Vrba bílá

Salix alba L.

White willow

výška až 35 m (dospělý strom obvykle 15 – 25 m s šířkou koruny 10 – 20 m)	koruna relativně hustá, metlovitá, vysoko nasazená
průměr kmene až 1.5 m	oválný až vejčitý tvar, ve stáří až kulovitá
přímý kmen (ve volné krajině však mnohdy křivý a vícekmenný)	větve v ostrém úhlu
koncové větve víceméně převislé	stříbřitý vzhled

kůra v mládí šedohnědá

borka ve stáří podélně síťovitě rozpukaná

tenké, dlouhé, nelámavé, odstávají v ostrém úhlu	(na koncích) jemně bělošedě přitiskle chlupaté
různě zbarvené (špinavě červené, ostře červené, oranžové nebo žluté)	alespoň mírně převisající
starší větévky hnědé a lesklé

střídavé	pokryté jednou šupinou
oválné, přišpičatělé	smáčklé a přitisklé
chlupaté

čepel kopinatá až podlouhle úzce kopinatá, nejširší ± uprostřed (7 – 11 cm x 1,2 – 1,6 cm)	okraj jemně ale ostře žláznatě pilovitý
líc řídce chlupatá, matně leskle zelená	rub s bělavým voskovým povlakem, hedvábitě přitiskle chlupatý (chlupy sčesány podél hlavní žilky), olysávající
řapík krátký (4 – 7 mm), bez žlázek	palisty drobné, úzce kopinaté, slabě vyvinuté, záhy opadávající
na podzim listy jen trochu zežloutnou, zešednou a opadávají	má průduchy na obou stranách listu

dvoudomá dřevina	žluté jednopohlavné, úzce válcovité jehnědy (4 – 6 cm dlouhé) bez okvětí
samčí jehnědy jsou složeny ze šupinatých, celokrajných, zelenavě žlutých listenců, za nimiž jsou dvě chlupaté tyčinky obklopené zelenožlutými listenci a dvě nektariové žlázky	samičí květy mají jeden semeník a dvoulaločnou, ven zakřivenou bliznou na krátké pestíkové čnělce
kvete s rašením listů nebo hned po	obvykle kvete koncem dubna a v květnu (za obzvlášt příznivých podmínek může kvést už koncem března)

kuželovité, krátce stopkaté tobolky v jehnědách s mnoha ochmýřenými semeny, pukající dvěma chlopněmi	dozrávají asi po 5 týdnech
ochmýřená semena zavane vítr na velkou vzdálenost	padlá semena vyklíčí za vhodných podmínek během půl dne

klíčí epigeicky

děložní listy drobné, eliptické, krátce řapíkaté, střídavé, protáhlé, celokrajné, oboustranně mírně chlupaté

z původních porostů u nás už jen chatrné zbytky v Polabí a Poohří, v úvalech Svratky, Dyje a Moravy	autochtonní v ČR

měkký luh (podél dolních toků řek)	nížiny – pahorkatiny (planární – kolinní)
do 400-550 m n.m.

jižní a střední Evropa	severozápadní Afrika
západní Asie	v kultuře i v Severní Americe a Austrálii

silně světlomilná

ve stínu řídne a prosychá

toleruje pouze boční zástin

klimaticky citlivá	vyžaduje dlouhou vegetační dobu, jinak prýty nevyzrají a podlehnou časným mrazům
ač raší obvykle dost pozdě, bývá poškozována pozdními mrazy	v období dormance je mrazuvzdorná (klimazóna 4)

na vláhu náročná, má ráda vyšší hladinu podzemní vody

fakt že roste v záplavovém území měkkého luhu ještě nemusí ani tak značit její optimum, jako spíše schopnost úniku před konkurencí

optimum na zásaditých (vápnitých) půdách nad pH7	vyžaduje otevřené půdy do zpevněných ploch nevhodná
nejlépe roste na hlubokých písčitohlinitých živných půdách

zvládá až 60ti denní záplavy (ve vegetační době)	nezvládá trvale zamokřená stanoviště
zvládá až 30 stupňové mrazy (v dormanci)	poškozována časnými i pozdními mrazy
tolerantní k mírnému zasolení i postřiku solanky
toleruje změnu výšky půdního povrchu (eroze x náplavy	nesnáší zpevněné plochy

krátkověká

80 – 100 let (vzhledem k silné výmladnosti může být věk při správné péči například u „hlavatých“ vrb mnohem delší)

obvykle mezi 8 – 10 rokem

s rašením listů nebo hned po

obvykle koncem dubna a v květnu

obvykle druhá polovina dubna

plody dozrávají asi po 5 týdnech po opylení

obvykle v druhé polovině května a v dubnu

velmi rychle rostoucí (na 1 m za rok)

výborná pařezová i kmenová výmladnost

kotevní (talířovitý)	ač plochý, je kořenový systém značně rozvinutý, zasahuje daleko od kmen a dobře strom upevňuje i v rozbředlém půdním materiálu
po záplavách s nově naplaveným půdním materiálem ochotně vytváří přídatné kořeny i na povrchu silného kmene	kořeny poškozují podpovrchové konstrukce (např. asfaltové povrchy, kanalizace)

špatná

rychlá tvorba hojivých pletiv

pařezová výborná	kmenová výborná
kořenová prakticky nulová

převážně endomykorrhiza a také fakultativní ektomykorrhiza

ohňovec obecný (Phellinus igniarius)

sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)

bakteriální nádorovitost (Rhizobium radiobacter)

drvopleň obecný (Cossus cossus)

bekyně vrbová (Leucoma salicis)

vylišené jádro	jádro světlehnědé
	běl nažloutlá

roztroušeně pórovité

letokruhy nezřetelné

cévice (tracheidy) se již nevyskytují	cévy (tracheje) přítomny
dřevní (libriformní) vlákna přítomny	lýková vlákna přítomny

slabá schopnost kompartmentalizace	vysoká rychlost růstu a bohatá výmladnost (i silně redukovaná koruna se může opět přiblížit druhově charakteristické stavbě)
křehké dřevo ve vyšším věku	řez v době vegetačního klidu redukuje či zcela vyloučí kvetení (minimálně) v následujícím roce

relativně dobře přesazovatelná

alergenní pyl	nejedovatá
žádné trny, ostny, kolce