2.0.1

Návrh  stabilizace  stromu  vychází  z posouzení  perspektivy  jedince  a  ze souvisejících  funkčních,  kompozičních  a  ekonomických  souvislostí.  Cílem  je zajištění přijatelné míry rizika spojeného s existencí staticky narušených stromů.

2.0.2

Stabilizační systémy je doporučené navrhovat a instalovat pouze v opodstatněných případech  u  destabilizovaných  stromů,  u  nichž  lze  následně  zajistit  odpovídající režim kontrol a následné péče.

2.0.3

Bezpečnostní  vazby  a  další  stabilizační  systémy  se  uplatňují  především  tam,  kde není  možné  dosáhnout  odpovídající  míry  stabilizace  řezem  a  kde  není  vhodné uvažovat o odstranění destabilizovaného stromu.

2.0.4

Zhodnocení staticky významných defektů a jejich vliv na stabilitu stromu probíhá dle  SPPK  A01 001  Hodnocení  stavu  stromů.  Rozhodnutí  o  typu  odpovídajícího stabilizačního  zásahu  probíhá  podle  níže  uvedených  bodů  2.0.5  až  2.0.8. V případech, kdy nelze tímto postupem  docílit odpovídající provozní  bezpečnost, přistupuje se k návrhu a  instalaci stabilizačního systému.

2.0.5

Pokud  není  možné  v  případě  kolize  požadavků  na  zajištění  provozní  bezpečnosti lokality  a  požadavků  na  zachování  dřevin  uspokojivě  provést  stabilizaci  stromu, lze  za  vhodnější  postup  považovat  jeho  pokácení.  Kácení  stromů  probíhá  dle SPPK A02 005 Kácení stromů.

2.0.6

Úpravu  provozní  bezpečnosti  lokality  lze  provést  modifikací  cíle  pádu  –  tedy, snížením  frekvence  provozu  (či  jeho  vyloučením)  osob  či  vozidel  v  dopadové vzdálenosti stromu (2 – násobek výšky stromu) či odstraněním ohrožených objektů z tohoto prostoru.

2.0.7

Stabilizaci částí korun stromů lze provést pomocí lokálních redukcí (S-RLLR) dle SPPK A02 002 Řez stromů.

2.0.8

Stabilizaci  celého  stromu  lze  provést  pomocí  stabilizačních  řezů  (S-RO,  S-SSK, S-RS) dle SPPK A02 002 Řez stromů.

2.0.9

Stabilizační systémy dělíme na následující druhy:

• vazby dynamické (preventivní),
  • obruče,
  • podpěry.
• vazby statické (biomechanicky nezbytné),

2.0.10

Instalaci  stabilizačních  systémů  lze  ve  většině  případů  vhodně  kombinovat  s dalšími postupy stabilizace stromů.

2.0.11

Stabilizační  postupy  je  vhodné  vzájemně  kombinovat  za  účelem  docílení maximálního efektu při minimalizaci zásahů do dřevin.

2.0.12

Druh  a  typ  stabilizačního  systému,  jeho  dimenzování  a  způsob  instalace  musí odpovídat  zejména  stabilizovanému  defektu,  taxonu  a  velikosti  stromu  ve  vztahu k lokalitě, na které se strom nachází.

2.0.13

Při nevhodně zvoleném stabilizačním systému může dojít k negativnímu ovlivnění stability  celého  stromu  –  především  odolnosti  proti  vyvrácení,  případně  k selhání některé z jištěných větví.

2.1.1         Návrh povinně obsahuje následující položky:

• jednoznačnou identifikaci stromu,
• druh vazby (dynamická/statická),
• konkrétní typ statické vazby (např. podkladnicová/vrtaná),
• úroveň instalace (horní/spodní úroveň),
• počet vazeb (lan, podpěr, obručí),
• minimální požadovanou nosnost po celou dobu životnosti vazby.

2.1.2         V  případě  stromů  s  již  instalovanými  stabilizačními  systémy  je  součástí  návrhu technologie ošetření stromů režim revizních kontrol.

2.1.3         Doporučené  kódy  pro  návrh  jednotlivých  typů  stabilizačních  systémů  jsou následující:

• S-VDH – vazba dynamická v horní úrovni,
• S-VDD – vazba dynamická v dolní úrovni,
• S-VSV – vazba statická vrtaná,
• S-VSP – vazba statická podkladnicová,
• S-VO – instalace obruče,
• S-VP – instalace podpěry,
• S-VK – revizní kontrola již instalovaného stabilizačního systému.

Další položky vyplývající z 2.1.1 se uvádějí v poznámce k technologii. V případě revizní  kontroly  již  instalovaného  stabilizačního  systému  musí  být  tento  systém také v poznámce specifikován analogicky s bodem 2.1.1.

2.1.4

Součástí  návrhu  ošetření  stabilizovaného  stromu  jsou  zpravidla  i  další  zásahy, vyplývající zejména ze standardů:

• SPPK A02 002 Řez stromů,
• SPPK A02 009 Speciální zásahy na stromech.

2.2.1

Jako vazby dynamické se označují takové typy vazeb, které jsou instalované jako preventivní,  z dynamických  průtažných  lan  s  deklarovanou  odolností  proti klimatickým vlivům.

2.2.2

Pro využití v České republice jsou doporučovány typy systémů vazeb, uvedené v Příloze č. 1.

2.2.3

Nosné prvky instalovaného systému (jednotlivé vazby) musí být složené výhradně z komponent od jednoho výrobce, jednoho typu a jedné tonáže. Kombinace prvků vazby je až na případy povolené výrobcem systému vyloučená.

2.2.4

Dynamické vazby nesmí být instalovány jako předepjaté .

2.2.5

Po  celou  dobu  životnosti  nesmí  dojít  k  napnutí  lan  v koruně  v  klidovém  stavu. Tomu  musí  odpovídat  povolení  lan  v okamžiku  instalace  a  ponechání  dostatečné rezervy lana v tzv. přírůstové smyčce, případně volně umístěné za zápletem.

2.2.6

Nosné lano nesmí být v nechráněném kontaktu se žádnou větví ani jiným objektem v  koruně  (např.  jiným  lanem,  podpěrou  apod.).  Je  třeba  zvážit  i  pohyby  větví  za větru a zamezit riziku kontaktu a odření nosného lana.

2.2.7

Vzdálenost zápletu lana, případně spojení objímky kmene a lana v době instalace je minimálně rovná polovině průměru jištěného kmene či větve v místě instalace (viz Příloha  č.  2,  obrázek  1).  Úhel  objímky  kmene  nebo  lana  směřujícího  do  zápletu musí být ostrý, v okamžiku instalace maximálně cca 60 .

2.2.8

Oko zápletu musí být kolem kmene chráněné vhodnou ochranou (dutinkou), která musí přesahovat až k zápletu.

2.2.9

Záplet  lana  je  prováděn  dle  pokynů  výrobce  daného  systému,  případně  v  souladu s platnou normou ČSN EN.

2.2.10

Umístění a dimenzování systémů je řešeno v kap. 2.6.

2.3.1

Jako vazby statické (biomechanicky nezbytné) se označují takové typy vazeb, které jsou sestavené z konstrukčních materiálů s minimální průtažností. Instalovány jsou jako vazby předepjaté.

2.3.2

Doporučovanými typy statických vazeb jsou:

• vazba vrtaná,
• vazba podkladnicová.

2.3.3

Využívání  jiných  typů  statických  vazeb  není  vhodné  z důvodu  zvýšeného  rizika zaškrcování kmene.

2.3.4

Jednotlivé  nosné  komponenty  musí  být  zpracovány  z  vhodné  konstrukční  oceli nebo    materiálu    s obdobnými    pevnostními    parametry    a    odolností    danými požadovanou nosností systému.

2.3.5

Materiál a pevnost jednotlivých komponent, použitých pro sestavení statické vazby, musí  být  deklarovány  v  předávacím  protokolu  k  instalované  vazbě.  Protokol  je povinnou  součástí  dokumentace,  předávané  vlastníku  stromu  spolu  s  instalovanou vazbou.

2.3.6

Lana  se  nesmí  vzájemně  dotýkat  (například  v případě  instalace  podkladnicové vazby jako „osmičky“).

2.3.7

Nosné lano nesmí být v nechráněném kontaktu se žádnou větví ani jiným objektem v koruně z důvodu možnosti jejich poškození.

2.3.8

Umístění a dimenzování systémů je řešeno v kap. 2.6.

2.3.9

Vazba vrtaná je zpravidla sestavená z následujících komponent:

• ocelová táhla instalovaná do vývrtu, procházejícího kmenem či větví,
• podložka o průměru min 50 mm,
• matice,
• očnice,
• matice s okem,
• spojovací systém,
• ocelové lano nebo pevnostní tyč.

Využití  jiných  komponent  či  systémů  je  možné,  nebudou-li  pro  strom  více destruktivní než výše popsaný systém a doloží-li zhotovitel požadovanou nosnost.

2.3.10

Vazba podkladnicová je sestavená z:

• nosného statického lana obepínajícího jištěný kmen či větev,
• spojovacího systému (příp. zápletu),
• podkladnic (2.6.16 – 2.6.22).

2.3.11

Doporučené způsoby instalace podkladnicové vazby jsou:

• nekonečnou smyčkou (Příloha č. 2, obrázek 7),
• do „osmičky“ (Příloha č. 2, obrázek 8).

2.4.1

Obruče  jsou  jako  stabilizační  systém  kmene  instalovány  pouze  výjimečně  ve zvláště opodstatněných případech, kdy není možná stabilizace jiným způsobem.

2.4.2

Obruče  je  třeba  instalovat  na  podkladnice  (viz  2.6.16  až  2.6.22)  pro  snížení negativního vlivu zarůstání.

2.4.3

Staré  obruče  se  stávají  integrální  součástí  stabilizovaného  stromu.  Nelze  je odstraňovat bez předchozí instalace nového statického stabilizačního systému.

2.4.4

Pokud  není  možné  staré  obruče  odstranit  bez  poškození  stromu,  je  vhodné  je přerušit, aby nedocházelo k dalšímu zaškrcování kmene. Zarostlé části je možné ve kmeni ponechat.

2.5.1

Jedná  se  o  systém,  kterým  lze  zvýšit  stabilitu  celého  stromu  nebo  jeho  části v případech,  kdy  nelze  využít  jiný  způsob  odpovídající  stabilizace.  Podpěry  je většinou vhodné kombinovat s ostatními typy stabilizačních zásahů.

2.5.2

Instalované  podpěry  se  stávají  integrální  součástí  stabilizovaného  stromu.  Jejich odstranění bez náhrady je vyloučené.

2.5.3

Podpěry mohou být instalovány jako statické, které přímo podpírají konkrétní části stromu,  nebo  jako  dynamické  (obvykle  obsahující  pružiny),  které  části  stromu pouze nadlehčují a zabraňují extrémním výkyvům.

2.5.4

Základní požadavky na zřizování podpěr jsou:

• dostatečná nosnost a stabilita nosných prvků,
• schopnost podpěry účinně přenášet vznikající síly,
• šetrnost vůči jištěným částem, zejména v místě fixace,
• odolnost proti povětrnostním vlivům.

2.5.5

Základy  pro  fixaci  podpěr  v půdě  je  třeba  zhotovovat  opatrně  s minimalizací poškození  kořenů  stromu.  Veškerá  výkopová  činnost  probíhá  s respektováním SPPK A01 002 Ochrana dřevin při stavební činnosti.

2.5.6

Při návrhu podpěr jsou zohledňovaná specifika spojená s vlastnostmi jedince a jeho okolí. Zohledňované jsou estetické požadavky.

2.5.7

Je  vhodné  využívat  instalace  podpěr  ve  tvaru  písmene  A,  případně  podpěr obdélníkových (příloha č. 2, obrázek 9).

2.5.8

Instalované podpěry vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu zaměřenou především na stav jistících a jištěných prvků s pozorností věnovanou rozsahu zarůstání živých pletiv.

2.6.1

Vazby  se  standardně  instalují  v jedné  úrovni,  v případě,  kdy  nelze  docílit požadovaného efektu stabilizace, lze je instalovat ve více úrovních.

2.6.2

Víceúrovňové bezpečnostní vazby je vhodné zvážit v následujících případech:

• kombinace statické  a  dynamické  vazby  zejména  u  stromů  s vysoko umístěným těžištěm,

• v případech stabilizace     vysoko     vyvětvených     stromů či dlouhých horizontálních větví,

• při stabilizaci větví a kmenů bezprostředně nad cílem pádu.

2.6.3

Délka  vazeb  stabilizujících  větve  a  jejich  lokalizace  musí  být  zvolená tak,  aby v případě odlomení jištěné části nedošlo k zasažení cíle pádu.

2.6.4

Při dimenzování vazeb je nutné zohlednit i další parametry jištěných částí koruny, zejména:

• délku jištěné větve (výška umístění těžiště),
• úhel lana,
• vlastní hmotnost jištěné části koruny,
• u statických vazeb výši předepnutí vazby při instalaci.

2.6.5

Vazby statické jsou jako systém dimenzované na udržení a zajištění částí koruny. Nosnost  statické  vazby  se  udává  jako  minimální  požadovaná  nosnost  po  celou dobu  životnosti.  Je  možné  je  dimenzovat  dle  následující  orientační  tabulky  na základě průměru jištěné větve:

Průměr jištěné větve či kmene (měřený v době instalace za větevním límečkem nebo ve větvení jištěného kmene)	Minimální nosnost systému	Doporučený typ vazby
do 300 mm	20 kN	vrtaná
300 – 400 mm	30 kN	vrtaná
400 – 600 mm	40 kN	vrtaná, podkladnicová
600 mm a více	80 kN	podkladnicová

2.6.6

Pro  sestavení  statických  vazeb  se  obvykle  používá  vysokopevnostní  válcované ocelové  lano  nebo  ocelové  lano  klasické  konstrukce  s  antikorozivní  povrchovou úpravou (např. galvanizací, žárovým pozinkováním apod.). Průměr lana a dimenze dalších nosných prvků systému závisí na požadované nosnosti (viz Příloha č. 3).

2.6.7

Statické  vazby  se  umisťují  výhradně  ve  spodní  polovině  jištěné  části  stromu (počítáno  od  jištěného  defektu  –  větvení  –  po  vrchol  koruny).  V  případě víceúrovňových vazeb je horní úroveň statické vazby umístěna nejvýše v polovině jištěné části stromu (Příloha č. 2, obrázek 2).

2.6.8

Statické vazby se alternativně instalují jako:

• vazba vrtaná (2.6.9 až 2.6.15),
• vazba podkladnicová (2.6.16 až 2.6.22).

2.6.9

U  vrtané vazby  by  jištěný kmen  či  větev v místě instalace neměl mít  zpravidla větší průměr než 600 mm.

2.6.10

Místa  pro  volbu  vývrtů  nesmí  vykazovat  symptomy  infekce  dřevními  houbami. V případě  nejistoty  je  vhodné  prověření  místa  pro  předpokládaný  vývrt  vhodným přístrojovým testem (viz SPPK A01 001 Hodnocení stavu stromů).

2.6.11

Vývrty není vhodné vést místem větevního kornoutu.

2.6.12

Vertikální  vzdálenost  mezi  vývrty  na  jedné  větvi  (oky  ocelových  táhel)  v  místě instalace vrtané vazby by neměla být menší než 500 mm.

2.6.13

Táhlo by mělo procházet osou kmene.

2.6.14

Do jednoho oka lze v případě potřeby instalovat maximálně dvě lana tak, aby jejich vzájemný úhel byl maximálně 60. V případě nedodržení této podmínky, musí být výpočtem ověřena nosnost celého systému dle návrhu.

2.6.15

Pokud  v místě  instalace  vazby  jsou  jištěné  větve  blízko  sebe,  je  možné  vrtanou vazbu instalovat jedním táhlem protaženým skrze oba dva kmeny.

2.6.16

Podkladnicová vazba musí být předepjatá takovým způsobem, aby bylo zamezeno pohybům podkladnic a jejich vypadávání i při zatížení silným větrem.

2.6.17

Podkladnice  musí  být  nainstalované  takovým  způsobem,  aby  vzdálenost  lana od povrchu jištěného kmene či větve v žádném místě nebyla menší než 20 mm.

2.6.18

Podkladnice  slouží  jako  ochrana  jištěné  části  proti  mechanickému  poškození  a zarůstání,  musí  být  tedy  zhotoveny  z  tvrdého  dřeva  (například  dub,  jasan,  akát) nebo  z materiálu  obdobné  kvality.  Dřevo  musí  být  dobře  zpracované  s  hladkým povrchem.  Vhodné  je  napuštění  dřeva  penetračními  nátěry  pro  zvýšení  jeho životnosti.

2.6.19

Šíře  podkladnice  je  mezi  50  a  100  mm,  délka  mezi  100  až  300  mm.  Výška podkladnic, je taková, aby byl zajištěn požadavek 2.6.17.

2.6.20

Vzdálenost podkladnic od sebe musí odpovídat minimálně šířce jedné podkladnice.

2.6.21

Tvar a úprava podkladnice musí zabraňovat posunutí lana a jeho vypadnutí.

2.6.22

Minimálně dvě krajní podkladnice na každém jištěném kmeni či větvi musí být pro zamezení  vypadnutí  pevně  zafixované  do  kmene,  například  přišroubované. Doporučené je fixovat všechny podkladnice.

2.6.23

Vazby  dynamické  jsou  dimenzovány  pro  zachycení  rázů  při  dynamických pohybech koruny. Nosnost dynamické vazby se udává jako minimální požadovaná nosnost  po  celou  dobu  životnosti.  Dimenzují  se  dle  průměru  jištěné  větve následujícím způsobem:

 

Průměr jištěné větve či kmene (měřený v době instalace za větevním límečkem nebo ve větvení jištěného kmene)	Minimální nosnost systému	Maximální nosnost systému
do 400 mm	20 kN	40 kN
400 – 600 mm	40 kN	80 kN
600 mm a více	80 kN a více	bez omezení

2.6.24

Dynamické  vazby  se  umisťují  výhradně  v  horní  polovině  jištěné  části  stromu (počítáno  od  jištěného  defektu  –  větvení  –  po  vrchol  koruny).  Optimální  výška instalace  je  ve  2/3  této  vzdálenosti  (Příloha  č.  2,  obrázek 2).  V  případě víceúrovňových vazeb je možné spodní úroveň dynamické vazby umístit zpravidla v polovině jištěné části stromu, v opodstatněných případech i níže.

2.6.25

Kmenové objímky dynamických vazeb není vhodné umisťovat do úzkých větvení, kde je pravděpodobné jejich zarůstání.

2.6.26

Kmenové objímky musí být vhodně výškově fixovány, zpravidla na boční výhon.

2.6.27

Vazby  lze  v koruně  umisťovat  v následujících  geometrických  uspořádáních (a jejich kombinacích):

• přímá vazba vzájemně stabilizující dvě větve/kmeny,
• trojúhelníková vazba,
• obvodová vazba více kmenů.

2.6.28

Přímá vazba slouží k zachycení přetížení jištěných částí pouze ve směru instalace. Neumožňuje  zachycení  bočních  zátěží.  Pokud  to  je  možné,  doporučuje  se  využít dalších částí koruny ve dvou směrech (Příloha č. 2, obrázek 3).

2.6.29

Trojúhelníková  vazba  je  velmi  stabilním  typem  spoje,  který  umožňuje  zachytit přetížení jištěných částí koruny ve více směrech zátěže (Příloha č. 2, obrázek 4).

2.6.30

Obvodová  vazba  více  kmenů  zachycuje  pouze  zatížení  působící  ve  směru  os instalovaných  vazeb.  Je  často  využívaná  při  dočasné  stabilizaci sekundárních korun,  případně  jako  kombinace  při  víceúrovňových  vazbách  (Příloha  č.  2, obrázek 5).

2.6.31

Speciální typy instalace bezpečnostních vazeb jsou následující:

• stabilizace báze větve,
• stabilizace vrcholku koruny,
• vzájemná stabilizace více stromů.

2.6.32

Stabilizace báze větve proti zasažení cíle pádu probíhá pomocí dvou lan (vazeb), z nichž  jedno  fixuje  větev  přibližně  ve  2/3  její  délky  a  jedno  v  oblasti  její  báze (Příloha č. 2, obrázek 6). Pro tyto účely se využívají především dynamické vazby.

2.6.33

Stabilizaci vrcholku koruny lze navrhovat především u štíhlých stromů s vysoko nasazeným  těžištěm,  u  nichž  existuje  riziko  selhání  vrcholku  koruny  v důsledku dynamického     namáhání.     Stabilizace     probíhá     instalací     dynamické     vazby ve vertikálním směru s fixací:

• vrcholu nad místem předpokládaného selhání,
• v místě, které umožňuje spolehlivé zachycení event. pádu.

2.6.34

Vazbu je třeba dimenzovat  na zachycení  a udržení  jištěné části koruny  – tedy dle bodu 2.6.23.

2.6.35

Délka  vazby  a  její  lokalizace  musí  být  zvolená  tak,  aby  v případě  odlomení jištěného vrcholu nedošlo k zasažení cíle pádu.

2.6.36

Vzájemnou     stabilizaci     více     stromů     lze     navrhovat     a     provádět     pouze ve výjimečných případech, s nutností průzkumu stability jistících stromů.