Shrnutí:

      • časová náročnost – malá v terénu, velká v kanceláři,
      • přesnost – malá – cca 5 až 10 metrů (v případě mapových podkladů), velká – 1 až 3 metry (v případě ortofotomap),
      • nároky na uživatele – malé,
      • cena – velmi malá.
      2. Geodetické zaměření

      Geodetické měření je založeno na použití geodetických měřících přístrojů, nejčastěji tzv. totálních stanic. Princip měření vychází většinou z tzv. polárního měření (měření horizontálního úhlu a vzdálenosti) z předem zaměřené sítě geodetických bodů (stanovisek). Metoda vykazuje velkou přesnost polohového určení, její nevýhodou je však velká časová náročnost a rovněž vysoké nároky na znalost metod měření a ovládání přístrojů. Metoda nalezne uplatnění pouze v případě zaměřování větších celků s hustým porostem (např. parky a lesoparky), kde jiné metody nedosahují dostatečné přesnosti. Metoda rovněž vyžaduje dvojí zápis databáze dřevin (zápis na papír v terénu, editace v počítači).
      Shrnutí:

      • časová náročnost – velká v terénu, střední v kanceláři,
      • přesnost – velmi velká – cca cm až dm,
      • nároky na uživatele – velmi velké,
      • cena – velmi velká.
      3. GNSS měření

      Metoda je založena na použití GNSS přístrojů (Globálních Navigačních Satelitních Systémů – nejčastěji GPS a GLONASS). Přesnost metody závisí na typu použitého přístroje (kódové versus fázové měření, jednofrekvenční a vícefrekvenční přístroje aj.) a pohybuje se od řádu centimetrů až po několik metrů. Hlavním negativem při zaměřování dřevin je vždy přítomné stínění signálu korunou stromu. Výhodou metody je dnes již běžná možnost zadávání atributů k měřeným objektům, což urychluje tvorbu databáze a snižuje časovou náročnost při kancelářském zpracování.
      Shrnutí:

      • časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři,
      • přesnost – různá dle typu přístroje – od cm až po několik metrů,
      • nároky na uživatele – střední,
      • cena – různá dle typu přístroje a softwaru na zpracování dat.
      4. Lokalizace na základě dat leteckého laserového skenování

      Lokalizace je založena na automatizované identifikaci stromů a jejich vrcholů pomocí analýzy dat leteckého laserového skenování. Výhodou metody je přesná identifikace vrcholů stromů, zároveň je však možné přímo velmi přesně získat i informaci o výškách dřevin či tvaru koruny. Nevýhodou jsou velké nároky na zpracování dat a také vyšší cena dat samotných. Uplatnění však může nalézt při mapování vegetace na územích větších obcí a měst.
      Shrnutí:

      • časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři,
      • přesnost – cca 1 metr,
      • nároky na uživatele – velmi velké,
      • cena – velmi velká (s dostupností dat bude rychle klesat).
       5. Využití bezpilotních létajících prostředků (UAV)

      Bezpilotní létající prostředky (UAV – Unmanned Aircraft Vehicles) představují rychle se rozvíjející segment využitelný rovněž pro lokalizaci stromů. Princip spočívá v tvorbě detailních ortofotosnímků a digitálního modelu povrchu ze stereofotogrammetricky pořízených snímků a následném zpracování v prostředí GIS. Zpracování je poté obdobné jako v případě leteckého laserového skenování – identifikace stromů, jejich výšky, tvaru koruny aj. Přesnost metody je závislá na výšce letu UAV a pohybuje se v řádu decimetrů.
      Shrnutí:

      • časová náročnost – velmi malá v terénu, malá v kanceláři,
      • přesnost – do 1 metru,
      • nároky na uživatele – velmi velké,
      • cena – velmi velká (s rozvojem technologie bude rychle klesat).
       6. Kombinace metod

      Kromě výše zmíněných metod je možné využívat jejich kombinace. Z hlediska přesnosti i časové náročnosti se jeví stále jako nejefektivnější způsob kombinace měření pomocí GNSS (s tvorbou digitální databáze v terénu – zápis atributů do přístroje) s následným zpřesněním polohy na podkladu ortofotosnímků. Tato kombinace poskytuje jednak rychlou lokalizaci v terénu a stejně tak i rychlý převod do počítače a po ruční úpravě polohy nad
      ortofotosnímkem také ve výsledku dostatečnou přesnost. Zároveň metoda neklade velké nároky na uživatele, na přístrojové vybavení (stačí běžný turistický GNSS přístroj nebo mobilní telefon) a kancelářský software.
      Shrnutí:

      • časová náročnost – malá v terénu, malá v kanceláři,
      • přesnost – do 1 – 3 metrů,
      • nároky na uživatele – malé,
      • cena – malá.

      Příloha č. 2 - Taxonomická nomenklatura dle Mezinárodního kódu botanické nomenklatury

      Příloha č. 2
      Rodové jméno (rod – genus)

      Odborný (latinský) název psaný s velkým počátečním písmenem.
      Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem.

      Druhové jméno (druh – species)

      Odborný (latinský) název psaný vždy s malým počátečním písmenem.
      Národní (český) název se píše s malým prvním písmenem s výjimkou případů, kdy je rostlina pojmenovaná vlastním jménem osoby; v takových případech se píše s prvním písmenem velkým.

      Kultivar (forma, poddruh, varieta)

      Binomická jména druhů mohou být doplněna o epiteton poddruhu, variety nebo formy, pokud byl u konkrétního druhu některý z těchto taxonů rozlišen a platně popsán (např. Tilia platyphyllos subsp. cordifolia).
      Jmenosloví kulturních rostlin je kodifikováno prostřednictvím International Code of Nomenclature for Cultivated Plants.
      Mezi základní pravidla pro formu psaní kultivarových epitet (tedy jmen kultivarů) patří jejich nelatinská podoba a nezbytnost jejich připojení k akceptovanému botanickému vědeckému, tedy latinskému jménu. V praxi se tedy kultivarová epiteta připojují nejčastěji za jména druhů, ale lze je připojit přímo za jméno rodu (pokud bližší zařazení není známo nebo dotyčný kultivar vznikl vyšlechtěním z více druhů), případně za jméno vnitrodruhového taxonu (poddruhu nebo variety), který však bývá v praxi obvykle vynecháván.
      Další důležité pravidlo striktně určuje používat velká začáteční písmena každého slova epiteta (kromě spojek a předložek).
      Označení kultivaru je dnes povoleno pouze apostrofy těsně před a těsně za epitetem, a to buď rovnými (‚…..‘), nebo ve formě jednoduchých horních uvozovek (‘…..’), zatímco označení dvojitými uvozovkami (“…..“ nebo ”…..”) nebo zkratkou ”cv.”, případně ”var.” by nemělo být používáno.

      Označení kříženců

      Taxony rostlin považované za křížence, resp. taxony hybridního původu se označují nejčastěji matematickým symbolem násobení ”×” umístěným podle taxonomické úrovně a formy označení (druhým, méně obvyklým způsobem je připojení řecké předpony ”notho-” před označení úrovně taxonu, např. nothospecies pro křížence mezi dvěma druhy). Pravidla nomenklatury akceptují dvě formy označení kříženců: jednak tzv. hybridní formuli, která vznikne pouhým vložením symbolu ”×” mezi jména předpokládaných rodičů křížence [např. Populus alba L. × P. tremula L. nebo Pyrus communis L. × Sorbus aria (L.) Crantz], a jednak binární hybridní jméno [pro tytéž příklady viz Populus × canescens (Aiton) J. E. Smith, resp. ×Sorbopyrus auricularis (Knoop) C. K. Schneider], jehož vytvoření se řídí stejnými pravidly jako u vědeckých jmen nehybridních taxonů. Od r. 2006 má být symbol ”×” nebo písmeno ”x” vždy oddělen mezerou od prvního písmene následujícího jména nebo epiteta.

      Zkratka autora pojmenování

      Zkratky se používají u starších známých autorů a jejich forma je v dnešní době ve vědeckých pracích vyžadována v souladu s dílem ”Brummitt & Powell: Authors of plant names, Kew, 1992”. Vědecká jména rostlin nemusí být vždy psána s jejich autory – je to vyžadováno jen v taxonomických nebo nomenklatorických pracích a tam, kde by vynechání autorství mohlo způsobit zmatek.

      Ostatní

      Ustálil se zvyk psát v tištěných textech vědecká jména rostlin – na rozdíl od jmen kultivarů – kurzivou (kromě označení úrovní taxonů).

      Příloha č. 3 - Postupy při zjišťování dendrometrických údajů

      Příloha č. 3
      Měření průměru kmene

      Měření průměru kmene probíhá pomocí odpovídajícího přístrojového vybavení, zpravidla
      pomocí průměrky nebo obvodového pásma.
      Obvodové pásmo musí být v kontaktu s kmenem po celé části jeho obvodu. Musí být
      přiložené kolmo na osu kmene (Příloha 17, Obr. 1).
      Měření průměru kmene pomocí průměrky probíhá ve dvou na sebe kolmých směrech. První
      měření probíhá v nejdelší ose. Výsledná hodnota je aritmetickým průměrem těchto dvou
      měření. Průměrka musí být vždy přiložena kolmo na osu kmene tak, aby se ho dotýkala ve 3
      bodech (Příloha 17, Obr. 2).

      Měření výšky stromů

      Měření výšky probíhá s využitím odpovídajícího přístrojového vybavení (zpravidla
      výškoměru a dálkoměru). Je nutné eliminovat hlavní systematické chyby, jako:

      • nedostatečná odstupová vzdálenost (minimální odstupová vzdálenost se přibližně
        rovná výšce stromu),
      • špatné měření odstupové vzdálenosti stromů s vychýleným vrcholem koruny (je nutné
        měřit od svislého průmětu nejvyššího bodu v koruně) (Příloha č. 14, Obr. 6),
      • neznalost používání daného typu výškoměru (např. nutné sčítání či odečítání dvou
        měření ve vztahu k horizontále u některých přístrojů) (Příloha č. 17, Obr. 3, 4).

      Příloha č. 4 - Fyziologické stáří – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 4
      1. mladý jedinec ve fázi ujímání

      Jedinec s výškou do 1 m odrůstající konkurenci trav a keřů nebo nově vysazený strom ve fázi procesu ujímání.

      2. aklimatizovaný mladý strom

      Mladý ujmutý jedinec ve fázi utváření architektury koruny.

      3. dospívající jedinec

      Dospívající jedinec s dotvářením charakteristických znaků s trvající preferencí výškového přírůstu.

      4. dospělý jedinec

      Dospělý strom s většinově ukončenou fází výškového přírůstu. Délkový přírůst dále probíhá, ale již nemá charakter dynamické změny výšky jedince, ale spíše zvětšování objemu koruny.

      5. senescentní jedinec

      Strom vykazující známky senescence nejčastěji indikované následujícími parametry:

      • obvodové odumírání koruny s nahrazováním asimilačního aparátu vývojem sekundárního obrostu níže v koruně,
      • patrné známky osídlení dalšími organismy,
      • podíl odumřelého a rozkládajícího se dřeva v koruně,
      • častá přítomnost prvků se zvýšeným biologickým potenciálem (viz 8.3.4).

      Detailní definice senescentních stromů vychází z SPPK A02 009 Speciální zásahy na stromech.

      Příloha č. 5 - Vitalita (životní funkce) – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 5
      1 výborná až mírně snížená
      • Hustě olistěná kompaktní koruna,
      • bez známek prosychání na periferii (možné výjimky při růstu v částečném zástinu),
      • ve vrcholové partii dlouhodobý vývoj makroblastů z vrcholového i postranních pupenů (bez výjimky u jedinců s fyziologickým stářím 1-3),
      • bez spontánního vývoje sekundárních výhonů (možné výjimky při výrazné změně poměrů osvětlení – redukce koruny, uvolnění z porostu apod.),
      • u neopadavých jehličnanů počet ročníků jehličí odpovídající taxonu.
      2 zřetelně snížená

      Stagnace růstu, prosychání koruny na periferních oblastech koruny.

      • Patrná defoliace koruny s její možnou fragmentací na periferii,
      • prosychání bočních partií koruny nevyvolané zástinem s tendencí jejího dalšího prosychání (většinou se netýká vrcholové partie),
      • ve vrcholové partii koruny častý vývoj brachyblastů z postranních pupenů,
      • možný spontánní vývoj sekundárních výhonů v koruně, na kmeni či v okolí báze kmene i bez změn stanovištních poměrů,
      • snížený počet ročníků jehličí u neopadavých jehličnanů.
      3 výrazně snížená

      Začínající ústup koruny.

      • Významná defoliace koruny (až do cca 50 %),
      • koruna významně fragmentovaná,
      • dynamické prosychání nevyvolané zástinem s tendencí dalšího sestupu; často suchá vrcholová partie koruny,
      • brachyblasty se vyvíjí jak z postranních, tak i z vrcholových pupenů,
      • u neopadavých jehličnanů pouze 1-2 ročníky jehličí.
      4 zbytková

      Větší část koruny odumřelá

      • Defoliace koruny významně nad 50 %,
      • pouze některé části koruny vykazují živý asimilační aparát, většina koruny odumřelá.
      5 suchý (mrtvý) strom
      • Zcela odumřelý jedinec.

      Příloha č. 6 - Zdravotní stav (defekty a poškození) – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 6
      1. výborný až dobrý
      • Bez patrných mechanických poškození kmene a silnějších větví (možná přítomnost ran po vhodně prováděném řezu),
      • bez přítomnosti silných suchých větví v koruně (nad 50 mm),
      • žádné symptomy infekce dřevními houbami (výjimečně možná přítomnost saprofytů na odumřelém dřevě),
      • případné defektní větvení (i v kosterním větvení) pouze ve stádiu vývoje.
       2. zhoršený

      Mechanické narušení významného charakteru.

      • Možná přítomnost poškození na kmeni či větší poškození větví,
      • patrné symptomy infekce dřevními houbami v počátečních fázích vývoje,
      • možná přítomnost silných suchých větví, vylomené či zlomené silnější větve,
      • možná přítomnost ojedinělých výletových otvorů v koruně,
      • vyvíjející se defektní větvení (tlaková vidlice) v kosterním větvení,
      • možná přítomnost trhlin na kmeni či v kosterních větvích,
      • možná přítomnost „rakovinných“ útvarů,
      • nerovnovážný přírůst podnože a roubu, případně patrná inkonzistence v oblasti spoje. 
      3. výrazně zhoršený

      Přítomnost poškození obvykle snižujících dožití hodnoceného jedince.

      • Mechanická poškození kmene se symptomy aktivně probíhající infekce dřevními houbami,
      • rozsáhlejší dutiny, významnější výskyt výletových otvorů ve více úrovních,
      • rozsáhlejší symptomy infekce po délce kosterních větví,
      • odlomená část koruny,
      • vyvinuté tlakové vidlice v kosterním větvení či ve větvení silných větví,
      • podezření na zásah do mechanicky významného kořenového talíře.

      Jednotlivé zásadní defekty nejsou funkčně propojeny, nevyskytují ve vzájemné kombinaci. Při souběhu více než 2 výše popsaných defektů přechod na zdravotní stav 4. 

      4. silně narušený

      Souběh defektů či přítomnost poškození výrazně snižujících dožití hodnoceného jedince.

      • Rozsáhlé dutiny ve kmeni,
      • symptomy infekce či rozsáhlého narušení mechanicky významného kořenového talíře,
      • vyvinuté tlakové vidlice s prasklinami či se symptomy infekce dřevními houbami,
      • odlomená podstatná část koruny,
      • stromy se zásadně zhoršenou perspektivou v důsledku mechanických poškození.

      Obecně se jedná o souběh více závažných defektů. 

      5. kritický/rozpadlý strom
      • Celkově se rozpadající či rozpadlý strom (torzo).

      Příloha č. 7 - Stabilita – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 7

      Hodnotí se výhradně staticky významné defekty, z nichž zásadní jsou uvedené v 5.5.6.

      1. výborná až dobrá (nenarušená)
      • Bez zjištěného výskytu staticky významných defektů.
      2. zhoršená
      • Přítomné staticky významných defektů ve fázi vývoje, dosud bez předpokládaného rizika selhání,
      • rozsah defektů lze většinou řešit běžnými pěstebními zásahy (například S-RZ, S-RV) bez nutnosti speciálních zásahů stabilizačních.
      3. výrazně zhoršená
      • Zjištěný výskyt jednoho vyvinutého defektu s předpokládaným vlivem na pravděpodobnost selhání stromu,
      • možný výskyt více staticky významných defektů ve fázi vývoje,
      • častá potřeba realizace speciálního stabilizačního zásahu (stabilizační řezy, bezpečnostní vazby apod.).
      4. silně narušená
      • Zjištěný souběh několika vyvinutých staticky významných defektů,
      • nutná realizace speciálního stabilizačního zásahu s alternativou kácení stromu,
      • stabilizační zásahy je často potřeba realizovat v takovém rozsahu, že mohou sekundárně negativně ovlivňovat perspektivu jedince.
      5. kritická
      • Stromy, které bezprostředně hrozí pádem nebo rozlomením,
      • stabilizaci nelze provést pomocí nedestruktivního pěstebního zásahu.

      Příloha č. 8 - Perspektiva stromu – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 8
      a dlouhodobě perspektivní

      Strom na stanovišti vhodný a udržitelný v horizontu desetiletí.

      b krátkodobě perspektivní (perspektiva dočasná)

      Strom na stanovišti dočasně udržitelný, případně ve stavu, kdy nelze očekávat dlouhodobou perspektivu.

      c neperspektivní

      Strom na stanovišti nevhodný, případně s velmi krátkou předpokládanou dobou ponechání (předržení).

      Příloha č. 9 - Technologie pěstebních opatření na dřevinách

      Příloha č. 9

      Návrh technologií pěstebních opatření musí vycházet z aktuálního znění příslušných Standardů péče o přírodu a krajinu (SPPK).

      • Řez stromů (A02 002 Řez stromů)
      KódNázev technologiePoznámka
      S-RZKŘez zapěstování koruny
      S-RKŘez komparativní (srovnávací)
      S-RVŘez výchovný
      S-RZŘez zdravotní
      S-RBŘez bezpečnostní
      S-RLSPLokální redukce směrem k překážcePovinné uvedení záměru řezu
      S-RLLRLokální redukce z důvodu stabilizacePovinné uvedení záměru řezu
      S-RLPVÚprava průjezdného či průchozího profilu
      S-OVOdstranění výmladků
      S-RORedukce obvodováPovinné uvedení rozsahu navrhované
      redukce
      S-SSKStabilizace sekundární korunyPovinné uvedení rozsahu navrhované
      redukce
      S-RSŘez sesazovacíPovinné uvedení rozsahu navrhovaného
      sesazení
      S-RTHLŘez na hlavu
      S-RTPPŘez popouštěcí
      S-RTZPŘez živých plotů a stěnPovinné uvedení výšky a šířky plotu/stěny
      • Řez ovocných stromů

        (C02 005 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin)

      KódNázev technologiePoznámka
      O-RKŘez na korunku ovocných stromů
      O-RVŘez výchovný ovocných dřevin
      O-RPŘez ovocných dřevin prosvětlovací – průklest
      O-ROŘez opravný ovocných dřevin
      O-RAŘez ovocných dřevin zdravotní – asanační
      O-OVOdstranění vlků a výmladků ovocných dřevin
      O-RZMŘez ovocných dřevin zmlazovací mírný
      O-RZSŘez ovocných dřevin zmlazovací střední
      O-RZHŘez ovocných dřevin zmlazovací hluboký
      S-KVKácení stromů volnéPovinné uvedení možnosti provozu
      těžké mechanizace.
      S-KSPKácení stromů s přetaženímPovinné uvedení možnosti provozu
      těžké mechanizace.
      S-KPVPostupné kácení s volnou dopadovou plochouPovinné uvedení možnosti provozu
      těžké mechanizace.
      S-KPPPostupné kácení s překážkou v dopadové plošePovinné uvedení možnosti provozu
      těžké mechanizace.
      S-USÚprava pařezu seříznutím
      S-OROdstranění pařezu ruční (klučením)
      S-OKOdstranění pařezu klučením těžkou mechanizací
      S-OFOdstranění pařezu frézováním
      • Ostatní typy zásahů

        (A02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy, A02 006 Ochrana stromů před úderem blesku, A02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin, A02 009 Speciální zásahy na stromech).

      S-HRIInstalace hromosvoduPovinná příloha zpracované projektové
      dokumentace
      S-HRKRevizní kontrola již instalovaného hromosvodu
      S-OKTOdstranění/oprava kotvení mladého stromu
      S-OUVOdstranění/oprava úvazku mladého stromu
      S-TPPřístrojový test stromuPovinné uvedení zaměření testu, případně
      konkrétní přístrojové metody dle kap. 9
      S-TVVSpecializovaný průzkum stromu detailní ze zeměPovinné uvedení zaměření průzkumu
      S-TVLSpecializovaný průzkum stromu detailní s využitím
      lezecké techniky
      Povinné uvedení zaměření průzkumu
      S-VDDInstalace dynamické vazby v dolní úrovniPovinné uvedení počtu lan a dimenzování
      systému
      S-VDHInstalace dynamické vazby v horní úrovniPovinné uvedení počtu lan a dimenzování
      systému
      S-VSVInstalace statické vazby vrtanéPovinné uvedení počtu lan a dimenzování
      systému
      S-VSPInstalace statické vazby podkladnicovéPovinné uvedení počtu lan a dimenzování
      systému
      S-VOInstalace obručePovinná specifikace obruče
      S-VPInstalace podpěry koruny či kosterních větvíPovinné uvedení počtu podpěr
      S-VKDetailní revize již instalované vazby s využitím
      lezecké techniky
      PB-ROŘízená obvodová redukce (retrenchment) za účelem
      zvýšení stability senescentního stromu
      PB-RRŘízená obvodová redukce za účelem revitalizace
      senescentního stromu
      PB-RBBezpečnostní řez senescentních stromů
      PB-RLLRLokální redukce senescentních stromů za účelem
      zajištění jejich stability
      PB-SSKSesazení sekundární koruny senescentních stromů
      PB-RTPřepěstování koruny sesazených stromů (torz)
      PB-STSesazení stromu na torzo
      PB-OUManagement okolního porostu dřevin za účelem
      uvolňování cílového senescentního jedince
      Nutná specifikace formy a rozsahu
      managementu okolního porostu.
      PB-OSÚprava stanovištních poměrů stromu
      PB-KOKonzervační ošetření čerstvých či starých poranění
      na kmeni stromů
      PB-KZKonzervační ošetření dutin spočívající vjejich
      zastřešení nebo znepřístupnění
      PB-ZZInstalace ochrany dospělých (senescentních) stromů
      proti poškození zvířaty
      PB-PSPřesadba stromu z trvalého stanoviště
      PB-CHInstalace kořenové chráničkyNutná specifikace vzdálenosti od stromu,
      hloubky a délky instalace
      PB-MHMechanická ochrana proti hmyzím škůdcům
      PB-CPOchrana stromů proti hmyzím škůdcům či
      houbovým chorobám aplikací postřiku
      Nutné specifikovat typ postřiku a období
      aplikace.
      PB-CIOchrana stromů hmyzím škůdcům či houbovým
      chorobám aplikací mikro- nebo makroinjektáže
      Nutné specifikovat typ aplikované látky.
      PB-JOOdstraňování poloparazitických a parazitických keřů
      z koruny masivně napadených stromů
      PB-LOOdstranění lián vrůstajících do koruny hostitelských
      stromů včetně jejich strhání ze kmene a kosterních
      větví.
      PB-LRRedukce (podříznutí) lián vrůstajících do korun
      hostitelských stromů.

       

      Příloha č. 10 - Naléhavost zásahu – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 10
      • 0 zásahy s nutností okamžitého provedení – riziko z prodlení
        Jedná se o zásahy, řešící především provozní bezpečnost stanoviště. Typicky se jedná o návrhy kácení stromů, u nichž stav zřejmě a bezprostředně ohrožuje okolí. Může se jednat i o návrhy bezodkladného provedení bezpečnostních či stabilizačních řezů (viz SPPK A02 002 Řez stromů).
      • 1 realizovat v první etapě prací
        Zásahy s vysokou prioritou, realizované jak pro zajištění provozní bezpečnosti stanoviště, tak i z pohledu udržení kontinuity pěstební péče.
      • 2 realizovat ve druhé etapě prací
        Zásahy potřebné, ovšem bez zásadní priority. Většinou se jedná o pěstební opatření vhodná k realizaci, ale bez prioritního příznaku.
      • 3 realizovat ve třetí etapě prací
        Zásahy navržené k provedení v delším časovém horizontu. Provádějí se až po realizaci všech předchozích tříd naléhavosti. Často se jedná o případy, kdy pěstební zásah byl proveden nedávno.

      Příloha č. 11 - Sadovnická hodnota – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 11
      • 1 jedinec velmi hodnotný
        Typický či požadovaný habitus (neovlivněný zápojem ani jinak), již vzrostlé, zcela zdravé a nepoškozené, plně vitální a dlouhodobě perspektivní exempláře.
      • 2 jedinec nadprůměrně hodnotný
        Oproti předchozí kategorii mají určité nedostatky, které však významněji nesnižují jejich hodnotu. Jsou alespoň polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti (počátek plné
        funkčnosti). Dlouhodobě perspektivní.
      • 3 jedinec průměrně hodnotný
        Habitus se může i významně odchylovat od normálu (v důsledku zápoje a podobně), případně poškození nebo výskyt chorob a škůdců podstatně neovlivňuje jejich vitalitu. Střednědobě až dlouhodobě perspektivní. Do této kategorie jsou řazeny i mladé, plně vitální dřeviny s typickým či požadovaným habitem, které zatím nedosáhly přibližně polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti, respektive počátku plné funkčnosti.
      • 4 jedinec podprůměrně hodnotný
        V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je podstatně snížená vitalita, pravděpodobná je jen krátkodobá existence v přijatelném stavu.
      • 5 jedinec velmi málo hodnotný
        V důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození je natolik snížená vitalita, že chybí předpoklady, byť jen krátkodobé existence. Do této kategorie jsou řazeny i exempláře, které je třeba okamžitě odstranit z bezpečnostních a fytopatologických důvodů (nebezpečné choroby).

      Zpracováno dle: Pejchal, M., Šimek, P. Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové péče. Mendelova univerzita v Brně: Lednice, 2015.

      Příloha č. 12 Seznam zvláště chráněných druhů dřevin, výběr z přílohy č. II vyhlášky č. 395/1992 Sb.

      Příloha č. 12

      1. druhy kriticky ohrožené:

      • jeřáb krkonošský Sorbus sudetica
      • muk (jeřáb) český Sorbus bohemica
      • vrba černající Salix myrsinifolia

      2. druhy silně ohrožené:

      • tis červený Taxus baccata

      3. druhy ohrožené:

      • dřín obecný Cornus mas
      • dub pýřitý (šípák) Quercus pubescens

      Příloha č. 13 Skupiny zvláště chráněných druhů živočichů a hub (ZCHD), jejichž některé stádium vývoje je bezprostředně vázáno na stromy rostoucí mimo les

      Příloha č. 13
      Období výskytu.

      Živočichové využívají stromy v průběhu celého roku, jejich početnost se ale v různých obdobích liší. Nejvíce jich je přítomno ve vegetační sezóně (od dubna do září), kdy jsou k zastižení hnízdící ptáci, savci i hmyz. Detekce nejširšího spektra druhů je snadná od května do července, kdy jsou přítomni a aktivní i dospělí jedinci ZCHD hmyzu. Složitá je
      naopak detekce v zimním období (od října do března), kdy jsou netopýři neaktivní a schovaní v dutinách a dospělci většiny ZCHD hmyzu chybí.

      Ptáci.

      Ptáci využívají stromy k hnízdění i k vyhledávání potravy. Na přítomnost hnízdících ptáků upozorní jejich zvýšený pohyb kolem stromu, zvukové projevy dospělých či mláďat nebo
      zvýšené množství trusu či zbytky vajíček pod stromem. Čerstvě vydlabané dutiny, odloupaná kůra apod. ukazují na výskyt šplhavců. Přítomnost ptáků není vázána na specifické poškození, jako jsou dutiny. V případě jejich výskytu je však vyšší pravděpodobnost nálezu širšího spektra druhů. Ptáci využívají stromy všech věkových a velikostních kategorií.
      Mezi ZCHD sice patří pouze část druhů, ale i ochrana dalších druhů je na podobné úrovni, jako v případě ZCHD, a proto je vhodné pro účely standardu chápat všechny ptáky jako
      ZCHD.

      Netopýři.

      Netopýři využívají stromy s dutinami jako úkryt, místo k rozmnožování i zimoviště. Na jejich přítomnost upozorní vyletování z dutin, případně zvukové projevy v dutině. Šance na jejich odhalení je nejvyšší za teplých nocí ve večerních hodinách, kdy jsou aktivní a vyletují z dutin. V zimě (říjen až březen) je šance na odhalení jejich přítomnosti malá, i když strom využívají (možností je využití kamery, s níž lze nahlédnout do dutin). Netopýři využívají dutiny různých velikostí, od drobných po rozsáhlé, některé druhy pak i štěrbiny pod odchlíplou kůrou apod. Stromy využívá jen menší část druhů, ale všechny patří mezi ZCHD. Kromě netopýrů využívají stromy i další druhy savců, plši a veverka.

      Hmyz.

      Hmyz stromy využívá ke svému vývoji – vyvíjejí se v nich jeho larvy. Pozornost je třeba věnovat zejména starým listnatým dřevinám, hlavně dubům, lipám nebo jilmům. Nejvíce
      ZCHD je vázáno na dutiny s trouchem, ale řada druhů obývá i jiné mikrohabitaty. Přítomnost dutinových druhů prozradí nález většího válečkovitého trusu (páchník, zlatohlávci), případně zbytků broučích těl (páchník, zlatohlávci, kovaříci). Trus i zbytky těl mohou být nalézány jak v dostupných dutinách, tak u paty stromu, kam z dutin (i těch nepřístupných) vypadávají. Přítomnost tesaříků (obrovský, drsnorohý) prozradí velké výletové otvory a charakteristické požerky. Potvrzení výskytu některých druhů je ale poměrně obtížné. Většina ZCHD hmyzu vázaného na stojící stromy žije v nejteplejších územích naší republiky (jižní Morava, Polabí, střední Čechy), jinde je pravděpodobnost jejich výskytu jen malá.

      Houby.

      Houby využívají stromy především jako zdroj organické hmoty, mykorhizního partnera či na nich parazitují. Saprotrofní druhy hub rozkládají mrtvou organickou hmotu, zejména dřevo (lignikolní houby), tyto druhy hub jsou závislé na přítomnosti substrátu živné dřeviny, což může být větev, kořen či pařez v různém stádiu rozkladu. Mykorhizní houby žijí v symbióze se stromy nebo keři a jejich přítomnost je závislá na přítomnosti hostitelské rostliny. Dojde-li k pokácení stromu či keře, dochází i k vymizení mykorhizní houby.

      Příloha č. 14 - Průzkum prokořenitelného prostoru – popis jednotlivých stupňů

      Příloha č. 14
      1. Neovlivněné – strom rostoucí v zastavěném prostředí či volné krajině, kde je bez omezení umožněn růst a vývoj jeho nadzemních i podzemních částí, a kde nedochází nebo jen minimálně k ovlivňování půdních poměrů.
      2. Dobré – strom rostoucí v místech kde je částečně (jednostranně) omezen rozvoj jeho podzemních popř. i nadzemních částí, a kde může docházet k menšímu negativnímu ovlivňování půdního prostředí (například zhutněním půdy působeném pohybem pěších osob, údržbou komunikací v blízkosti stromů apod.)
      3. Zhoršené – stromy rostoucí v travnatých pruzích a ostrůvcích v zastavěném území, v místech s prostorem ze dvou stran omezeným pro rozvoj nadzemních i podzemních částí například okolní zástavbou nebo zpevněným povrchem v blízkosti báze kmene. Půdní podmínky jsou významně zhoršené, půda je viditelně zhutněná či prokazatelně kontaminovaná.
      4. Extrémní – stromy rostoucí v místech, kde je z více než dvou stran limitovaný rozvoj kořenové soustavy popř. i nadzemních částí, a kde opakovaně dochází k činnostem přímo nebo nepřímo inhibujícím růst (působením chemických látek, solením, zhutňováním půdy, apod.). Půdní podmínky jsou zejména extrémně zhoršené, nepropustné povrchy zasahují až do bezprostřední blízkosti báze kmene, zhutnění či kontaminace půdy dosahují prokazatelně zásadních hodnot.

      Příloha č. 15 - Anotace přístrojových metod hodnocení stavu stromů

      Příloha č. 15
      MetodaPopis metodySeznam přístrojůOblast hodnocení
      Gazometrické metody měření fotosyntézy, respirace a transpirace
      Metoda je založena na analýze absorpce infračerveného světla s různou vlnovou délkou u plynů složených z atomů více různých prvků (CO2, H2O, NH3, CO, N2O, NO, SO2, HCN). Každý plyn absorbuje záření a specifické délce. Molekuly
      složené ze dvou stejných atomů (např. O2, N2) toto záření neabsorbují, a tudíž nepřekáží při stanovení koncentrace heteroatomických molekul.
      LI-6400 (LI- COR)Fotosyntéza, vyhodnocení vitality
      Měření transpiračního toku

      Existuje několik principů měření transpiračního toku. Naměřené hodnoty umožní stanovit radiální
      profily transpiračního toku, spotřebu vody, dynamiku proudění, ohrožení suchem či zamokřením a podíl čerpání vody z povrchových a
      hlubokých vrstev půdy. Metody jsou vesměs založeny na měření šíření nebo přenosu tepla:

      • metoda tepelného pulsu (HPV)
      • metoda tepelné bilance (SHB, THB), metoda rozptylu tepla (HD),
      • metoda deformace tepelného pole (HFD),
      • metoda poměru tepla (HR).

      Nevýhodou metod je jejich náročnost časová (měření zabere obvykle 24 hodin) a omezení na
      období s měřitelným transpiračním tokem. Metody jsou ve stádium ověřování a jsou využívány zejména pro vědecké účely.

      Vitalita, transpirace
      Měření absorpční plochy kořenů
      Je založeno na měření impedance stromu a půdy. Ta je měřena mezi kmenem a posuvnou sondou, která je postupně umísťována v různé vzdálenosti od kmene.
      Praktické použití je omezeno poměrně značnou destruktivitou (montáž – zatloukání sond do kmene) a nutností volného povrchu půdy pro zatlačování posuvné elektrody.
      Vitalita, fyziologické poškození kořenového systému
      Dendrochronologická / dendroekologická analýza
      Další variantou hodnocení odebraných vývrtů je
      dendrochronologická analýza. Základním účelem je přesné stanovení stáří jednotlivých letokruhů, a tedy i stáří stromu. Detailní kvantitativní a kvalitativní analýza dále přináší informace o
      aktivitě v jednotlivých letech, vývoji reakčního dřeva, vlivech okolního prostředí a reakce stromu na ně.
      Výhodou je možnost interpretace a datování vlivu různých faktorů ovlivňujících vitalitu dřevin. Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě měření není její používání u nás doporučované pro testování živých stromů s interními defekty.
      TimeTable Series, LINTAB, WinDENDRO, Core-MicrotomeZhodnocení trendu vitality
      Akustická měření
      Metoda je založena na měření rychlosti průchodu akustického signálu materiálem, přičemž se předpokládá, že u dutého průřezu se výrazně prodlužuje dráha, kterou musí signál urazit, a tudíž
      klesá rychlost. Také změna vlastností materiálu způsobená rozkladem se projeví zpomalením signálu. Jeho rychlost je přímo úměrná tuhosti materiálu a nepřímo úměrná hustotě. Metody měří rychlost na přímce mezi dvěma body a jejich
      vypovídací schopnost je omezená. Tento nedostatek byl odstraněn použitím akustické tomografie.
      Arborsonic Decay Detector, Pundit, Fakopp 2DTimerDetekce dutin a poškození větví, kmene
      Akustická tomografie
      Tato metoda na základě série měření rychlostí zvuku ve dřevě stromu sestavuje plošný obraz měřeného průřezu, čímž je umožněna jednodušší interpretace měřených dat. Naměřené hodnoty je možné sestavit i do pseudo 3D snímku. Nejedná se o 3D měření.
      Metoda je vhodná pro detekci dutin ve kmeni a větších větvích. Její přesnost závisí na počtu snímačů a obvodu a tvaru kmene. Čím hustější je síť měření, tím přesnější je detekce. Členité průřezy se obtížně měří. Metoda obtížně interpretuje dutiny s výrazně lineárním charakterem (zarostlá tlaková vidlice), vrstvy suchého dřeva ve stromě (má vysokou hustotu a tuhost, tudíž i rychlost je v těchto částech vyšší), určitým problémem může být i obsah volné vody v narušeném dřevě, který může maskovat defekt. Úpravou metody za využití speciálních snímačů je možné i měření rozložení (architektury) kořenového systému. V tomto případě nedochází k analýze integrity kořenů, ale pouze ke zjišťování jejich prostorového rozložení.
      Metoda je běžně používána je ověřená.
      Arbotom, Fakopp a PicusDetekce dutin a poškození
      větví, kmene
      Elektrická impedanční tomografie
      Principem metody je měření odporu a napětí v různých oblastech průřezu. Na základě měření je vypočítávána distribuce vodivosti, resp. odporu v průřezu. Ta je vázána na vlhkost a na obsah volných iontů. K interpretaci je nutná znalost distribuce vodivosti po průřezu u zdravého jedince, protože jednotlivé druhy se navzájem liší a není možné vytvořit jediné obecně platné pravidlo k interpretaci.
      Metoda je do značné míry koncipována jako pomocná k akustické tomografii, případně jiné metodě a její samostatné použití je možné jen u vybraných taxonů.
      Picus TreetronicDetekce dutin a poškození větví, kmene
      Penetrometrická měření

      Principem metody je měření příkonu nutného k průniku tenkého vrtáku dřevem. Čím větší je hustota dřeva, tím větší příkon je třeba pro udržení konstantní rychlosti pronikání.

      Tato metoda dokáže mapovat změny hustoty v měřené oblasti. U druhů s výraznými letokruhy je tedy možné i provedení letokruhové analýzy naměřených dat. Detekce případné hniloby je snadná a rychlá. Přístroje mohou mít kompaktní rozměry.

      Nevýhodou je omezená vypovídací hodnota měření (měření probíhá pouze po linii a nelze jej generalizovat na celý průřez). Tenký vrták snadno sjede po sucích či vrstvě letního dřeva, pokud k němu přichází v nevhodném úhlu, a měření pak není lineární, ale probíhá po obtížně specifikovatelné křivce.

      Metoda je ověřená, ale vzhledem k destruktivitě měření není její používání u nás doporučované pro testování živých stromů.

      Resistograph, Sibbert, MicroProbeDetekce dutin a poškození
      Vyhodnocování vývrtů
      Určitou modifikací předchozí metody je interpretace stavu vývrtů, odebraných přírůstovým nebozezem. Zde lze snadno detekovat dutiny a hnilobu, je možné i stanovit materiálové konstanty dřeva (např. přístrojem Fractometer, na univerzálním zkušebním stroji). Nedochází k
      deformaci dráhy vrtáku, vzniklý otvor je však mnohem větší (1 cm).
      Vzhledem k destruktivitě měření není používání metody u nás doporučováno pro testování živých
      stromů.
      FractometerDetekce dutin a poškození
      Tahová zkouška
      Skládá se ze tří kroků – zátěžové analýzy, měření a interpretace dat. V rámci zátěžové analýzy je stanoveno potenciální zatížení působící na strom při zvolené rychlosti větru. Vlastní měření sestává z umělého zatížení stromu tahovou silou, přičemž je simultánně měřena působící síla, přetvoření (deformace) kmene a náklon kmene na bázi. Tato
      data jsou extrapolována na hodnotu potenciálního zatížení, přičemž je stanovena odolnost stromu proti zlomu a vývratu, a to na základě porovnání potenciální deformace s limitní deformací a potenciálního náklonu s tzv. všeobecnou vývratovou křivkou.
      Výhodou je stanovení přímo pravděpodobnosti selhání, resp. odolnosti vůči selhání vývratem či zlomem. Metoda neumožňuje podrobnou lokalizaci dutin a zjišťování jejich rozsahu, stejně tak neumožňuje detekci distribuce kořenů.
      Picus TreeQineticVyhodnocení odolnosti proti zlomu a vývratu
      Radar – GPR
      Tato metoda umožňuje na základě průniku rádiového signálu detekovat jak defekty ve kmeni, tak i distribuci kořenového systému. Přístroje jsou v závislosti na požadované hloubce měření schopny detekovat kořeny do průměru cca 1 cm.
      Nevýhodou metody při detekci kořenů je její neschopnost identifikovat rozdíly mezi kořeny a jinými objekty a nemožnost měřit kvalitativní stav kořenů. Ve skeletnatých půdách nebo v urbánních půdách tak může snadno dojít k chybnému měření. Přesto lze metodu považovat za vhodnou pro měření rozsahu kořenového systému.
      Geometrie kořenového systému
      Snímání struktury stromu laserovým paprskem (LIDAR)
      Metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu rychlosti odraženého pulsu laserového paprsku od snímaného objektu. Výsledkem je mračno bodů, které se po zpracování může interpolovat do podoby digitálního modelu povrchu či 3D modelů budov a jiných objektů. Lze jej použít ke zjišťování objemu biomasy, geometrie kmene a větví. Při letecké aplikaci může být použito k zjišťování výšek v rozlehlých porostech a zjišťování dalších dendrometrických parametrů (objem koruny).Geometrie stromu,
      biometrická data

      Příloha č. 16 - Příklady návrhu výstupů dendrologického průzkumu

      Příloha č. 16

       

      Příloha č. 17 - Ilustrace

      Příloha č. 17
      Obr. 1 Měření dimenze kmene pomocí obvodového pásma (4.2.4).

      Obr. 2 Měření dimenze kmene pomocí průměrky (4.2.5) ve dvou na sebe kolmých směrech.

      Obr. 3 Měření výšky stromu na rovině pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti trojúhelníku. Naměřené rozměry se sčítají (4.3.3).

      Obr. 4 Měření výšky stromu ve svahu pomocí výškoměru, který pracuje na principu podobnosti trojúhelníku. Naměřené rozměry se odčítají (4.3.3).

      Obr. 5 Měření výšky stromu v případě nerovnoměrně rozložené koruny. Měří se vždy kolmá vzdálenost mezi úrovní paty kmene a nejvyšším bodem v koruně (4.3).

      Obr. 6 Měření výšky nakloněného stromu. Měření v ose vychýlení zkresluje výšku stromu (A, B). Je vhodné měřit výšku stromu kolmo na směr vychýlení. (4.3.3).

      Obr. 7 Měření spodního okraje koruny (4.4.2).

      Obr. 8 Stanovení výšky nasazení koruny v případě nepravidelné koruny (4.4.2).

      Obr. 9 Měření šířky koruny (4.5.1).

      Obr. 10 Měření šířky koruny v případě
      asymetrické koruny (4.5.1).

      Příloha č. 18 - Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy)

      Příloha č. 18

      01 Kontroly, hodnocení, plánování

      01 001 Hodnocení stavu stromů
      01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti

      02 Technologické postupy

      02 001 Výsadba stromů
      02 002 Řez stromů
      02 003 Výsadba a řez keřů a lián
      02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy
      02 005 Kácení stromů
      02 006 Ochrana stromů před úderem blesku
      02 007 Úprava stanovištních poměrů
      02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin
      02 009 Speciální zásahy na stromech
      02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury
      02 011 Péče o dřeviny kolem veřejně technické infrastruktury