Standard – Kácení stromů

1.1.1

Standard  „Kácení  stromů“  definuje  technologické  postupy  spojené  s  kácením stromů  především  v podmínkách  mimolesního  prostředí,  slouží  zejména  pro zhotovení  projektové  a  prováděcí  dokumentace,  kontrolu  a  převzetí  provedených prací.

1.1.2

Standard neobsahuje definice obecných postupů ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a speciálních pracovních postupů, používaných při kácení.

1.2.1

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů upravuje práva a povinnosti v souvislosti s kácením dřevin rostoucích mimo les a dále  práva  a  povinnosti  v souvislosti  s náhradní  výsadbou  a  odvody.  Zákon  je založen  na  principu,  že  kácení  dřevin  rostoucí  mimo  les  zásadně  podléhá povolovacímu  režimu,  resp.,  že  ke  kácení  dřevin  je  nezbytné  povolení  orgánu ochrany  přírody,  není-li  stanoveno  jinak.  Povolení  není  třeba  např.  ke  kácení dřevin  se  stanovenou  velikostí  nebo  např.  z důvodu  ochrany  života  a  zdraví. Zákon dále upravuje kácení památných a zvláště chráněných stromů.

1.2.2

Vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších  předpisů  blíže  upřesňuje  podmínky  ochrany  dřevin  a  povolování kácení dřevin a dále definuje pojmy související s kácením.

1.2.3

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů stanoví obecný postup a náležitosti při průběhu správního rozhodování.

1.2.4

Zákon  č.  289/1995  Sb.,  o  lesích  a  o  změně  a  doplnění  některých  zákonů  (lesní zákon),  ve  znění  pozdějších  předpisů  upravuje  pravidla  v souvislosti  s kácením v lese,  resp.  na  pozemcích  určených  k plnění  funkcí  lesa.  Hospodaření  v lese včetně kácení se řídí tzv. lesním hospodářským plánem, v případě menší rozlohy (do  50  ha)  lesní  hospodářskou  osnovou,  anebo  souhlasem  odborného  lesního hospodáře.

1.2.5

Zákon  č.  20/1987  Sb.,  o  státní  památkové  péči,  ve  znění  pozdějších  předpisů mimo  jiné  upravuje  možnost  krajského  úřadu  po  projednání  s příslušnými  úřady určit,  u  jakých  nemovitostí,  nejsou-li  kulturní  památkou,  ale  jsou  v památkové rezervaci  nebo  památkové  zóně,  nebo  u  jakých  druhů  prací  na  nich,  včetně výsadby  a  kácení  dřevin  na  veřejných  prostranstvích,  je  vyloučena  povinnost vlastníka vyžádat si předem závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, které je jinak k takovým pracím nutné. Krajský úřad tak činí pomocí plánů ochrany, které se vydávají formou opatření obecné povahy.

1.2.6

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož může vodoprávní úřad vlastníkům pozemků sousedících  s koryty  vodních  toků  zakázat  kácet  stromy  a  keře  zabezpečující stabilitu  koryta  vodního  toku.  Dále  zákon  zakotvuje  povinnost  správce  vodního toku  udržovat  břehové  porosty  na  pozemcích  koryt  vodních  toků  nebo  na pozemcích  s nimi  sousedících  a  povinnost  vlastníků  pozemků,  na  nichž  se nacházejí koryta vodních toků strpět na svém pozemku břehové porosty.

1.2.7

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů upravuje  kácení  dřevin  na  silničních  pozemcích,  při  kterém  je  nutné  postupovat v souladu s podmínkami zákona č. 114/1992 Sb.

1.2.8

Zákon  č.  127/2005  Sb.,  o  elektronických  komunikacích  a  o  změně  některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů dovoluje podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť na základě prokazatelného  oznámení  vlastníkovi  v nezbytném  rozsahu  kácet  a  oklesťovat dřeviny  ohrožující  bezpečný  a  spolehlivý  provoz  komunikačních  vedení  a elektronických     komunikačních     zařízení     v souladu     s podmínkami     zákona č. 114/1992 Sb.

1.2.9

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů stanovuje pravidla, pro vysazení a odstranění stromů v blízkosti společné hranice pozemků. Ustanovením tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení veřejnoprávní úpravy.

1.2.10

Nařízení  EU  č.  995/2010,  kterým  se  stanoví  povinnosti  hospodářských  subjektů uvádějících  na  trh  dřevo  a  dřevařské  výrobky,  ve  znění  pozdějších  předpisů ukládá každému, kdo uvádí dřevo a dřevařské výrobky na trhy EU povinnost mít a pravidelně aktualizovat tzv. systém náležité péče. Ten obsahuje tyto tři prvky:

• přístup k informacím, které se týkají dodávek dříví na trh,
• posouzení  rizik  uvedení  nezákonně  vytěženého  dříví  nebo  dřevařských výrobků z tohoto dřeva na trh,
• zmírnění zjištěného rizika v případě, že zjištěné riziko uvedení nezákonně vytěženého  dříví  nebo  dřevařských  výrobků  z  tohoto  dřeva  na  trh  není zanedbatelné.

1.2.11

Zákon č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh, ve znění pozdějších  předpisů  upravuje  „centrální  evidenci“,  která  slouží  ke  kontrole systémů  náležité  péče  (viz.  1.2.10)  a  stanovuje  působnost  a  pravomoc  orgánů státní správy a sankce za správní delikty ve vztahu k nařízení EU č. 995/2010.

1.2.12

Zákon  č.  458/2000  Sb.,  o  podmínkách  podnikání  a  o  výkonu  státní  správy  v energetických  odvětvích  a  o  změně  některých  zákonů  (energetický  zákon),  ve znění  pozdějších  předpisů  stanovuje  zmocnění  ke  vstupu  na  pozemek  a  právo k pokácení  dřeviny  v případech  zajišťování  bezpečného  a  spolehlivého  provozu distribuční  soustavy  (v  elektroenergetice  i  plynárenství),  těžebních plynovodů, výroben  plynu  a  přepravní  soustavy,  pokud  tak  neučinil  vlastník  či  uživatel pozemku po předchozím upozornění.

1.2.13

Nařízení  vlády  č.  339/2017  Sb.,  kterým  se  stanoví  způsob  organizace  práce  a pracovních  postupů,  které  je  zaměstnavatel  povinen  zajistit  při  práci  v lese  a  na pracovištích  obdobného  charakteru  stanovuje  povinnosti  zaměstnavatele  včetně určení  ohroženého  prostoru,  organizace  práce  a  základní  pracovní  postupy  při kácení stromů ze země.

1.2.14

Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví  při  práci  na  pracovištích  s nebezpečím  pádu  z výšky  nebo  do  hloubky upravuje  způsob  organizace  práce  a  pracovní  postupy,  které  je  zaměstnavatel povinen  zajistit  při  práci  na  místech  kde  jsou  zaměstnanci  vystaveni  nebezpečí pádu z výšky nebo do volné hloubky. V rámci standardu se tedy týká především pracovních postupů při postupném kácení stromů.

1.2.15

Nařízení  vlády č.  591/2006  Sb., o  bližších  minimálních  požadavcích  na bezpečnost  a  ochranu  zdraví  při práci  na  staveništích  ve  znění  pozdějších předpisů upravuje  specifické  postupy  při  zajištění  bezpečnosti  práce  na staveništích.

1.2.16

Zákon  č.  201/2012  Sb.,  o  ochraně  ovzduší,  ve  znění  pozdějších  předpisů stanovuje  možnost  pálení  rostlinných  materiálů  (neznečištěných  chemickými látkami) v otevřeném ohništi a právo obce toto pálení regulovat.

1.3.1

Kácení stromů rostoucích mimo les často probíhá ve ztížených podmínkách, proto je nezbytné, aby veškeré operace spojené s kácením prováděla kompetentní osoba. Kácení stromů je činnost odborná.

1.3.2

Doporučenou  kvalifikací  osob  pro  provádění  kácení  ze  země  v rámci dodavatelsko-odběratelských  vztahů  je  absolvování  kurzu  pro  práci  s motorovou pilou.

1.3.3

Osoby provádějící kácení s využitím výškových technik musí splňovat bod 1.3.2 a dále musí být:

• proškolené pro práci ve výškách,
• seznámené  s  využíváním  ochranných  pracovních  prostředků  pro  práci  ve výškách,
• proškolené v poskytování první pomoci a transportu zraněných při práci ve výškách a nad volnou hloubkou v rámci stromolezeckých technik.

1.3.4

Doporučenou kvalifikací pro osoby provádějící rizikové kácení stromů s využitím výškových  technik  je  uznávaný  národní  nebo  mezinárodní  doklad  prokazující odborné znalosti v oblasti arboristiky, kvalifikaci bezpečně se pohybovat v koruně za použití lezecké techniky nebo vysokozdvižné plošiny a bezpečně manipulovat s motorovou pilou.

2.0.1

Přepočet  tloušťky  kmene  ve  výčetní  výšce  (1,3  m)  na  průměr  kmene  pařezu  lze provést dle následujícího vzorce:

dpařez = d1,3 x 1,37

kde d1,3 je tloušťka kmene ve výčetní výšce a dpařez je tloušťka kmene na pařezu. Výsledek se zaokrouhluje na celé centimetry.

2.1.1

Formální  kontrola  by  měla  být  zaměřena  především  na  splnění  podmínek vycházejících z §8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

2.1.2

Probíhá kontrola identifikace káceného stromu ověřením jeho lokalizace, taxonu a dimenze kmene.

2.1.3

Rozhodnutí  orgánu  ochrany  přírody  musí  mít  náležitosti  definované  zákonem č. 500/2004 Sb. (viz 1.2.3). Je nutné, aby rozhodnutí bylo pravomocné.

2.1.4

Je  doporučeno  vyžádat  si  kopii  rozhodnutí  orgánu  ochrany  přírody  a  tyto  kopie archivovat.

2.1.5

Kontrola  základních  souvislostí  ochrany  přírody  a  krajiny  dle  zákona  č. 114/1992  Sb.  probíhá  v  rámci  zpracování  projektové  dokumentace  či  návrhu kácení. Je v zájmu realizátora aby se přesvědčil zejména:

• zda  se  nejedná  o  památný  strom;  jinak  je  nutné  před  kácením  zrušit ochranu předmětného památného stromu (§ 46),
• zda strom není součástí významného krajinného prvku (§ 4 odst. 2),
• zda  nemůže  být  kácením  snížen  či  změněn  krajinný  ráz  –  snížením  jeho estetické a přírodní hodnoty (§ 12 odst. 2),
• zda se nejedná o zvláště chráněný druh stromů (§ 48, § 49),
• zda  není  strom  biotopem  zvláště  chráněného  druhu,  a  jejím  kácením  by mohlo  dojít  k porušení  základních  ochranných  podmínek  (§  49  odst.  1,  § 50 odst. 2),
• zda  není  kácení  činností  vázánou  na  souhlas  orgánu  ochrany  přírody v rámci  bližších  ochranných  podmínek  zvláště  chráněného  území  (§  44 odst. 3),
• zda  nemůže  kácením  dojít  k poškození  nebo  ničení  hnízd  a  vajec  volně žijících  ptáků,  pokud  není  stanoven  orgánem  ochrany  přírody  odchylný postup (§ 5b odst. 1),
• nenachází-li se dřevina na území ptačí oblasti a kácení je činností vázanou na souhlas orgánu ochrany přírody (§ 45e odst. 2),
• nemůže-li  kácení  vést  k závažnému  nebo  nevratnému  poškození  nebo zničení předmětu ochrany evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných  druhů;  jinak  nelze  kácení  povolit  bez  souhlasu  orgánu ochrany přírody (§ 45c odst. 2),
• nemůže-li  kácení  samostatně  nebo  ve  spojení  s jinými  záměry  významně ovlivnit  příznivý  stav  předmětu  ochrany  nebo  celistvost  evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, jinak není možné kácení povolit bez stanoviska orgánu ochrany přírody (§ 45i odst. 1).

2.1.6

Před zahájením osoba provádějící kácení  provádí kontrolu stromu  a jeho okolí především z hlediska bezpečnosti práce.

2.1.7

Kontrola  stromu  zahrnuje  kontrolu  poškození  stromu  nebo  jeho  částí  a růstové anomálie  z hlediska  namáhání  jednotlivých  částí  při  zvolené  technologii  kácení stromu (materiálové vlastnosti dřeva) a posouzení jejich vlivu. Obsahem kontroly je:

• zjištění taxonu stromu z hlediska mechanických vlastností dřeva,
• zjištění těžiště stromu (vychýlení kmene, tvar a symetričnost koruny),
• kontrola  symptomů  výskytu  dřevokazných  hub  na  bázi  stromu  a  v jejím okolí,
• kontrola  báze  stromu,  kmene  a  kosterních  větví  z  hlediska  výskytu tlakových větvení, dutin, prasklin a podobně,
• přítomnost  velkých  zavěšených  nebo  suchých  větví  v koruně  stromu, hrozících pádem,
• zjištění přítomnosti bezpečnostní vazby v koruně stromu,
• další možná rizika.

2.1.8

Kontrola okolí stromu zahrnuje:

• objekty  stojící  v  okolí  stromu  (například  stavební  objekty,  prvky  veřejné technické a dopravní infrastruktury, ostatní stromy),
• provoz v okolí stromu,
• dostupnost pro mechanizaci,
• sklon a členitost terénu, únosnost jeho povrchu.

2.1.9

Kontrola  důležitých  klimatických  podmínek  na  dobu  provádění  kácení (zpravidla rozsah 3 dnů).

2.1.10

Na  základě  kontroly  zhotovitel  prací  zvolí  odpovídající  pracovní  postup (technologie  kácení,  nebo  využití  speciálních  prostředků  či  mechanizmů –  kmenový spínač, jeřáb, vysokozdvižná plošina a podobně).

2.2.1

Zajištění  pracovního  prostoru  a  ohroženého  prostoru  při  kácení  stromů  musí odpovídat    nařízení    vlády    č.    339/2017    Sb.,    č. 591/2006    Sb.,    případně č. 362/2005 Sb. (viz 1.2.13 – 1.2.15).

2.2.2

Ohroženým  prostorem  při  kácení  stromu  se  rozumí  kruhová  plocha  nejméně o poloměru dvojnásobné výšky káceného stromu (Příloha č. 1, obr. 1).

2.2.3

Ústupová  cesta  musí  být  zajištěna  v souladu  s nařízením  vlády  339/2017  Sb. Pokud to podmínky stanoviště neumožňují, musí být zvolen jiný pracovní postup, např. postupné kácení (viz. 4.0.2).

2.2.4

Překážkou  při  kácení  se  míní  například  komunikace,  stavby,  nadzemní  sítě veřejné technické infrastruktury, koruny a kmeny stromů v ohroženém prostoru.

2.2.5

Poškoditelné  objekty  jsou  před  zahájením  kácení  v rámci  možností  odstraněny v prostoru  do  (2násobku)  výšky  káceného  stromu.  Možné  je  i  jejich  vhodné zabezpečení před poškozením.

3.0.1

Pracovní postupy kácení jsou ve standardu definovány pouze v základním rozsahu bez  možných  variantních  řešení.  Variantní  řešení  není  považováno  za technologickou chybu.

3.0.2

Pracovní  postupy  kácení  představují  základní  postupy  bezpečného  provedení procesu kácení.

3.1.1.1

Směrový  zásek  je  klínovitě  vyříznutá  část  báze  kmene  na  straně  zamýšleného směru  pádu  stromu.  Provádí  se  vždy  při  průměru  kmene  větším  než  150  mm na pařezu.

3.1.1.2

Vodorovný a šikmý řez záseku se stýká na průsečnici (hraně).

3.1.1.4

Hloubka  záseku  je  1/5  –  1/3  průměru  kmene,  výška  činí  minimálně  2/3  jeho hloubky (Příloha č. 1, obr. 2).

3.1.1.5

Směrový  zásek  se  vytváří  dvěma  řezy:  vodorovným  a  šikmým.  Oba  řezy  se protínají  v  hraně,  kolem  které  se  otáčí  strom  při  pádu.  Tato  hrana  musí  být vodorovná  a  kolmá  ke  směru  pádu.  Po  odstranění  vyříznuté  části  musí  být průsečnice (hrana) hladká.

3.1.1.6

Vrchní klínový zásek se používá, pokud je strom na rovině nebo v mírném svahu (Příloha č. 1, obr. 3).

3.1.1.7

Spodní klínový zásek se používá, pokud je strom ve svahu (Příloha č. 1, obr. 4), případně při postupném kácení.

3.1.1.8

Při kácení stromů ve svahu kácíme ve směru po svahu.

3.1.2.1

Směrový  zářez  může  nahradit  směrový  zásek  u  stromů  s průměrem  kmene  do 150 mm.

3.1.2.2

Směrový zářez musí být vodorovný k předpokládanému směru pádu.

3.1.2.2

Směrový zářez zasahuje do 1/5 – 1/3 průměru kmene.

 3.1.3.1

Hlavní řez je veden z opačné strany oproti směrovému záseku nebo zářezu.

3.1.3.2

Hlavní řez musí být veden vodorovně.

3.1.3.2

Mezi  zářezem  a  hlavním  řezem  musí  být  ponechán  nedořez.  Šířka  nedořezu  je 1/10  průměru  kmene,  minimálně  však  20  mm.  V  opodstatněných  případech  (viz 3.1.5.1.3,  3.1.7)  může  být  ponecháván  nedořez  širší.  Při  nedodržení  šířky nedořezu nebo jeho proříznutí se stává strom neovladatelným.

3.1.3.4

Pokud  je  proveden  vrchní  klínový  zásek  (viz  3.1.1.6),  probíhá  úroveň  hlavního řezu v 1/2  až 2/3 záseku.

3.1.3.5

Pokud je proveden spodní klínový zásek (viz 3.1.1.7), hlavní řez je veden v úrovni vodorovného řezu záseku.

3.1.4.1

Vychýlení stromu do směru pádu po provedení hlavního řezu je možno u tenčích stromů  dosáhnout  pouhým  zatlačením  na  kmen  stromu  rukou.  Je  možné  použít i dřevorubecký  háček,  který  se  vloží  do  hlavního  řezu  a  páčením  se  vyvine potřebná síla na vychýlení stromu.

3.1.4.2

U objemnějších stromů (zpravidla nad 150 mm průměru kmene na pařezu) se pro vychýlení používají vhodné pomůcky: kombinovaná lopatka – stromy do 350 mm na  pařezu  (tahem  za  lopatku  vzhůru  nebo  tlakem  dolů),  tažné  klíny  –  zejména  u stromů  nad  350  mm  na  pařezu,  hydraulický  či  mechanický  klín,  hydraulický zvedák  (u  velmi  silných  stromů),  přetlačná  tyč,  stahovák  zavěšených  stromů (nutné  použití  směrové  kladky),  tažné  lano  navijáku  nebo  potahu  (nutné  použití směrové kladky).

3.1.4.3

Jakmile strom začíná padat, ustoupí všechny zainteresované osoby po připravené ústupové  cestě  šikmo  vzad  do  bezpečné  vzdálenosti  a  zde  setrvají  do  doby,  kdy viditelně  nehrozí  nebezpečí  úrazu  (např.  pádem  větví  uchycených  v  korunách okolních stromů).

3.1.4.4

Z řezu se pila nevyjímá, jestliže by při tom mohlo být ohroženo zdraví lidí (pádem stromu či jinak).

3.1.5.1.1

Pokud je strom nahnutý do směru pádu, nečiní obtíže uvést strom do směru pádu. Vlivem napětí ve dřevě se však zvyšuje riziko rozštípnutí báze kmene. Tomu lze zabránit použitím kmenového spínače za použití níže uvedených postupů kácení.

3.1.5.1.2

Vedení  hlavního  řezu  srdcovými  řezy.  Kmen  se  prořízne  natřikrát.  Řezem zprava a zleva se vytvoří neproříznutý sektor trojúhelníku (písmene V), základna trojúhelníku je totožná s hranou nedořezu. Dřevo se v sektoru dořízne postupným hlavním  řezem.  (Příloha  č.  1,  obr.  5).  Tento  postup  urychlí  provedení  hlavního řezu.

3.1.5.1.3

Metoda dvou nedořezů. Hlavní řez se vede se zápichem s ponecháním druhého vnějšího  nedořezu.  Strom  se  uvede  do  pádu  proříznutím  druhého  zadního nedořezu,  který  je  situován  na  opačné  straně  kmene  od  záseku.    (Příloha  č.  1, obr. 6).

3.1.5.1.4

Metoda  dvou  záseků.  Od  kolmice  na  předpokládaný  směr  pádu  stromu  se vyříznou  dva  záseky,  které  se  protínají  ve  směru  předpokládaného  směru  pádu. Vzájemně musí svírat ostřejší než pravý úhel. Hlavní řez je veden postupně.

3.1.5.1.5

Zářez se provádí pouze do cca 1/5 průměru kmene.

3.1.5.1.6

Pokud  jsou  na  stromě  zesílené  kořenové  náběhy,  odstraňují  se  pouze  na  tlakové straně a na straně směrového záseku.

3.1.5.2.1     Při mírném vychýlení stromu proti požadovanému směru pádu se začíná hlavním řezem,  pak  se  strom  klínováním  vyrovná  do  svislé  polohy,  vytvoří  se  směrový zásek a strom se dále vychyluje do směru pádu.

3.1.5.2.2     K  přetažení  stromu  do  požadovaného  směru  pádu  a  jištění  je  vhodné  použít  tah lana navijáku či stahováku, vždy za využití směrové kladky (viz. 3.1.4.2).

3.1.6.1

Nachází-li  se  srůst  dvou  kmenů  ve  výšce  do  1m  nad  zemí,  provádí  se  kácení každého stromu samostatně. Směr pádu kmenů je od protilehlého kmene.

3.1.6.2

Je-li srůst výše než 1m nad zemí, dvoják se kácí jako jeden strom, a to ve směru kolmém  na  spojnici  korun  srostlých  stromů  (tzv.  naplocho).  Vhodné  je  použití kmenového spínače.

3.1.7.1

Při kácení stromů s patrnou dutinou či jiným rozsáhlým defektem ve spodní části kmene je hloubka směrového záseku 1/3 průměru kmene.

3.1.7.2

U zřejmě infikovaných stromů se zpravidla neodstraňují kořenové náběhy.

3.1.7.3

Při kácení vyhnilých stromů je nemožné použít klínování (i hydraulických klínů), hrozí borcení dřeva.

3.1.7.4

Při  použití  tažných  klínů  v případě  kácení  souší  hrozí  nebezpečí  odlomení  větví nebo vrcholků v důsledku rázů při úderech do klínů.

3.1.7.5

Vhodné pro  vychýlení  stromů  do  směru  pádu  je  použití  navijáků  nebo  lanových stahováků přes směrovou kladku.

3.1.8.1

Zlomené stromy, kdy zlomená část visí na pahýlu kmene nebo se vrcholem opírá o terén  a  nelze  ji  bezpečným  způsobem  uvolnit,  se  kácí  jako  celek  s  využitím obvyklých postupů.

3.1.8.2

S  nejvyšší  opatrností  se  strom  kácí  do  směru,  do  kterého  jej  převažuje  zlomená část, dřevorubec přitom nesmí pracovat pod zlomem.

3.1.8.3

V  případě  kácení  zlomů  je  vhodné  zajistit  směr  pádu  stromu  pomocí  lanového navijáku či stahováku zavěšených stromů (s pomocí směrové kladky).

3.1.8.4

Tažné  klíny  nesmí  být  použity,  hrozí  nebezpečí  odlomení  zlomené  části v důsledku rázů při úderech do klínů.

3.1.8.5

Stromy (zlomy) bez koruny se kácejí standardním způsobem. Hloubka směrového záseku je 1/3 průměru kmene, je však třeba si uvědomit, že padají k zemi mnohem rychleji než stromy s korunou.

3.2.1.1

Při postupném kácení dochází k postupnému odstraňování částí koruny a kmene, přičemž velikost odstraňovaných částí musí být vhodně dimenzovaná, především dle využívaných technických prostředků na případné spouštění.

3.2.1.2

Může  být  prováděno  za  použití  mechanizace  (vysokozdvižná  plošina,  jeřáb a podobně) nebo stromolezeckou technikou.

3.2.1.3

Práce s motorovou pilou nesmí probíhat ze žebříku.

3.2.1.4

Zaměstnanec i řetězová pila musí být při výstupu do koruny stromu, během práce i při sestupu, zajištěni proti pádu samostatnými jistícími prostředky, upevněnými k pracovní plošině nebo ke stromu mimo zónu prováděné práce.

3.2.1.5

Při provádění postupného kácení jsou na stanovišti vždy přítomni minimálně dva specialisté  pro  práci  ve  výškách  (viz  1.3.4)  s odpovídajícím  vybavením a schopnostmi provést záchranu zraněného z výšky.

3.2.1.6

Obsluhu specializovaných prostředků (plošiny, spouštěče, jeřáby a podobně) vždy zajišťuje  proškolená  obsluha.  Nutné  je  sjednání  signalizace  mezi  obsluhou a osobou provádějící vlastní kácení.

3.2.1.7

Při stromolezecké technice kácení se používají stupačky.

3.2.1.8

Vlastní  kácení  kmene  či  kosterních  větví  probíhá  po  sekcích  od  vrcholu  stromu. Při  výstupu  do  koruny  zpravidla  dochází  k  odstraňování  větví,  v případě  jejich ponechání hrozí při pádu sekcí jejich odmrštění do boku.

3.2.1.9

Veškeré  odřezané  části  jsou  spouštěny  či  shazovány  do  vymezeného  prostoru. Signalizace shazování či spouštění probíhá pomocí sjednaných signálů.

3.2.1.10

Postupné  kácení  může  být  rozvrženo  na  základě  technických  a  klimatických podmínek i do několika dnů realizace.

3.2.1.11

Ponechaný strom (rozkácený) musí být dostatečně stabilní. O přerušení kácení je informován objednatel kácení.

3.2.2.1

Sklopení větve. Využívá se při usměrnění pádu větví. Směrový zářez či zásek se vede  podle  3.1.1  až  3.1.2.  Úhly  záseků  se  mohou  lišit  od  zásad  3.1.1  dle  potřeb směrování větve. Úhlem rozevření směrového záseku se určuje vzdálenost dopadu větve od místa řezu a pozice větve v průběhu pádu.

3.2.2.2

Odříznutí  větve „na  plocho“.  Používá se  při  odřezávání  větve  vodorovné nebo v úhlu  do  cca  45°  od  vodorovné  osy.  Jedná  se  o  obvyklý  postup  při  odřezávání bočních větví.  Namísto směrového záseku se provede spodní zářez nebo zásek do přibližně 1/4 až 1/3 větve. Další řez, vedený ve vzdálenosti přibližně 2/3 průměru odřezávané větve od prvního řezu ve směru blíže ke kmeni, zajistí odlomení větve.

3.2.2.3

Řez „na špalek“. Používá se při řezu kolmo postavených větví nebo kmenů.  První řez je veden vodorovně kolmo na směr pádu, ve směru pádu do 3/4 až 4/5 průměru kmene. Druhý řez je veden z opačné strany cca 20 mm pod prvním (dle dimenzí  odřezávané  části  a  mechanických  vlastností  dřeva),  řez  je  veden vodorovně nebo s mírným sklonem cca 5° ve směru pádu do hloubky 1/3 až 2/3 průměru kmene. Oba řezy se musí překrývat. Odříznutou část lze snadno odlomit a odhodit v požadovaném směru. Používá  se  zpravidla  při  postupném  kácení  stromů  se  zavěšováním  břemen do jeřábu.

4.0.1

Technologie je ukazatelem, sloužícím pro zpracování výkazu výměr a projektové dokumentace. Vlastní provedení kácení musí odpovídat skutečnému stavu stromu, stanoviště a podmínkám.

4.0.2

Volné kácení (S-KV) a kácení s přetažením (S-KSP) se navrhuje v případech, kdy lze pokácení provést bez výstupu do koruny stromu a je zajištěna volná ústupová cesta.  Postupné  kácení  (S-KPV  a  S-KPP)  se  navrhuje  především  u  stromů rostoucích  v  podmínkách  vylučujících  kácení  v  celé  délce  kmene.  Je  často využíváno i u stromů defektních či infikovaných.

4.1.1

O  volné  kácení  se  jedná  v  případě,  kdy  se  kácí  strom  s volným  kruhovým prostorem bez překážek o poloměru minimálně 2 násobku výšky káceného stromu ve všech směrech

4.1.2

Technologií  volného  kácení  se  postupuje  i  v  případech,  kdy  dochází  ke  kácení stromů do průměru kmene 150  mm ve výšce na pařezu, a to bez ohledu na okolní podmínky.

4.2.1

Kácení  s  přetažením  se  provádí  v  případech,  kdy  je  pro  pokácení  stromu k dispozici  pouze  koridor  volného  prostoru  bez  překážek  (do  vzdálenosti minimálně  2  násobku  výšky  káceného  stromu  o  minimální  šířce  2  násobku průměru koruny v dopadové ploše káceného stromu.

4.2.2

Jako  kácení  s přetažením  se  označují  i  případy,  kdy  překážkami  v dopadové vzdálenosti jsou pouze kmeny okolních stromů.

4.2.3

Při kácení s přetažením je nutné zajistit směr pádu použitím vhodného prostředku (tahem lana mechanizačního prostředku, speciálním stahovákem, atp.).

4.2.4

Kácení  s přetažením  nelze  provádět  v  případech  významného  náklonu  kmene jiným směrem než je směr kácení.

4.3.1

Postupné kácení s volnou dopadovou plochou se provádí v případech, kdy je pro pokácení  stromu  k  dispozici  dopadový  prostor  bez  poškoditelných  překážek o souvislé  ploše  rovné  minimálně  75%  průměru  koruny,  vyjádřené  kruhovou výsečí.

4.4.1

Postupné kácení s překážkou v dopadové ploše se provádí v případech, kdy není pro  pokácení  stromu  dostatečný  dopadový  prostor  a  poškoditelné  překážky zabírají výseč více než 25 % průměru koruny.

5.1.1

Odvětvováním  je  odřezání  větví  u  povrchu  kmene  s  tolerancí  do  10  %  průměru odřezávané větve.

5.1.2

Průměr odstraňovaných větví je do 100 mm. Silnější větve se manipulují dle 5.2.

5.1.3

Odřezané větve se ukládají převážně v jednom směru na hromady.

5.1.4

Stabilita hromad větví musí být zajištěna vhodným způsobem.

5.1.5

Hromady  se  umísťují  ve  vzdálenosti  do  20  m  od  kmene  pokáceného  stromu přednostně mimo okapovou linii ponechaných stromů.

5.1.6

Pro efektivní odvětvování je vhodné použít jednu ze tří níže uvedených ověřených metod odvětvování.

5.1.7.1

Metoda  je  určena  pro  stromy  s  větvemi  rostoucími  v  přeslenech  (např.  smrk, modřín, jedle).

5.1.7.2

Předpokládá se, že přesleny  rostou relativně blízko sebe a že v každém přeslenu jsou  čtyři  větve,  z  nichž  při  postupu  vpřed  se  odvětvují  tři,  jež  směřují  vpravo, nahoru  a  vlevo.  Čtvrtá  větev  v  přeslenu,  směřující  dolů,  se  odvětví  po  otočení kmene (zejména je-li hůře přístupná, kmen leží na zemi), může se však odřezat i bez otočení kmene v průběhu odvětvovacího cyklu.

5.1.7.3

Maximální tloušťka  větví  činí  cca 40  mm,  a proto  při  jejich  odřezávání  nezáleží na průběhu tlaku a tahu ve dřevě.

5.1.8.1

Metoda  je  vhodná  pro  odvětvování  silných  větví  (více  než  50 mm),  s  přesleny rostoucími dále od sebe, takže z jednoho postavení pracovníka lze bez pokročení zvládnout jen jediný přeslen.

5.1.8.2

Při této metodě odvětvování je z důvodu větší tloušťky větví již nutno rozlišovat tahové a tlakové dřevo ve větvích, které by mohlo sevřít lištu v řezu.

5.1.8.3

Na počátku práce pracovník stojí na levé straně stromu, pilu má položenu na tzv. povrchové přímce na horní straně kmene. Odřezává nejprve větve na levé straně přeslenu: horní a boční větev shora dolů nabíhajícím řetězem (obě ční do prostoru –  tah  působí  na  horní  straně  dřeva  větve),  spodní  větev  zespoda  nahoru nabíhajícím řetězem (předpokládá se, že tato větev se opírá o terén – tah působí na spodní straně dřeva větve). Pak obdobně odvětvuje větve na pravé straně.

5.1.9.1

Metoda je použitelná pro odřezávání tenkých větví (max. 20 mm).

5.1.9.2

Pracovník stojí rozkročen a rychlým tahem pily v základní poloze směrem vpřed odřeže odbíhajícím řetězem (tj. horní stranou lišty) větve na levé straně ve svém dosahu (asi 1,5 m), pak pilu přetočí na plocho a obdobně odvětví horní stranu kmene nabíhajícím řetězem při pohybu pily vzad a poté opět při pohybu pily vpřed odvětví pravou stranu stromu, opět pilou v základní poloze a odbíhajícím řetězem.

5.1.9.3

Charakteristické pro tuto metodu je méně kvalitní odvětvení, tedy větší tolerance odříznutých větví u povrchu kmene než je uvedeno u 5.1.8 (cca 100%).

5.2.1

Kmen a kosterní větve jsou manipulované alternativně:

• pro odvoz mechanizací,
• pro ruční vyklizení.

5.2.2

V  případě  manipulace  pro  odvoz  mechanizací  musí  být  kmen  a  kosterní  větve naskládané  na  stabilní  hromady  s  maximální  výškou  hromady  1,5  m v délkách umožňujících    naložení    a    odvoz    běžnou    mechanizací    pro    daný    prostor (maximálně 14 m).

5.2.3

V případě manipulace pro ruční vyklizení budou kmen a kosterní větve zkráceny na části do hmotnosti 30 kg a naskládány na stabilní hromady s maximální výškou hromady 1,5 m.

5.2.4

Typ manipulace a možnost provozu těžké mechanizace na ploše kácení musí být uvedeno v projektové dokumentaci, při respektování požadavků objednatele.

5.2.5

Příčné  přeřezávání  neboli  manipulace  spočívá  v  příčném  kolmém  přeřezávání kmene ve stanoveném místě motorovou pilou.

5.2.6

Při  této  činnosti  je  ve  většině  případů  přeřezávaný  materiál  různě  podepřen, eventuelně zatížen a ve vláknech dřeva vzniká vlivem gravitace napětí.

5.2.7

Při  přeřezávání  musí  být  respektováno  pořadí  řezů  v  závislosti  na  výskytu  tlaku nebo tahu ve dřevě.

5.2.8

Napružené  dříví  se  nejdříve  nařízne  na  straně  tlaku  (max.  do  1/3  tloušťky materiálu), dořezává se na straně tahu.

5.2.9

Řezy  se  přitom  musí  setkat.  To  znamená,  že  rozdíl  v úrovních  obou  řezů  je maximálně na tloušťku řezné spáry.

6.0.1

Pařezy  vytváří  potenciální  biotop  pro  řadu  druhů  organismů  a  jsou  důležité  pro zachování  populací  i  jedinců  zvláště  chráněných  organismů,  proto  se  k  jejich odstranění přistupuje pouze v opodstatněných případech.

6.0.2

Typ  odstraňování  pařezů  a  hloubka  frézování  (pokud  se  liší od  ustanovení  6.4) musí být uvedeny v projektové dokumentaci.

6.0.3

Zejména  v terénech  se  zvýšeným  rizikem  eroze  půdy  je  vhodnější  pařezy ponechávat.

6.0.4

Výsledkem (vyjma 6.1) je odstranění pařezu včetně kořenových náběhů a kořenů vyčnívajících nad terén do vzdálenosti 1,5 násobku průměru kmene v místě řezu.

6.0.5

V  případě  odstraňování  pařezů  v sečených  trávníkových  plochách  nesmí  v místě odstranění zůstat nerovnosti větší než 20 mm.

6.0.6

Pokud  je  hloubka  jámy  po  odstranění  pařezu  nad  500  mm  je  nutné  jámu zabezpečit.

6.1.1

Likvidace  pařezu  seříznutím  probíhá  v  úrovni  terénu  s  maximální  tolerancí  5  % průměru kmene káceného stromu v místě řezu.

6.2.1

Odstranění pařezu (klučení) se provádí vykopáním pařezu a strukturálních kořenů.

6.3.1

Probíhá na stanovištích, kde lze využívat těžkou mechanizaci.

6.3.2

Ponechané  dřeviny  je  nutné  chránit  před  poškozením  při  vytrhávání  pařezů a provozu  těžké  mechanizace  dle  standardu  A01  002  –  Ochrana  dřevin  při stavební činnosti.

6.4.1

Standardní hloubka frézování pařezů je 200 mm pod úroveň terénu.

6.4.2

Plochou  frézovaného  profilu  je  čtvercová  plocha,  jejíž  hrana  se  rovná  délce 1,5 násobku průměru kmene v místě řezu.

6.4.3

Potřebu hlubšího frézování je nutné stanovit individuálním požadavkem.

6.4.4

Jáma vzniklá po frézování se obvykle nevyplňuje (vyjma 6.0.5).

6.5.1

Při kácení, odvětvování, manipulaci a úpravách pařezu nesmí dojít k nadměrnému zhutnění  půdy  a  poškození  kořenů  v  prokořenitelném  prostoru  ponechaných stromů.

6.5.2

Při  likvidaci  a  manipulaci  větví  nesmí  dojít  k poškození  okolních  stromů. Likvidace  větví  pálením  je  možná  pouze  ve  výjimečných  případech  za  splnění podmínek daných zákonem č. 201/2012 Sb. (viz. 1.2.16).

6.5.3

V  případě  potřeby  zaplnit  jámy  a  terénní  nerovnosti  vzniklé  kácením  (např. intenzivní  trávníky)  je  nutné  použít  vhodný  materiál  (zeminu  bez  významného obsahu zbytků z kácení) a zhutnit.

6.5.4

Přebytečnou hmotu z frézování pařezů je nutné odvézt ze stanoviště.

6.5.5

Zpevněné  povrchy  musí  být  po  provedeném  kácení  zbaveny  pilin,  listí,  jehličí a zbytků větví.

6.5.6

Z intenzivních trávníkových ploch musí být odstraněny zbytky větví a vrstvy listí, jehličí a pilin.

7.1.1

Vegetační  povrch  v  prokořenitelném  prostoru  ponechaných  stromů  nesmí  být nadměrně zhutněn.

7.1.2

Povrch terénu musí být uveden do původního stavu (viz 6.5).

7.1.3

Zbytky větví a kmenů kácených stromů musí být odstraněny také z vodních ploch.

7.1.4

Ponechaný materiál musí být uskladněn dle 5.1 a 5.2.

7.1.5

Nesmí být poškozen majetek včetně okolních porostů a struktur.

7.1.6

Poškození  sousedních  stromů,  zejména  větví  s průměrem  nad  100  mm a způsobení  ran  na  kmeni  s délkou  nad  200  mm  je  považováno  za  hrubou technologickou chybu.

7.1.7

Pokud  k poškození  okolních  dřevin  došlo,  rány  musí  být  začištěny  a  odborně ošetřeny.

Příloha č. 1

Obr 1. Minimální ohrožený prostor (2.2.2).

Obr. 2 Směrový zářez – 1 (3.1.1.4).

Obr. 3 Vrchní klínový zásek a hlavní řez u stromu na rovině nebo v mírném svahu (3.1.1.6).

Obr. 4 Spodní klínový zásek a hlavní řez u stromu ve svahu (3.1.1.7).

Obr. 5 Vedení hlavního řezu srdcovými řezy (3.1.5.1.2).

Obr. 6 Metoda dvou nedořezů (3.1.5.1.3).

Příloha č. 23

• 01 Kontroly, hodnocení, plánování
  • 01 001 Hodnocení stavu stromů
  • 01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti
• Technologické postupy
  • 02 001 Výsadba stromů
  • 02 002 Řez stromů
  • 02 003 Výsadba a řez keřů a lián
  • 02 004 Bezpečnostní vazby a ostatní stabilizační systémy
  • 02 005 Kácení stromů
  • 02 006 Ochrana stromů před úderem blesku
  • 02 007 Úprava stanovištních poměrů dřevin
  • 02 008 Zakládání a péče o porosty dřevin
  • 02 009 Speciální zásahy na stromech
  • 02 010 Péče o dřeviny kolem veřejné dopravní infrastruktury
  • 02 011 Péče o dřeviny kolem veřejné technické infrastruktury